Příroda usíná spánkem podzimu a brzo se šeří

Stmívání u kapličky je podzimní a světlo tady chybí  (photo by pavel kysela)

Listopade, listopade,   už ti mlha světlo krade,

poslední list plachtí k zemi.   

Mráz přijíždí se saněmi,   já však chodím raději  

ke škole vonnou alejí.

Kolikrát se vyspím ještě,   nežli slétnou teplé deště,  

zabubnují pro potěchu   paličkami kapek v mechu,  

nežli vzbudím fialku   na proutěnou píšťalku?

Fotografie přírody. Slunečný den babího léta je dokonale barevný podzim

Barevný podzim babího léta je kouzelná fotografie (od Pavel Kysela)

A básník mlčí s němým úžasem.

Příroda je v pohybu podle roční doby....a stromy to věky už poznají.
Žluté listy javoru mají ještě zelené okraje.
Příroda se chystá na zimu a vypíná své obvody.....

Fotografujte. Jednou se to povede jako tady!

To nevěstí přece nic zvláštního, ta mlha tam nad údolím, ty řady špačků na dálkovém vedení, ty jemné pavučiny plující zlátnoucím povětřím …

Podzimní výhled do krajiny by pavel kysela

Neklamná znamení

Můžeš si stále říkat: To nevěstí přece nic zvláštního, ta mlha tam nad údolím, ty řady špačků na dálkovém vedení, ty jemné pavučiny plující

zlátnoucím povětřím …
ale když potom, jakoby potřísněn je pojednou břeh na podhájí krevními

obrazy vřesovišť – když pojednou odloupne se z ničeho nic javorový list
u lesa na pokraji a spadne před tebe do trávy – když v závratných výškách
přelety tryskáčů doprovázejí nejen bělostné beránky mlhovin ale i černé
šípy divokých ptáků – když pojednou uvidíš na louce fialové kalíšky růst
a dozrávat jalovec a modré hořce se rozvoní jak při klekání a jeřabiny
počnou krvácet a usazovat se v zpěněné krevní koláče a dým začpí ti
z ohníčků že oči máš jak od pláče –

a na stráni, když nad dolinou se klikatí tam a sem drak z bájných světů
(ale jen papírový) pak už je odtroubeno bez pochyb velké
halali na rok hojnosti, že je podzim, je podzim
chvěje se širokou ozvěnou
do dáli


Petr Flejberk

Podzim...ty řady špačků na dálkovém vedení, ty jemné pavučiny plující zlátnoucím povětřím …

Domove, domove podzimní...ty v barvách odcházíš...

Neklamná znamení

Můžeš si stále říkat: To nevěstí přece nic zvláštního, ta mlha tam nad
údolím, ty řady špačků na dálkovém vedení, ty jemné pavučiny plující
zlátnoucím povětřím …

ale když potom, jakoby potřísněn je pojednou břeh na podhájí krevními
obrazy vřesovišť – když pojednou odloupne se z ničeho nic javorový list
u lesa na pokraji a spadne před tebe do trávy – když v závratných výškách
přelety tryskáčů doprovázejí nejen bělostné beránky mlhovin ale i černé
šípy divokých ptáků – když pojednou uvidíš na louce fialové kalíšky růst
a dozrávat jalovec a modré hořce zavoní jak při klekání a jeřabiny
počnou krvácet a usazovat se v zpěněné krevní koláče a dým začpí ti
z ohníčků že oči máš jak od pláče –

a na stráni, když nad dolinou se klikatí tam a sem drak z bájných světů
(ale jen papírový) pak už je odtroubeno bez pochyb velké
halali na rok hojnosti, že je podzim, je podzim
chvěje se širokou ozvěnou
do dáli

Ze sbírky Petra Flejberka „Neklamná znamení“

Je říjen, krás ubývá … Tisíce jich však přibylo od léta kolkolem …

do krvava rudý list přikryl lesní tůni...

Je říjen …

I babí léto má svou vůni neklamnou vůni podzimu - vše ke sklizni již dávno dozrálo, do krvava rudý list přikryl lesní tůni a chce ji ochránit zvěři na zimu.
Šípkové keře na podhůří a u horských pěšin zrudl jeřáb.

Nať z bramborových polí voní dlouho do ticha noci. Dým z ohníčků se k ránu s mlhou pojí a do vřesovišť sedá v drobné korálky …

Ve všech tónech svítí žluť z polí a mísí se s hnědou ve všech tónech. S šedí splývá v dálce s obzorem – zeleň vybledla na záhonech, ze sadů z luk i z lesů mizí. Je říjen, krás ubývá …. Tisíce jich však přibylo od léta
kolkolem ….

Z připravované sbírky Petra Flejberka "Neklamná znamení"

Už zase je to velké zrcadlo v kterém se vzhlíželo celý den slunce než šlo spát napadrť rozbité

Napadrť rozbité zrcadlo už jen krátce...
zahřeje zem

Podletí

V lese už zas tichnou mýtiny. Už zase je to velké zrcadlo 
v kterém se vzhlíželo celý den slunce než šlo spát 
napadrť rozbité.

Střípek za střípkem leží pohozen v korunách
a v každém z nich se jedno malé slunce ukrývá.

Alespoň na chvilku ještě zahřát tu zimomřivou chladnoucí 
zem, alespoň z toho žhnoucího střípku, 
alespoň jeho 
odrazem.

Ze sbírky Petra Flejberka "Starý kalendář"

V zahradě spadaných jablek

Osiření stromu jsem poslední jablko

V zahradě spadaných jablek 

(česání)

Na opuštěné houpačce dovádí vítr. 
Nahoru, dolů, nahoru, dolů….
Odráží se od větví jabloně a kouř z páleného listí ho 
z vedlejší zahrady vyhání zpět.

Při této bláznivé pouti rozhýbal větve staré jabloně
a krupobití jablek padá do rozcuchané trávy.
Dříve, než zavoní po zemi, se většina z nich 
skutálí do úžlabiny k tyčkovému plotu …

A tam čekají na 
Čísi ruku Čísi koš Čísi ústa

A ta, co zůstanou bez povšimnutí ležet, si zahrada 
připraví svůj náhrdelník na blížící se podzimní 
karneval

Z nové sbírky Petra Flejberka „Neklamná znamení“

Lesní tůň zastavení ticha a míru lesa i tekoucího potůčku

Potůček lesní

Voda oživuje les stromy i zvěř

Lesní tůň ó jaký div lesního zákoutí co mlčí
a vodní tůně se lesknou a zurčí od pramene
zastav se a osvěž tichem i samotou
co protne křik sojky jenž les stráží

Jen listí spadlo tu v náletu podzimu
a přikrylo zem spolu s mechovou přikrývkou...
My chodíme tu tiše vyplašeni praskotem větvičky

Nevidíme zvěře stín jen valí se ven
černá prasátka z kapradin....

Dnes je den pro hezký obrázek barevný jako podzimní dny

Kachnička mandarinská

Do podzimu vítr duje i listí sem tam poletuje

Přichází podzim a dny jsou studené větrem

I tady na chatě u řeky už jsi podzime

Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu můj podzime
jak peníz tiše položený slepci
jste tady vy dny mé

Ty krásná větrnosti čistá
mi v dýmu natí dětství vracíš zpět
a zase žádostiv se vracím v stará místa
svou lásku povědět

Chudobě tvé a lidské bídě
že navždy jsem jen s ní
podzime ve své tesklivině
jen na mne dolehni

a vyplať kovy listí svého
mě ze dnů odraných
a zbav mě všeho bázlivého
bych jiné v sebe vdých

Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu můj podzime
jak peníz tiše položený slepci
jste tady vy dny mé

Michaela L.