KONÍČEK i velký kůň. Záliba a láska k přírodě i to je Myslivost!

Na čekané v krytu

KDO JE MYSLIVEC?

Je to člověk, který ve svém volném čase (ano myslivost je zájmová činnost, tedy „koníček“), aktivně ochraňuje všechny druhy zvěře v lese, například přikrmováním zvěře v období nouze (zimní a jarní období), 

zakládáním políček pro zvěř či vysazováním vhodných dřevin do porostu, kterými se zvěř živí.


MYSLIVOST je i TADY!

Horko a hic. Voda a stín lesa. Kapradiny a mýtina. Jdeme na houby brzo po ránu jen co slunce vyjde.....les horko pohltí!

Tam je voda i stín... jen brzo po ránu...  (od pavel kysela)

Fotografů je moc, až je to příliš nudné. Tahají si triko, ovšem jen majetnicky. Mohou se pochlubit jen balastem. Neradi sdílí. Bojí se i o své nepovedené fotosvětlomazanice. Fuj na strejdu!

Pavel je jiný. Pracovitý a zapálený do věci. Ten jeho oheň kouká ze všech fotografií. Skromnost a sdílení dělá mu gloriolu.
Pavel po fotografiích nečmárá. Jména hloupích na všech sloupích. Pavel svou práci sdílí. A tak se nejlépe a trvale prezentuje.

Jeho práce hoří citem a je tedy originální a nezaměnitelná. Pozná se mezi balastem fotomazalů na první pohled!

Lesní jahody

Květy lesních jahod

Lesní jahody

Lesní jahody

Rubíny odkapané ze sklářské píšťaly. Kapky krve rodící země.
Granáty, jež vydalo útrobí skrytých jeskyň.
Rty milenky vonící medem.
Rty k nedolíbání, rty roztoužené … 
Jahody v trávě.

Voňavé chlebíčky pastevců hmyzích..Soudečky medoviny kolem
cest kudy včely za potravou míří 
než poslední květ obestřou závojem 
pavoučí mlhoviny …

Ze sbírky Petra Flejberka "Neklamná znamení"

Když bloudím podhůřím v zimě, či podletím jdou se mnou...

Pod klenbou stromů je cesta domů.....

Olše a jasany

Když bloudím podhůřím v zimě, či podletím jdou se mnou v duchu
zas Kavan i s Dvořákem, i Skrbek, čaroděj černých čar.
Obraz jak střídá se, krajina s vidinou, klikatý potůček, plot zlámaný 
za chalupou z lištových olšin korouhve jak sudlice a pavézy z husitské
zbrojnice

Nad nimi nad říčkou při horské silnici v aleji s patníky
vojínů šiky – jasany s hlavami nad krajem vysoko v povětří.
A když severák zahučí větvemi, semena s křidélky se roztančí povětřím
a z javorů zralé nosánky na zemi padají …

Petr Flejberk z nové sbírky "Návraty"

To jsem já STROM

Mnoho bytostí ve mně sídlí....

Jsem silný, jsem pevný,
můj úkol je zjevný,
jsem zakořeněný,
jsem samostatný.
Spojuji všechny přírodní živly,
mnoho bytostí ve mně sídlí,
tancují se mnou víly,
načerpávají nové síly.
Jsem oporou, jsem inspirací,
existují však i tací,
kteří ničí mé tělo i duši,
jen málokdo mou bolest tuší.
To jsem já ,,STROM"

Veršování v korunách stromů

Cestou kolem velkých stromů

Lesy tiché lesy hluboké

Petr Flejberk
Modříny

Velikáni u cest na podhůří, kde se perou větry v korunách
s haluzemi nad dolinou když dují od východu
nebo když krajinou hvízdá severák a modřín střásá vějířky
suchého jehličí

Zčernalé větve ční nad krajinou a míří k modré obloze
jak prsty zvednuté jak ruce milující
modříny –
statní bohatýři

Jarní veršování nazvané síla stromů

 ....krystalizace šťáv v teplu 
slunečním, chlorofyl ve sklípcích listoví

Petr Flejberk
Síla stromů

Stromy sají ovzduší a zemi síťují vlásečnicemi svých nervových
tkání aby energií zásobily zázračný stroj. Právě v něm probíhá
úžasný proces růstu a zrání, proces asimilace, koloběh věčných šťáv
život a současně – umírání.
Síla vzlínavosti krevního oběhu stromu v kořenech, ve kmeni
i v zárodcích listů, v poupěti – kapka rosy se sluncem rozloženým
ve spektru.

V barvě květů, v plodů dužnině – krystalizace šťáv v teplu
slunečním, chlorofyl ve sklípcích listoví, zásobárny síly, proces
kontinuity. Automatizace přímo vzorná.
Co vše ještě vytváří to tajemství života? Kdo to vše vypoví?
Biolog, filosof či básník?
Kdož to ví?