 |
| Ilustrační foto: October festival Bavorsko |
To by teprve koukali u nás. Každý rozumí tomu, že se může narodit člověk bez ruky nebo s nějakou tělesnou vadou.
Málokdo ale chápe, že se může narodit člověk s poškozeným charakterem. Nebo i bez něj. Když se dostane do vysoké funkce, je zle. Není síly, jak ho odstranit. Demokratický společenský systém na to vůbec nepamatuje. Nad chováním řady našich politiků, nad jejich projekty jako třeba olympiáda v Praze, Opencard, Pandury, Gripeny nebo lyžařský šampionát v Liberci, zůstává rozum stát. Mají jediné vysvětlení. Zrodily se v mozcích charakterových invalidů. K jejich odhalení poslouží modifikovaný test francouzské psycholožky Isabelle Nazare-Aga, autorky knihy „Nenechte sebou manipulovat. Aneb jak rozpoznat manipulaci a jak se jí bránit.“. Za každou shodu s následujícími dvaceti příklady chování přičtěte na vrub sledovaného politika jeden bod.
1. Dává okázale najevo svoje znalosti, rád ohromuje množstvím publikací, sečtělostí, citacemi a odkazy. Sází na nedostatečné znalosti druhých, snaží se vzbudit dojem, že „má navrch“.
2. Je sebestředný. Obklopuje se výlučně lidmi nejistými a bezmezně oddanými. Přestože tvrdí pravý opak, názory ostatních jej nezajímají, jejich práva, potřeby a problémy nevnímá.
3. Jeho osobní integrita a růst jsou nerozlučně spojené s ponižováním ostatních. Pokud o někom hovoří, pak ironicky, s despektem. Je jako topící se člověk, jenž strhává pod vodu svého zachránce. Jeho vztahy připomínají nepřetržitý boj. Nemá žádné skutečné přátele.
4. U druhých dokáže vyvolat pocit viny i za sebemenší pochybení. Používá přitom zdánlivě logické argumenty a morální zásady, jimiž se účelově ohání. Sám pocit viny nezná. Je bezchybný.
5. Zdvořilosti, ohleduplnosti a slušnosti druhých využívá k dosažení vlastních cílů. Snaží se zmocnit toho, co nemůže mít: jejich dobrých vlastností, nadání a úspěchů. Zodpovědný a slušný člověk se snadno stává jeho kořistí.
6. Nepřetržitě kritizuje. Nikdo si nemůže být jistý, že unikne jeho útokům. Dokonalost neexistuje a on je od toho, aby na to druhé upozorňoval. Terčem kritiky se mohou stát i malichernosti, které s jeho odborností nijak nesouvisejí.
7. Pokud nevycházejí jeho plány, zbavuje se odpovědnosti, svaluje vinu na druhé. Prohlašuje, že se stal obětí spiknutí neschopných, omezených a líných.
8. Pokud má udělat nějaké jasné a jemu nepříjemné rozhodnutí, neučiní tak otevřeně. Raději se stáhne do pozadí, aby se za čas mohl stát jeho hlasitým kritikem.
9. V případě úspěchu nezapomene zdůraznit , že na něm má zásluhu především on. Pochvala a povzbuzení spolupracovníků jsou mu cizí.
10. Trvá na okamžitých odpovědích na svoje otázky. Druhým dává neustále najevo, že musejí být dokonalí, nesmějí měnit názor, musejí všechno vědět. Vlastní názory, chování a pocity přitom pružně mění.
11. Je mistrem v umění lhát. Jestliže jej na rozpor upozorníte, kategoricky popře, že by změnil názor a ještě vás obviní, že jste jej špatně pochopili. Pravděpodobně si ani neuvědomuje, jak často lže. Neznamená to ovšem, že si to neuvědomuje nikdy.
12. Forma je pro něj důležitější než obsah. Zakládá si na svém vzhledu, kondici a vnějším efektu.
13. Nesnáší, aby kdokoliv žertoval na jeho účet, kritizoval jej, nebo mu dokonce něco odmítl. Dokáže popírat i zřejmá fakta. Kritika v něm vyvolává nejistotu a úzkost, které pak zakrývá jedovatými a uštěpačnými poznámkami .
14. Jestliže mu docházejí argumenty, uchyluje se k teatrálním posměšným gestům a opovržlivým grimasám.
15. Je mistrem v používání „dvojité vazby“ (double bind). Jde o paradoxní komunikaci, při níž jsou dvě navzájem si odporující zprávy vysloveny tak, že když vyhovíte jedné, nevyhovíte druhé. Vyčítá vám například, že jste v oboru nevzdělaní a když se od něj chcete dozvědět víc, odpoví : „To je zbytečné, stejně byste to nepochopil.“. Ať uděláte cokoliv, je z vás hlupák.
16. S diskuzí souhlasí jen tehdy, pokud je si jistý, že z ní vyjde jako vítěz. Jestliže se dostane do úzkých, odejde, nebo neomaleně změní téma rozhovoru. Ve strachu z prohry neváhá sáhnout ani ke skrytým hrozbám.
17. Svoje žádosti neformuluje jasně, ale raději oklikou, tak , aby na základě vynucené odpovědi druhého mohl dospět k závěru sám.
18. Vadí mu lidé v okolí, kteří si dobře rozumějí. Rozeštvává je. Nesoulad a podezíravost se přitom šíří plíživě. Bývá těžké určit, odkud vlastně přicházejí.
19. Vyhýbá se přímému kontaktu, vzkazy nechává vyřizovat „svými“ lidmi. Místo osobního rozhovoru raději telefonuje, píše nebo komunikuje prostřednictvím médií.
20. Přestože není v obvyklém slova smyslu stranický, straní, rozděluje, aby snadněji panoval.
Hodnocení :
Pět a méně bodů shody:
Ve veřejném životě může působit, aniž by byl bezprostřední hrozbou pro svoje okolí. Jeho excesy v chování jsou spíše ojedinělé a náhodné. Je schopen podřídit své zájmy celku. V podmínkách fungující občanské společnosti je reálná šance na jeho uzdravení.
Patnáct a více bodů shody:
Jde o nebezpečného manipulátora s těžkou osobnostní, charakterovou, poruchou. Pro působení ve veřejném životě je naprosto nevhodný. Má ničivý vliv na mezilidské vztahy a fungování týmu. Celek vždy podřizuje svým zájmům. Účinná léčba neexistuje. Je třeba jej izolovat, zabránit mu, aby ohrožoval sám sebe a svoje okolí.
Naši mocní jsou nepoučitelní...
Zdroj a autor diagnostiky: MUDr Jan Hnízdil Internista a rehabilitační lékař (*1958), autor či spoluautor publikací „Bolesti zad, mýty a realita.“, „Jak vyrobit pacienta.“, „Artróza v komplexním přístupu.“, „Jak léčit nemoc šílené medicíny.“, „Doping aneb zákulisí vrcholového sportu.“ a dalších. Věnuje se komplexní, psychosomatické medicíně.
