Nu – myslím, že otázka byla špatně položena. Všichni jaksi vědí, že nezbytný otec opravdu není. Asi jako by se dalo říct, že ani peníze nejsou nezbytné k životu – peníze nejíme, peníze nepijeme, peníze nedýcháme, že. A přece každý ví, že peníze aspoň v nějakém minimálním množství - nežijeme-li mezi Papuánci na Nové Guinee - k životu potřebujeme, nemáme-li živořit pod mostem.
Na druhou stranu, i kdyby otázka byla položena logičtěji – třeba zda je otec v rodině užitečný– nejspíš by byl závěr obdobný. V roce 2017 se totiž 49 % dětí narodilo mimo manželství. Ženy tím demonstrují, že nějaký ultra pevný vztah s mužem nevyžadují.
Trend je jasný: Lidé se bojí manželství. Mají tisíc argumentů, proč nepotřebují nějaký papír na lásku. Mnozí se dokonce nesprávně domnívají, že vyhýbání se manželství je uchrání před rozvodem (fajn, nebudeme tomu říkat rozvod, nýbrž rozchod, emocionální a materiální důsledky budou srovnatelné, právní urovnání však bude složitější). Ale v pozadí toho i onoho je pouhý strach. Strach z komplikací. Strach z pokažení opapírovaného vztahu. A matky se suverénně tváří, jako že je normálka a žádoucí, že otcům navždy odeberou děti.
 |
| Král zlodějů (Pohádka) |
Dříve či později budou nejspíš oddaní lidé vzácnou výjimkou. Progresivní feministky v tom mají jasno: Muž je podle nich na úrovni domácího spotřebiče. Když se pokazí, vyhodí se a pořídí se jiný – výkonnější. Některé ženy se dokonce nechaly slyšet, že mají raději domácí spotřebič než manžela, protože na domácí spotřebič je větší spolehnutí. Jsou ryze praktické. Nejde jim o lásku, jde jim o spolehnutí, výkon, plat. Ostatně mixér taky nemilujeme, nýbrž používáme.
Ekonom v tom neomylně čichá odraz bohatnutí společnosti. Bohatí lidé nepotřebují rodinu tolik jako chudí. Rodina vždy tradičně představovala oporu ve špatných časech. Byla to pojistka proti nepřízni života. Dnes, když si kdekdo myslí, že si za peníze koupí štěstí, dochází k závěru, že mu bude lépe samotnému. Vždyť všechno, co potřeboval(a), si už koupil(a). Některé ženy přehlížejí budoucí neznámá rizika do té míry, že jsou ochotny vrhnout se bez stálého partnera i do těhotenství. Aby ne - zatímco dřív ženy spoléhaly na rodinu, dnes spoléhají na stát. Sociální stát tak rodinu ničí, protože kvůli sociálnímu státu došly ženy k názoru, že muže a tedy rodinu nepotřebují.
To je ale nepřirozený stav. Kdyby příroda chtěla, aby lidé žili jako jednotlivci, byli by samosprašní. Evidentně to tak ale nechtěla. Ať přemýšlím sebevíc, žádný samosprašný lidský jedinec mě nenapadá, pouze jsem zaslechla jakési klepy o jisté slečně Marii, ale to už údajně dle šuškandy bylo nějakých bratru dva tisíce let nazpátek. Tak nevím. A i tahle slečna si pak údajně sehnala jistého Josefa, aby na tu rodinu byli dva.
Bude to tedy nejspíš mít nějaký hlubší, nejen ekonomický důvod, žít ve dvojici, když to tak evoluce lidského rodu vymyslela. Život ve dvou je nejen levnější, ale také bezpečnější. Jednotlivec dítě vychovávat může, ale ve dvojici je to pro dítě přínosnější. Lidé nejsou stejní – jsou různí. Pohlaví se od sebe liší, a to nejen vzhledem, ale i hormonálně. A kde jsou jiné hormony, tam jsou jiné vzorce chování. Mužské chování tedy je jiné než ženské, ne že ne. Má to biologickou podstatu. A když dítě žije s otcem a matkou, je vystaveno dvěma odlišným výchovným přístupům. Tak to evoluce z nějakého důvodu chtěla.
Využitý a odkopnutý muž se kvůli krajnímu feminismu mění ve zbytečného trubce. Svou oplodňovací roli splnil, jeho další přítomnost na světě je zbytečná. To je pro něj frustrující. Ostatně je statisticky dokázané, že muž bez ženy umírá dříve. Moderní společnost tak odkopává muže jako zbytečný odpad - podobně jako odkopává mnoho lidí 50+ jen proto, že už nedrží prst na tepu nových technologií.
To se nám vymstí. Lidé potřebují společnost. Potřebují mladé i staré, muže i ženy. Potřebují porozumění. To je to, co nyní společnosti schází. Že lidé nenajdou společnou řeč o politice, chápu. Že nenajdou porozumění mezi partnery, je tragické. Lidé si nenaslouchají. Jsou jak rádio. Vysílají, ale nepřijímají. Pokud nemáte stejný názor jako oni, vypnou vás. Společnost se stává stále víc virtuální. Nepohodlný kamarád se vyhodí z přátel a problém je vyřešen. Nikdo nehledá chybu u sebe, jen u druhých. Málokdo pracuje na zlepšení vztahů. Málokdo pracuje na udržení partnerství. Jen polovina žen pracuje na tom, aby dítěti udrželo oba rodiče.
A my místo toho, abychom řešili fakt, že nám rodina, evolučně nejvýhodnější uspořádání pro dítě, mizí před očima, řešíme, zda mohou manželství uzavírat různé osoby stejného pohlaví. Majorita manželství opouští, minorita se do něj žene. Takže jsem celkem zvědavá, jestli jednoho dne bude větší počet homosexuálních než heterosexuálních manželství. I když raději asi nejsem. Film Sexmise by byl proti takové drůbežárně heřmánkovým čajíčkem.
