Hypertrofická kardiomyopathie jako hlavní příčina náhlého úmrtí vrcholových sportovců. Příčiny, diagnostika a názory lékařů.

Zdravotnická záchranná služba

Příhody končící smrtí u vrcholových sportovců jsou mediálně známé a vždy se vytvoří řada úvah, otázek i reakcí na dramatický konec při synkopě a  zástavě srdce končící smrtí na hřišti.

Dr. A. Martin Lerner tvrdí, že významná část tohoto onemocnění je dlouhodobá chronická mononukleóza následující po nakažení Epstein-Barr herpesvirem (EBV), lidským cytomegalovirem (HCMV), nebo oběma, a/nebo snad lidským herpesvirem 6 (HHV-6). Virová infekce perzistuje v srdci, zapříčiňuje dysfunkci levé komory a vytváří nesnášenlivost na cvičení. Cvičení naopak srdeční dysfunkci zhoršuje.
Dr. Lerner také předpokládá, že nemoc je časným stádiem dilatační kardiomyopatie, jejímž výsledkem může v pozdějších stádiích být konečný stav progresivní kardiomyopatie, což je typ selhání srdce. Na dilatační kardiomyopatii se někdy pohlíží jako na samostatnou (idiopatickou) chorobu, nazývanou někdy idiopatická dilatační kardiomyopatie (Idiopathic Dilated Cardiomyopathy (IDC)). V komentáři nazvaném „Mikrobiální životnost a idiopatická dilatační kardiomyopatie“ dr. Lerner říká, že herpesviry mohou být původcem choroby.

Příčinou úmrtí člena české potápěčské expedice Garibaldi, kameramana Jana Otýse, který zahynul při vynořování z devadesátimetrové hloubky u chorvatských břehů, byla srdeční choroba, tzv. dilatační kardiomyopatie.

Hypertrofická kardiomyopatie
- hypertrofie srdce, malá velikost komorových dutin, zvláštní histolog. obraz myokardu
- zbytnění levé komory - asymetrické, s výraznějším postižením septa komor (25-30 mm)
- srdce nepříliš zvětšené, dutiny komor malé
mikro - hypertrofická vlákna neprobíhají paralelně - nepravidelně až chaoticky uspořádána - větví se, kříží a tvoří vírovité struktury
geneticky podmíněné onemocnění - AD
špatný myosin
rigidita (tuhost) a malá poddajnost hypertrofického myokardu - hyperkontrakce
- porucha diastolické funkce komor - špatná roztažlivost a váznutí plnění komor krví ze síní (restrikcí)
val hypertrofického septa může zužovat výtokový trakt - subvalvulární stenóza aorty
obstruktivní hypertrofická KMP
bez stenózy = neobstrukční hypertrofická KMP
k městnavému selhávání většinou nedochází

až 50% nemocných umírá pod obrazem náhlé srdeční smrti - (maligní ) arytmie

Co je to hypertrofická kardiomyopatie ?
Vrozené onemocnění srdečního svalu, při kterém dochází ke zbytnění části srdce, bylo poprvé popsáno v roce 1958. V roce 1980 bylo toto onemocnění rozpoznáno jako hlavní příčina náhlého úmrtí vrcholových sportovců.
Hypertrofická kardiomyopatie se vyskytuje v populaci s frekvencí zhruba 1 případ na 500 lidí, jedná se tedy o onemocnění relativně časté. Diagnóza tohoto onemocnění je komplexní, velmi často se vyskytuje srdeční šelest, který by měl lékaře vždy varovat u sportovce buďto před možnou chlopenní vadou, nebo touto kardiomyopatií.

Případů náhlého úmrtí ve sportů způsobených hypertrofickou kardiomyopatií je známa celá řada, ačkoli ne všechny případy srdeční zástavy musí skončit úmrtím sportovce. V živé paměti zůstává případ detroitského beka Jiřího Fischera, kterému zachránil život lékař Red Wings na střídačce. Zdaleka ne tak dobře skončil případ kamerunského fotbalisty, který v roce 2003 zemřel během mezinárodního zápasu Kamerunu s Kolumbií.
Dnes jsou k dispozici i genetická vyšetření, která je možné provést při podezření na hypertrofickou kardiomyopatii (stejně tak jako na poruchy srdečního rytmu). Jedná se zejména o mutace genů pro svalové bílkoviny aktin a myosin a jejich podjednotky a podobné svalové proteiny.

Názory lékařů na netu po náhlé smrti hokejisty:

V daném případě se nehovoří o prosté hypertrofii srdce (u prof. sportovce relativně fyziologické) ale o hypetrofické kardiomyopatii, což je převážně vrozená záležitost, způsobující zbytnění, povětšinou asymetrické, svaloviny levé srdeční komory (pro zájemce podrobnosti o onemocnění jistě dostupné na i-netu). Smrt hokejisty je poměrně typická pro tuto poruchu, tj. při plné zátěži na hřišti, po většinou na tzv. maligní arytmii. Je samozřejmě s podivem, že se na onemocnění nepřišlo dříve, zvláště když se jednalo o jedince draftovaného do NHL. V tomto případě by jistě přítomnost defibrilátoru na střídačce potenciálně mohla zachránit život.

Nevím, jak teď, ale u nás by před rokem 1990 člověk s nemocným srdcem typu kardiomyopatie nemohl (nesměl) dělat závodní sport. Síť tělovýchovných lékařů se od těch dob úplně rozpadla, a možné je dnes cokoliv. Defibrilace může, ale nemusí být záchranou. Totéž platí o rychlém převozu do nemocnice. Kvalitně resuscitovat je třeba na místě, hned. Nevím, jak to dnes dělají kluboví lékaři, kteří se rekrutují většinou z řad chirurgů nebo orthopedů.
 Myslel bych i na dlouhodobý doping anaboliky. Taková smrt (vzpomeňte Tour de France) z plného zdraví je typická. Zákazy nic neřeší.

Poznámka na okraj:

Sportovat s rozumem a poslouchat maminku. Školní a sportovní lékaři byli vyřazeni - kdo by platil tu prevenci. Tady je to ....minus trhu a konfliktní lékařské loby.
Člověk je tvor slabý a sociopatický, v nestabilní posttotalitní komunitě nemá oporu v rodině ani tvrdé realitě doby.
Jen kdyby fungovala aspoň ta maminka a trochu přidat té prevence. Ať si to kluby zaplatí, peněz tam pochoduje dost a živí spoustu podivných chytráků. Chléb a hry, to je peněz na krocení fanoušků, aby byl mezi stádem jakž takž klid.

O imunitě, dětství, středouším zánětu rýmě a vývoji dítěte obecně

Ilustrační obrázek dítěte na historické tříkolce připomene
dobu, kdy děti pobývaly více venku a měly dostatek pohybu

Přichází období všelijakých nachlazení a nemocí

kterého se hrozí zvláště maminky s malými dětmi. Ale podle lékařů je nastydlé dítě důkazem správného vývoje. Děti, které byly hodně nemocné v dětství, se v pozdějším věku v ordinacích příliš často neobjeví.

Naopak přijde-li dospělý pacient a řekne: „Kolega přede mnou dvakrát kýchne a já to hned chytnu.“, rozpozná v něm často lékař dítě, které mu matka před dvaceti lety pořád vodila kvůli hloupostem…

Malé dítě si totiž musí v raném věku vytvořit do života protilátky proti základní škále mikrobů a virů. Jen tak může do budoucna získat silný imunitní systém. V dospělosti už se to dohnat nedá. Když se jako rodiče vůči dítěti chováme příliš opatrnicky a protektivně, je to malér - bráníme totiž imunitnímu systému, aby dozrál a vytvořil si dostatek protilátek do života v dospělosti.

Děti by se měly odmalička hodně otužovat, chodit do přírody. Měl by se jim dát prostor, aby si mohly hrát i trochu „ve špíně“, aby se nepohybovaly ve sterilním prostředí, kde se nesetkají s infektem, s běžnými alergeny – tedy s látkami, které pak považujeme za cizorodé. Když se náš imunitní systém s těmito látkami setká záhy, rozpozná je už vždycky v budoucnosti jako běžné a případná alergická reakce se nevytvoří.

Sluch a logické myšlení

Dřív byl běžný kontakt populace s letními alergeny – mnoho lidí se podílelo na žních a nikdo neměl senné rýmy. Dnes městské dítě neví, jak vypadá rozemleté zrno, nepřijde do styku s přírodním kravským mlékem, všechno je uměle zpracovávané… takže se objevují alergie i na obyčejné potraviny jako mléko, zrno, vejce atd. Bohužel, dorůstá generace, která má díky strašlivé protekci svých rodičů nedovyvinutý imunitní systém. Často dítě jednou kýchne, dostane rýmu a maminka už ho strčí do postele. Má-li rýmu bez teploty, může dítě normálně fungovat. Něco jiného však jsou uši! Špatný sluch v dětství omezuje rozvoj řeči a následně i vývoj logického myšlení.

Vědci vědí už dlouho, že pro rozvoj řeči je nejdůležitější období od narození do prvního roku života. A zcela určujícím momentem pro zdravý rozvoj řeči - a tím i myšlení - je sluch.

V posledních letech se čím dál víc objevují záněty středouší i u těch nejmenších dětí. A ušních onemocnění přibývá nejen u předškoláků a malých školáků (kolem desátého roku končí vývoj Eustachovy trubice a dutin, takže středoušní záněty ustávají), ale i u dospělých v podobě zhoršeného sluchu. Hlavní příčinou potíží je náš životní styl, životní prostředí a zvláště fakt, že lidský aparát za ta tisíciletí, co je člověk jako živočišný druh na světě, není uzpůsoben pro život v takovém hluku, jaký přináší dnešní doba. Dnes trpí nedoslýchavostí už lidé ve čtyřiceti letech, což dřív bývalo téměř výhradně problémem dost starých lidí. Proto odborníci doporučují dobře hlídat uši malým dětem, otužovat se a nezchoulostivět.

Pokud totiž dítě špatně slyší, dochází k opožděnému vývoji řeči. Malý človíček nemůže správně napodobovat zvuky, nesprávně vyslovuje jednotlivé pojmy a potíže se hromadí. Takže když si občas některá maminka libuje, že „kluk si sám vyhraje, má svůj svět“, nedochází jí, že svět jejího potomka může být i světem izolace, do kterého vnější podněty nemohou pronikat. A to je chyba. Proto dohlédněte na to, aby vaše děti měly uši v pořádku!

Když má dítě středoušní zánět, dostane antibiotika, po pár dnech lékař zkontroluje zhojení bubínku, ale k pečlivému vyšetření sluchu už většinou nedojde. Na problém se přijde třeba až v první třídě, kdy je školáček stírán pro chyby, za které vůbec nemůže.

Jak se pozná, že malé dítě špatně slyší? Pouští si televizi hodně nahlas. Mívá chrapot – křičí, protože se potřebuje slyšet. Maminka obvykle říká: „Začal trochu později mluvit, rád si sám hraje, na volání moc nereaguje…“

Rýma v uších

Míval-li časté záněty uší jeden z rodičů, je pravděpodobné, že bude mít podobné trápení i potomek. Proto při náznaku podezření navštivte včas lékaře. Moderní diagnostické metody zjišťují kvalitu sluchu např. přes reakce mozku na zvukové podněty, takže je možné vyšetřit i nemluvně.

Zkušenost ukazuje, že prodělá-li dítě do prvního roku života středoušní zánět, provázejí ho obvykle bolesti uší celým dětstvím. Lékaři předpokládají, že příčinou ranných ušních problémů může být už porod. Jak se hlavička tlačí úzkými porodními cestami ven, dojde někdy k neplánovanému průniku plodové vody do středouší, což negativně ovlivní jeho dozrávání. Plodová voda zřejmě způsobí změny na tkáni, která pokrývá Eustachovu trubici.

Stěna trubice, která je u zdravého člověka hladká, začne z patologicky vytvořených mucinózních buněk a sekrečních žlázek dlouhodobě produkovat hlen, podobný tomu, který se tvoří na sliznicích v nose. A hlen je samo sebou ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie. Takže slyšíme-li rčení: „vrazila se mu rýma do uší“, neznamená to jen průnik rámy přes Eustachovu trubici z nosu. Spíše jde o to, že se ucho chová v podstatě jako nos - hlen se ve středouší tvoří sám. Takové dítě mívá denně „špinavé“ uši. A nejen to: hustý sekret se hromadí v bubínkové dutině a pak při sebemenším nachlazení na bubínek tlačí. A i když si dítě na bolesti ucha stěžuje jen mírně, protože vždycky nemusí jít o hnisavý zánět, přes hlenovou výplň nemůže dobře slyšet.

Mandle jsou součástí lymfatického okruhu a imunitního systému

Jde-li dítě celou zimu z rýmy do rýmy, bolí ho uši, bývá první pomocí – nezabere-li klasická léčba antibiotiky – odstranění zduřelé nosní mandle.

„Pokud se nosní mandle zvětší tak, že brání provzdušňování středouší a Eustachovy trubice, musí ven. Přebujelá tkáň je zároveň ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie, které se v prohřátých mandlích drží, takže i když je dítě zdánlivě zdrávo - moc nesmrká, nemá teploty - pořád v něm nemoc sedí. Často se bakterie drží i v dutinách. Takové dítě špatně dýchá, má pořád pootevřená ústa, kruhy pod očima, zakalený pohled, huhňá, mluví nosem, je unavené, uzavřené, nereaguje na vnější podněty, protože špatně slyší…

Proč nám matka příroda vlastně tenhle podivný dáreček, kterého se dnes mnoho lidí v ranném věku musí zbavit, nadělila? A k čemu jsou hleny, které tak zběsile frkáme celou zimu ven?

Jednoduše řečeno: v nose se na sliznicích zachycují nečistoty a prach ze vzduchu, který vdechujeme. Jsou jakýmsi filtrem, čističkou, stejně jako mandle o kus dál. Kromě toho jsou mandle i důležitým shlukem velmi užitečných buněk, v nichž se tvoří protilátky a vyvíjí náš imunitní systém.

Zkuste si představit, že s každým vdechnutím vchází do těla novorozeňátka úplně nová směsice neznámých látek. A právě mandle je oťukají, prozkoumají a uloží do svého buněčného computeru: „Pozor! Toto je látka cizorodá, té se musíme bránit. A naopak téhle se bát nemusíme…“ Tak se s každým vdechnutím pomaloučku buduje náš imunitní systém, což samozřejmě trvá léta, celé dětství a mládí. A čím víc toho do computeru uložíme, čím víc toho náš organismu prozkoumá a vyhodnotí, tím odolnější budeme v dospělosti proti nemocem.

Dana Emingerová

Imunita, Mikroorganismy, Pozitivní myšlení, Prevence, Životospráva a dlouhý život, Medicina, Alternativní medicina

Mozek a jeho aktivní stimulace

Prof. MUDr. Pavel Pafko
a přátelé velocipedisté

Možná už o tom něco víte

a pilně trénujete už tím, že jste aktivní a dynamičtí jedinci ve svém životním stylu a všimli jste si, že někteří lidé jsou pružní, adaptibilní, šikovní a žijí naplno. Svůj mozek tedy trénují v různých lokalitách a neválí se jen rozloženi v autech nebo na gauči!
Co je fyzická krása už tušíme a je nám to předkládáno denně v mediích. Co k tomu říci...mozek je centrální systém, lékaři označovaný zkratkou CNS (centrální nervový systém)

10 rad, jak posílit mozkovou aktivitu

- Ráno jeďte do práce jinudy, než jste zvyklí. Trasy co nejvíce střídejte.
Opakovanou cestu už mozek skoro nevnímá. Nebraňte se pořízení nového typu mobilu nebo počítače jen ze strachu, že ho nebudete umět ovládat.
- Zkuste někdy vyzkoušet, jak jste závislí na jednotlivých smyslech. Orientujte se třeba v koupelně při zhasnutém světle jen pomocí hmatu. Stejně tak si můžete večer připravit oblečení a ráno se zkuste se zavřenýma očima obléci.
- Střídejte pravou ruku s levou. Pohrajte si s tím, váš mozek bude najednou pracovat zcela jinak. Čištění zubů patří mezi úkony, které jsou nejvíce zautomatizovány.
Pokud k tomu použijete nedominantní ruku, bude více zapojena opačná strana mozku než obvykle. Stejně tak se můžete druhou rukou holit, česat nebo líčit.

Přátelé z klubu historických kol (velocipedů)

- Využívejte všech příležitostí, jak promluvit s neznámými lidmi.
Nekupujte si lístek na tramvaj v automatu, když můžete prohodit pár slov s prodavačem ve stánku s novinami.
- Snažte se vyhýbat stresovým situacím, protože se při nich vyplavuje hormon kortizol. O tom se s nadsázkou říká, že škodí mozku jako cholesterol srdci. Zabraňuje totiž vytváření nových paměťových stop a ztěžuje vybavování těch starých.
- Hrajte si! Karty, šachy, scrabble, hry typu pexeso, řešte paměťové úlohy. Otočte si hodinky na ruce o 180 stupňů a posuňte čas o hodinu a čtvrt dopředu. Při každém zjišťování, kolik je vlastně hodin, musíte počítat se změnami, které jste provedli. Posunutí času měňte každý týden.
- Čtěte knihy, časopisy, noviny či internetové stránky.

Co se dovíte a co stojí za zapamatování, předávejte dál.

- Buďte kreativní, pište dopisy, vtipné SMS, glosujte dění kolem sebe, malujte, veršujte, zpívejte si. Neumíte tančit? Naučte se to!
- Vydejte se na jízdu, která nemá předem daný cíl. Podmínka je jediná - nesmí vést tam, kde už jste byli.
- Úkolujte mozek, večer se snažte vzpomenout si na detaily z porady, v posteli si opakujte cizí slovíčka jazyka, který se právě učíte, a spojujte je s konkrétními obrazy.

Poznámka: nemáte čas? Udělejte si rozvahu a čas objevíte. Na fotografii aktivní veselí přátelé velocipedisté co nikdy nepoznají mozkovou atrofii...
Pro ty co jim to v té bedně trochu myslí a chtějí vědět něco více o paměti od prof. MUDr. Koukolíka je tu skvěle vyprávěné video!

Pan profesor MUDr Pavel Pafko na setkání velocipedistů video a pár slov

Profesor Pavel Pafko na historickém kole

Při manipulaci s fotoaparátem se rozhovor nezdařil, ale snad i ty videozáběry něco řeknou. Nálada je aktivní a přátelská, jak už to na setkáních bývá. Počasí se vydařilo a panu profesorovi Pafkovi to oblečení sekne. Všechny natočené záběry jsou k vidění na YouTube.
Uvidíte historická kola a pár přátel velocipedistů na setkání před hospodou u Reinerů jednoho zářijového dne ráno...

Cituji z medií odpovědi pana profesora:

Jak si udržujete kondici?

Sportem. Chirurg se nad operačním stolem hrbí a při operaci pacienta prostojí na stejném místě denně několik hodin, dýchá anestetika. Proto kompenzace sportem.

Hodně jezdím na kole, o víkendu pravidelně. Jezdím i na vysokém historickém kole - v posledních letech každoročně trasu z německého Pasova do Vídně, což je asi 300 kilometrů. Když mám čas, plavu v podolském bazénu, jezdím na kajaku po Vltavě a na Orlíku, kde mám chatu, rád nazuji kolečkové brusle a také trochu běhám.

Poznámka: videa jsou hotové s hudbou Trio Swing a k dispozici na YouTube např. tady....ukazují dobře atmosféru setkání velocipedistů i historická kola.

Chirurgie, Operace, Transplantace, Velocipedy, Sport, Ze života lékařů, Pozitivní myšlení

Hypertense arteriální patofysiologie diagnostika léčba a prevence

Ilustrační obrázek 

Z etiologického hlediska rozdělujeme arteriální hypertenzi na primární (esenciální) a sekundární (symptomatickou). I když se primární hypertenze vyskytuje v 90 % případů, její příčiny úplně neznáme, známy jsou pouze faktory, které se podílejí na jejím vzniku a udržení.

Primární arteriální hypertenze začíná obvykle mezi 30. až 50. rokem života a její nástup je u většiny pacientů klinicky němý. Je charakterizovaná jako hypertenze, která nemá známou organickou příčinu. Její diagnózu stanovujeme vyloučením sekundárních hypertenzí. Prevalence hypertenze je závislá na věku, pohlaví a rase. Výrazně narůstá s věkem, ve věku nad 50 let tímto onemocněním trpí obvykle více než 50 % obyvatel. Je vyšší u mužů, s výjimkou nejstarší věkové kategorie nad 65 let (Sninčák, 2006).

Sekundární arteriální hypertenzi můžeme definovat jako hypertenzi s jednou jasně definovanou příčinou (základní chorobou), kterou je možné určit a jejíž odstranění anebo léčba obvykle vede ke snížení až normalizaci TK.

Formy sekundární hypertenze: Hormonálně podmíněná arteriální hypertenze je v porovnání s esenciální hypertenzí zanedbatelná. Je-li správně diagnostikována, je možné ji zcela vyléčit. V případě nerozpoznání onemocnění a neléčení však může způsobit vážné komplikace, někdy až pacientovu smrt (Podoba, 2005). Nejčastější, hormonálně podmíněná forma sekundární arteriální hypertenze je primární hyperaldosteronismus. Zvýšená plazmatická koncentrace mineralokortikoidu aldosteronu způsobuje retenci sodíku, hypokaliemii, hypernatriemii a metabolickou alkalózu, která může způsobit parestezie až tetanii. Arteriální hypertenze vyvolaná feochromocytomem (většinou nemetastazujícím nádorem) může být trvalá, anebo záchvatovitá s klinickým obrazem hypertenzní krize. Tuto diagnózu potvrdí stanovení katecholaminů v plazmě a moči sbírané 24 hodin. Klinické příznaky jsou časté bolesti hlavy, tachykardie, palpitace a ortostatická hypotenze. Asi u 0,5 % pacientů s arteriální hypertenzí se vyskytuje Cushingův syndrom, který zahrnuje celou škálu stavů charakterizovaných hypersekrecí kortizolu. Zvýšené vylučování volného kortizolu ve 24hodinové moči svědčí pro podezření na toto onemocnění. Nejčastější forma sekundární hypertenze je AH při chorobách postihujících parenchym ledvin – renoparenchymatózní hypertenze. Společným znakem značné části pacientů s primární AH je změněná funkce ledvin. Při její pozdní diagnostice nebo neúčinné léčbě může nastat poškození parenchymu ledvin. Nejčastější příčinou smrti u pacientů v terminálním stadiu renální insuficience jsou kardiovaskulární komplikace. Základní choroba ledvin může být klinicky dlouho němá. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat rodinné anamnéze, otokům, změnám moči, osobní anamnéze, chorobám ledvin (glomerulonefritida, urolitiáza) apod.

 Poměrně zřídka se vyskytující, potenciálně léčitelná forma sekundární hypertenze je renovaskulární hypertenze. V převážné míře je způsobena aterosklerózou a. renalis, případně abdominální aorty (u mužů kuřáků), příčinou bývá i dysplazie a. renalis. Tato onemocnění může imitovat primární AH, protože nemá typické symptomy. Pro její odhalení a potvrzení je doporučováno provést angiografické vyšetření a duplexní ultrasonografické vyšetření ledvinných arterií. Léčba je přísně individuální, s cílem účinně snížit TK a zachovat funkčnost ledvin, buď chirurgickou korekcí stenózy, farmakoterapií, anebo vykonáním perkutánní transluminální renální angioplastiky. Hypertenze v graviditě je častou příčinou úmrtí matky a novorozence. Nejvýznamnější nepříznivý vliv ze všech forem hypertenze má preeklampsie a eklampsie, klinicky se projevující v druhé polovině těhotenství zvýšenými hodnotami TK a proteinurií. Eklampsie představuje naléhavou situaci (tonicko-klonické křeče s následným hlubokým bezvědomím), která ohrožuje život matky. O farmakologické i nefarmakologické léčbě, která má zabránit komplikacím ohrožujícím matku i dítě, rozhoduje výška TK, přítomnost závažných příznaků, poškození cílových orgánů a stupeň gravidity. Mezi časté příčiny sekundární AH a její rezistence na léčbu patří obstrukční syndrom apnoe ve spánku. Postižení jsou většinou obézní pacienti, ale i vysoké štíhlé osoby. Onemocnění je provázené chrápáním, anatomickými anomáliemi krku a orofaryngu a také výraznou únavou a ospalostí v průběhu dne. Vyvolávat arteriální hypertenzi mohou některé léky a xenobiotika (drogy, toxiny, těžké kovy). V takových případech hovoříme o léky navozené hypertenzi. Důležité je zhodnocení všech užívaných léků a odebrání podrobné anamnézy. Nejčastější vrozenou příčinou AH je koarktace aorty. Má dobrou prognózu, pokud se stenóza aorty chirurgicky odstraní ještě v dětském věku.

„Riziková situace spojená s arteriální hypertenzí (hrozící hypertenzní krize) představuje stav, kdy není bezprostředně ohrožen život pacienta, může však vyústit do manifestní hypertenzní krize. Obvykle je nutná hospitalizace a pomalejší, postupné snižování TK“ .

Jako hypertenzní krizi označujeme akutní, život ohrožující stav, charakterizovaný náhlým zvýšením TK (diastolický tlak 130 mmHg a vyšší), doprovázený orgánovými komplikacemi (levokomorovým selháním srdce, hypertenzní encefalopatií, intrakraniálním krvácením, disekujícím aneurysmatem aorty anebo některou formou koronárního syndromu), jenž vyžaduje urgentní péči na jednotkách intenzivní péče a relativně rychlé snížení TK. Hypertenzní krize představuje komplikaci neléčené nebo nedostatečně léčené AH, může být i důsledkem náhle přerušené léčby těžší hypertenze (Sninčák, 2005). Arteriální hypertenze, pokud není správně léčena, je provázena orgánovými poškozeními. Stupeň orgánového poškození je základem dosud používaného dělení hypertenze podle WHO/SZO:

* Stadium I – bez orgánových změn.
* Stadium II – přítomnost alespoň jedné z následujících orgánových změn: hypertrofie levé komory (EKG, rtg anebo ECHOKG); generalizované anebo lokální zúžení arterií na očním pozadí; proteinurie anebo mírný vzestup kreatininu v plazmě.
* Stadium III – hypertenze komplikovaná orgánovými poškozeními – selhání srdce; nitromozkové anebo subarachnoidální krvácení; selhání ledvin; hypertenzní retinopatie; disekující aneurysma aorty (Sninčák, 2006).

Patofyziologie arteriální hypertenze

Etiopatogenezi sekundární arteriální hypertenze představují dobře známé, ovlivnitelné a většinou odstranitelné příčiny vzestupu vysokého krevního tlaku. Vznik primární arteriální hypertenze ovlivňuje komplex různých faktorů dědičnosti, životního stylu a také vnější prostředí. K těm nejdůležitějším patofyziologickým mechanismům a etiologickým faktorům patří:

* zvýšená aktivita sympatického nervového systému, projevuje se zvýšením frekvence tepu, minutového srdečního objemu a periferní cévní rezistence,
* chronický stres u geneticky predisponovaných osob vyvolává trvalý vzestup TK,
* systém renin-angiotenzin-aldosteron,
* obezita,
* tělesná aktivita,
* dědičnost,
* příjem kuchyňské soli a citlivost na sůl,
 * alkohol.

 Hodnoty krevního tlaku mají typický chronotropní charakter. Je vyšší v ranních hodinách, k večeru klesá a nejnižší je ve spánku. Pokud sledované osoby změní denní rytmus, například přechodem na noční směny, variabilita TK se této změně přizpůsobí. Kritickými hodnotami pro populaci s klasickým biorytmem je období nad ránem a ráno, kdy je nejvyšší incidence kardiovaskulárních komplikací. Metaanalýzy populačních studií ukázaly jednoznačnou závislost cerebrovaskulární a kardiovaskulární morbidity a mortality na výšce krevního tlaku.

Pokud u nemocného potvrdíme AH na základě opakovaných měření, provedeme základní klinicko-laboratorní vyšetření. Zjištěné údaje nám pomohou určit léčebný plán. AH je často bezpříznaková a obtíže, kterými trpí pacient, nejsou typické pouze pro tuto diagnózu. Při odběru diagnostických údajů se v rodinné anamnéze dotazujeme na výskyt arteriální hypertenze u přímých příbuzných, ale i na předčasná úmrtí na kardiovaskulární onemocnění. Osobní anamnézu získáváme s důrazem na možné příčiny hypertenze, výskyt orgánových komplikací a průvodních onemocnění.

 Součástí anamnézy má být objasnění socioekonomického postavení pacienta. Ptáme se ho, zda není vystavený zvýšenému hluku a zvýšeným teplotám prostředí. Každý nemocný s nově zjištěnou AH musí mít vyšetřeny: krevní obraz, FW, moč chemicky a sediment, glykemii nalačno, kyselinu močovou, mineralogram, hodnotu celkového cholesterolu, triacylglycerolů a HDL, kreatinin, ureu v séru, CRP, hormonální analýzy, kompletní funkční vyšetření ledvin – diurézu, GF+Tr, KVP za 24 hod., UZ ledvin, oční pozadí, EKG, echokardiografii, rtg srdce a plic. Důležité je určení hmotnosti a výšky s výpočtem BMI a určením typu obezity.

 Symptomatologie hypertenzní krize je projevem poškození postižených orgánů a jejich dysfunkce. Častými jsou bolesti hlavy, zvracení, poruchy zraku, závratě, poruchy vědomí, křeče, parestezie, paréza, bolesti na hrudníku, dušnost, poruchy srdečního rytmu, oligurie až anurie. V takovém případě musí být diagnostický proces rychlý, abychom co nejdříve identifikovali příčinu vzestupu TK a orgánové poškození .

Při monitorování 24hodinového TK (AMTK) poučíme pacienta, že má vykonávat běžné činnosti. V průběhu měření má držet ruku napřímeně a nehybně. Má si vést deník s evidencí zvláštních událostí. Zároveň má informovat o délce a kvalitě spánku. Jako normální TK při AMTK se udává 24hodinový průměr ? 130/80 mmHg, denní průměr ? 135/85 mmHg a noční průměr ? 120/70 mmHg (Karen, 2009). U nemocných s přetrvávajícími zvýšenými hodnotami TK v domácím prostředí se nález potvrdí 24hodinovým ambulantním monitorováním. Pomáhá odhadnout variabilnost tlaku v průběhu dne, případně zaznamenat paroxysmální hypertenzi. Snaha získat údaje o 24hodinové variaci TK má více opodstatněných důvodů, je vhodná pro:

* určení závažnosti hypertenze,
* diagnostiku hypertenze bílého pláště,
* diferenciální diagnostiku mezi primární a sekundární formou hypertenze,
 * posouzení úspěšnosti léčby

Léčba arteriální hypertenze

 Cílem péče o nemocného s AH je nejen snížení hladin krevního tlaku, ale především snížení celkového rizika kardiovaskulární morbidity a mortality. Léčba AH je komplexní, vyžaduje multidisciplinární přístup a dělí se na farmakologickou a nefarmakologickou. Má být dlouhodobá, s minimálními vedlejšími účinky pro konkrétního pacienta. Rozhodnutí o zahájení léčby vysokého TK závisí na výšce krevního tlaku a na míře individuálního rizika. Léčba hypertenze zahrnuje dietní a režimová opatření a farmakoterapii. Cílová hodnota TK pro léčbu hypertenze je < 140/90 mmHg, u pacientů s DM a pacientů s chronickým onemocněním ledvin je cílem dosáhnout TK < 130/80 mmHg. Avšak pouze malá část populace hypertoniků takových hodnot TK dosáhne.

 U pacientů s AH se zaměřujeme na redukci nadváhy, přiměřenou pohybovou aktivitu, snížení příjmu kuchyňské soli, zákaz kouření, usměrnění spotřeby alkoholu, dietu bohatou na ovoce a zeleninu. Důležitá je úprava denního režimu, dostatek spánku a odpočinku, minimalizace stresu. Cílem léčby hypertenze není kontrola krevního tlaku, ale především snížení kardiovaskulárního rizika. Tohoto cíle dosahujeme postupně:

* snížením krevního tlaku,
* dosažením cílových hodnot TK,
* snížením počtu rizikových faktorů (např. nekouřit),
* kontrolou rizikových faktorů (např. cholesterolu),
 * léčbou dalších onemocnění (např. diabetes mellitus).

 Farmakokinetické odlišnosti umožňují cílený výběr léků, které nejen normalizují hodnoty TK, ale zabraňují orgánovým komplikacím a jsou schopné upravit již existující poškození cílových orgánů. Výběr vhodného léku musí zohlednit stupeň hypertenze, přítomnost a rozsah orgánového poškození a případně přidružená onemocnění (Karen, 2009). Spolupráci pacientů negativně ovlivňuje zapomnětlivost, nepozornost, obavy z vedlejších účinků léků i jiné faktory, jako je mužské pohlaví, psychické poruchy, nízký socioekonomický status a nízká kvalita života. Je potřebné vybudovat vztah mezi pacientem a sestrou založený na oboustranné komunikaci a důvěře. Důležitá je přiměřená motivace pacienta k zodpovědné spolupráci při dodržování léčby a komplexu léčebných opatření. Přibližně třetina pacientů užívá léky pravidelně, další třetina užívá léky nepravidelně, pouze občas, a zbytek pacientů léky neužívá. Mnohokrát jsou pacienti nedostatečně poučeni o tom, že v léčbě AH mají pokračovat i přes pokles TK, protože je to dlouhodobá, častokrát celoživotní záležitost (Smetanová, 2006). Neexistuje důvod pro to, aby byla ukončena dobře tolerovaná a úspěšná léčba bez ohledu na věk pacienta. Hypertenze je označovaná jako hlavní ovlivnitelný rizikový faktor CMP, současně tím působíme preventivně také proti vaskulární demenci a snížení kognitivních funkcí.

Prevence arteriální hypertenze

 Primární prevence arteriální hypertenze zahrnuje opatření a činnosti zaměřené na zabránění vzniku choroby. Prevence a nefarmakologická léčba využívají postupy týkající se především životního stylu, které jsou založené na vědeckých důkazech. Jejich význam neustále roste, protože působí na ty faktory, které jsou do velké míry příčinou vzniku vysokého TK. Základem je tak zejména aktivní výchova obyvatelstva ke zdravému životnímu stylu, dosažení a udržení ideální tělesné hmotnosti, omezené užívání tuků (např. plnotučné mléčné výrobky nahradit nízkotučnými, konzumovat sýry s obsahem tuku v sušině méně než 30 %), omezené užívání alkoholu a snížený příjem soli (vyhýbat se jídlům, jako jsou uzeniny, konzervované a instantní výrobky, minerálním vodám s vysokým obsahem soli), upřednostňování syrových potravin před zpracovanými. Patří sem i zvýšená fyzická aerobní aktivita, omezit kouření či s ním zcela skončit. V současnosti dochází k posunu v oblasti zodpovědnosti každého jedince za své zdraví již od dětského věku. Výchova spočívá ve zvýšené informovanosti a edukaci obyvatel s cílem chránit, zachovat anebo navrátit zdraví. Hypertenze je silně ovlivňovaná psychickým stresem, zejména pocity zlosti, apatie a frustrace. Proto primární prevence spočívá i v úpravě sociálních vztahů, autoregulaci a sebevýchově.

 Sekundární prevence představuje včasné odhalení existující hypertenze měřením TK při každé návštěvě v ordinaci kteréhokoli lékaře a také sledování TK u rizikových skupin, bez ohledu na věk pacienta. Prevence vzniku a vývoje orgánových změn a cévních komplikací, stejně jako jejich úspěšné zvládnutí, závisí jak na ošetřovatelské péči, tak i na aktivní ochotě pacienta ke spolupráci.

 Cílem terciární prevence je obnovit zdraví a zabezpečit optimální fungování organismu v rámci možností konkrétního onemocnění a zabránit vzniku komplikací. Je zaměřená na léčebnou rehabilitaci s cílem zajistit optimální tělesný, psychický a sociální stav pacienta.

Stresové faktory u pacienta s arteriální hypertenzí

 U pacientů s AH byly při analýze kazuistik zjištěny tyto charakteristiky: agresivita, hostilita, vysoké ambice, nadměrná závislost, projevy vzdorovitosti, potlačování vnitřních konfliktů. Mnohé výzkumy potvrdily dvojnásobně vyšší pravděpodobnost vzniku AH u mužů, kteří prožívali v průběhu života vyšší míru úzkosti. U jedinců s vlastnostmi jako svědomitost a zodpovědnost, přehnaná starostlivost až perfekcionismus, mimořádná snaha po sebeprosazení vyvolávají nesplněná očekávání negativní emoce, vnitřní napětí, které se může projevit postupným zvýšením krevního tlaku. Stres v nemocnici je spíše reakcí pacienta na prostředí než na chorobu.

Pohyb zlepší váš výkon, intelekt, dlouhodobou paměť i schopnost aktivně žít. Když jsme hledali potravu, unikali před predátory. Dnešní doba je jiná, ale kdo se dřív zastavil, stal se něčím obědem.

Náš mozek se nevyvinul „kolem ohně“

Je to oficiální. Vědci potvrdili, že pohyb zlepší váš výkon, intelekt, dlouhodobou paměť i schopnost aktivně žít.

Po miliony let jsme se hýbali. Hodně. Antropolog Richard Wrangham tvrdí, že muži denně ušli kolem 10–20 kilometrů, ženy zhruba polovinu. Náš mozek se nevyvinul „kolem ohně“. Náš mozek se vyvinul, když jsme chodili, když jsme se hýbali, když jsme hledali potravu, unikali před predátory. Dnešní doba je jiná, ale kdo se dřív zastavil, stal se něčím obědem.
Je nutné si uvědomit proto jednu věc. Denně se hýbat nás neudělá lepšími. Ono nás to udělá normálními. Gaučing z nás dělá mrzáky, protože nás vzdaluje od toho, kým člověk je.

Vědci zjistili, že pohyb nejen že zvyšuje pravděpodobnost, že se dožijete 90 let, ohromně zvýší i vaši kvalitu života. Podle Johna Mediny, molekulárního biologa zaměřeného na lidský mozek, lidé, kteří se pohybují, obvykle překonávají lidi se sedavým zaměstnáním v dlouhodobé paměti, pozornosti, dedukci a schopnosti improvizace.
Jak moc by měl člověk tedy hýbat? No, jednotlivci se od sebe liší, ale výsledky zjištěné v laboratořích nasvědčují, že benefit se dostavuje při dvou až tří aerobních aktivitách týdně po dobu 30 minut plus pravidelné posilování v podobném režimu (ať už v posilovně, nebo při jiné silové aktivitě).

! A co prevence nemocí? Riziko demence je poloviční, pokud ve volném čase děláte fyzickou aktivitu. Riziko Alzheimerovy choroby je nižší o 60 procent. Stačí denně dvacet minut chodit a riziko mrtvice je sníženo o 57 procent. Protože cvičení ovlivňuje i hormonální hladiny: serotonin, dopamin, norepinefrin – zkoušeli vědci pohybem léčit depresi a snižovat hladiny antidepresiv u pacientů s depresí a pocity úzkosti. Výsledky byly úspěšné, cvičení pomohlo okamžitě a dlouhodobě. A to vše funguje stejně pro muže i ženy a čím delší dobu se pacienti s výše zmíněnými psychickými problémy oddávali pohybu, tím byly výsledky výraznější.

- a je po metabolickém syndromu

Po redukci váhy a pravidelné chůzi podle možnosti denně...odložíte (nebo snížíte) léky na hypertenzi. Proč? Prostě krevní tlak se normalizuje.

Normalizuje se hladina cukru v krvi - a je po metabolickém syndromu. Není, prostě mizí a hladina cukru nevyžaduje farmakoterapii - ovšem strava též má odpovídat zdravé výživě.

Jinak končíte s mozkovou příhodou, paraplegií (hemiparesou) a doprovodnými výpadky CNS.


Poznámka: část informací převzata z textu Pohyb a produktivita (sociální síť G+) a www.brainrules.net/ Doplněno o část Metabolického syndromu, Hypertenzní chorobu a Nemoci mozkové příhody pro web Medicina.

Ke studiu pokračujte zde na stránce   Medicina.

Kardiovaskulární zdraví a prevence arteriosklerózy

Vyhodnocení EKGPříznaky

PŘÍZNAKY:

Nástup aterosklerózy obvykle nedoprovází žádné příznaky až do kritického zúžení tepen  nebo uzávěru. Jakmile tepna byla kriticky  uzavřena (ucpána), mohou nastat následující příznaky:

Infarkt
bolest na hrudi (angina pectoris)
znecitlivění nebo slabost rukou nebo nohou
potíže s mluvením nebo nezřetelná řeč
svěšené svaly v obličeji
bolesti nohou při chůzi (intermitentní klaudikace)
erektilní dysfunkce (u mužů)

Rizikové faktory
Následující faktory, které jsou známé, při zvýšení výskytu (četnost výskytu) arteriosklerózy:

- Vysoký krevní tlak
- Vysoká hladina cholesterolu
- Cukrovka
- Obezita
- Kouření
- Rodinná anamnéza aneurysmatu nebo časných fázích onemocnění srdce

Prevence
Následující postupy vám pomohou při prevenci arteriosklerózy. Je důležité provést změny životního stylu tohoto typu postupně tak, aby byly udržitelné a mohly být prováděny s důsledností v dlouhodobém horizontu.

Přestat kouřit
Jíst zdravé potraviny
Pravidelně cvičte
Udržovat si zdravou váhu
Nižší spotřebu alkoholu
Vyhněte se chronické dehydrataci

Kardiovaskulární zdraví, včetně hladiny cholesterolu by měla být posouzena každoročně licencovaným lékařem.
Testy a diagnostika
Arterioskleróza může být zachycen během fyzické zkoušky provedené lékařem pomocí následujících metod:

Slabý nebo chybějící puls pod zúžením prostoru tepny
Snížení krevního tlaku v postižené končetině
Whooshing zvuky (bruits) uvnitř tepen (slyšet stetoskopem)
Známky pulsující výdutě (aneurysma), v oblasti břicha nebo za kolenem
Důkaz špatného hojení v oblasti rány, kde je omezený průtok krve

Jakmile je podezření, v diagnóze se může pokračovat přes následující prostředky:
Krevní testy
Laboratorní testy mohou být provedeny ke zjištění zvýšené hladiny cholesterolu a hladiny cukru v krvi, které mohou zvýšit riziko atheriosclerosis.
Doppler ultrazvuk

Rychlá záchranná služba

Zařízení využívá Doppler - ultrazvuk je schopen měřit krevní tlak na různých místech. Tato měření může pomoci lékaři při stanovení kritičnosti každého ucpání (blokády), stejně jako rychlost průtoku krve v tepnách.
Kotník-brachiální index
Tento test může určit, zda ateroskleróza je přítomná v tepnách co se nachází v nohou a chodidlech. Lékař bude porovnávat krevní tlak u kotníku s krevním tlakem na paži. Toto srovnání je známé jako kotník-brachiální index. Abnormální rozdíl (kotník-brachiální index) mohou naznačovat onemocnění periferních cév. Periferní cévní onemocnění je také známé jako periferních tepen (PAD), nebo periferních tepen okluzivní (uzávěr) choroby (PAOD). PVD zahrnuje všechny nemoci, které jsou způsobeny omezení nebo obstrukce velkých tepen na rukou a nohou. PVD je obvykle způsobeno aterosklerózou.
Elektrokardiogram (EKG)
EKG zaznamenává jak elektrické signály cestují přes srdce. EKG může odhalit důkaz předchozího infarktu, nebo ten, který právě probíhá.

Prevence a možnosti léčby aterosklerózy

Optimální možnosti léčby aterosklerózy jsou pasivní prostředky. Pasivní prostředky umožňují obranným mechanismům organismu pracovat přirozeně k zabránění nebo odstranění nemoci. 

  Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují  lipoproteiny  

Pokud je však Arterioskleróza je v pokročilém stádiu, nebo existuje genetická predispozice pro vysoký cholesterol, nebo pasivní prostředky samy o sobě jsou nedostačující pro účinnou léčbu, nebo není možné udržet spolehlivost, pak aktivní ošetření použití cílených léčebných postupů může být vyžadováno (viz aktivní opravné prostředky).

Všechny opravné prostředky a možnosti léčby u arteriosklerózy by měla probíhat pod dohledem licencovaného zdravotnický pracovník, který určí, zda léčba je bezpečná a efektivní pro konkrétního pacienta a bude provádět pravidelné kontroly a zkoušky, sledování kardiovaskulárního zdraví. Každý jedinec má jedinečný genetický základ a životní styl, a proto může reagovat odlišně na konkrétní možnosti léčby. Je proto zásadní význam pro lékaře, monitorování a přizpůsobení možnosti léčby na optimální prospěch konkrétního pacienta.
Pasivní Opravné prostředky
- Přestat kouřit
- Zdravá strava
- Cvičení
- Dostatečnou hydrataci

Přestat kouřit
Kouření poškozuje cévy. Zastavení praxe kouření (porušení zvyku), je nutné zpomalit nebo zastavit progresi aterosklerózy.
Zdravá strava

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu

Zdravá strava bohatá na ovoce, zeleninu, s nízkým obsahem nasycených tuků, cholesterolu a sodíku, pomůže při kontrole hmotnosti, krevního tlaku, cholesterolu v krvi. Snížení nasycených tuků, cholesterolu, sodíku a snížením konzumace smažených jídel, červené maso, hydrogenovaných olejů a trans mastných kyselin. Zavést omega-3 oleje, rybí tuk a další zdravé oleje (jako pannenský za studena lisovaný olivový olej) do běžné stravy.
Cvičení
Cvičení by mělo být provedeno po většinu dní v týdnu. Svalových skupin, které jsou používány pravidelně  využívají kyslík efektivněji. Fyzická aktivita zlepšuje krevní oběh a iniciuje vývoj nových cév, které často tvoří přirozenou obchvatu (kolaterály) ucpání cév nebo omezena. Cvičební režimy by měly být zaváděny postupně, a praktický lékař může přizpůsobit a udržovat související změny životního stylu, v dlouhodobém horizontu.
Dostatečnou hydrataci
Je to tak nepraktické a nerozumné ignorovat tělo, které potřebuje hydrataci. Chronické onemocnění, kornatění cév v ceně, je obyčejně spojené s chronickou dehydratací a může ve skutečnosti být povolena nebo pokročilé jen kvůli tomuto stavu. V zájmu zachování odpovídající úrovně hydratace průměrný člověk potřebuje pít dva litry (1.89 l) vody denně. Průměrný člověk se ve skutečnosti spotřebuje čtyři litry vody denně, ale dva litry jsou získávány z potravy metabolismu a obsah vody v potravinách. Při příjmu vody je dostačující, bude se barva moči (cca 2 litry denně) je bezbarvá. Pokud je barva moči se žlutou, znamená to, že nástup dehydratace. Když se barva moči oranžová znamená to, že tělo je kriticky dehydratované. Čtenář je varoval konzultovat s lékařem licenci, pokud jde o zbarvení moči, které mohou být způsobeny léky nebo potravinové doplňky, jako je vitamin C (kyselina askorbová), spíše než dehydratace.
Aktivní Opravné prostředky

- Léky
- Chirurgie
- Intravenózní chelatační (přírodně variantě operací)

Různé léky mohou zpomalit a někdy dokonce zvrátit účinky aterosklerózy.

Snížení hladiny cholesterolu, léky (statiny) snižují nežádoucí lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) a zvýšení hladiny žádoucí vysokou hustotou lipoproteinů (HDL), čímž se zpomaluje a případně zvrátit nahromadění plaku v tepnách.
Antiagregační léky jako je aspirin může snížit pravděpodobnost, že destičky budou tvořit krevní sraženiny uvnitř zúžení tepen.
Antikoagulancií může pomoci tím, ředění krve, aby se zabránilo sraženin z tváření.
Léky, krevní tlak může pomáhat při zpomalení progrese aterosklerózy snižuje vysoký krevní tlak
Jiné léky mohou být předepsány, aby se snížilo další rizikové faktory aterosklerózy, jako je cukrovka. Konkrétní léky mohou být předepsány k léčbě příznaků aterosklerózy, jako jsou bolesti nohou při cvičení.

Chirurgické výkony (často život zachraňující), může být požadováno, aby k léčbě pokročilých stadiích aterosklerózy

Angioplastika. Dlouhé, tenké trubice (katetrem) se vloží do uzavřené nebo zúžené části tepny. Drát se deflací balónkem prochází cévky do zúžení prostoru. Balón je pak nadsazené, komprese deska vklady na stěny cév. Ok trubice (stent) je obyčejně vlevo uvnitř tepny ke snadnému otevření tepny.
Endarterektomie. Tento postup se používá, když je tuková depozita být chirurgicky odstraněny ze stěn zúžené tepny. Když je postup provádí na tepnách co se nachází v krku, to je pojmenováno karotická endarterektomie.
Trombolytická léčba. Sraženina rozpouštění drogy je vstříknut do tepny v místě sraženiny rozdělit to.
Bypass. Bypass graft je vytvořen pomocí lodi z jiné části těla nebo trubky z umělé tkaniny. To umožňuje průtok krve v okolí uzavřené nebo zúžené tepny.

Intravenózní chelatační může být považován za naturopathic variantě k chirurgickému zákroku. Intravenózní chelatační se provádí zavedením minerály a vázání látky do krevního oběhu pomocí intravenózním roztokem. Toto řešení se váže chelace s ložiskovou v tepnách a pomáhá při splachování desky  z kardiovaskulárního systému. Intravenózní chelatační je invazivní postup, který musí provádět vyškolení profesionál s léky v přírodní nebo alternativní zdravotní klinice.
Náklady na léčbu
Kvantitativní vyhodnocení nákladů na různé možnosti léčby aterosklerózy je nad rámec tohoto článku. Náklady na léčbu pro konkrétního pacienta se mohou výrazně lišit v závislosti na možnostech léčby se vztahuje pacienta zdravotní pojištění plán, a to, co finanční spoluúčast částky byly vybrány jako součást tohoto plánu. V případech, kdy pacient nemá žádné zdravotní pojištění, nebo pokud celkové náklady na léčbu uvažuje, platí následující pravidla:

Pasivní prostředky jsou zpravidla nejlevnější možností léčby
Aktivní prostředky jsou obecně nejdražší možností léčby
Náklady na jednotlivé možnosti léčby se může výrazně lišit v závislosti na poskytovateli

Omemocnění ledvin metody a diagnostika vyšetření moči

  Moč informuje o stavu a funkci močových cest i o lidském organismu  

Vyšetření moči

Vyšetření moči je cennou diagnostickou metodou, která umí relativně snadno a rychle odhalit velké množství poruch a chorobných stavů. Moč jako taková nás informuje nejen o stavu a funkci močových cest, ale i o lidském organismu jako celku. Vyšetření moči má více úrovní dle složitosti a náročnosti na laboratorní techniku. Nejjednodušší vyšetření pomocí testačních papírků je levné a může ho snadno provést i obvodní lékař.

Získání moči: Vyšetřovaný člověk se obvykle vymočí do speciální zkumavky, kterou následně zazátkuje. Zejména pro mikrobiologické vyšetření moče je nutné získat střední proud moče – tj. nejdřív trochu moče vyčurat do záchodu a až pak do zkumavky. Vnitřku zkumavky ani vnitřní strany špuntu se člověk nesmí dotknout žádnou částí svého těla, protože by mohlo dojít ke kontaminaci vzorku bakteriemi a k falešně pozitivnímu výsledku. Vzorek moči lze nicméně získat i při cévkování.
Při složitějším chemickém vyšetření, zjišťování koncentrace iontů a různých dalších sloučenin se pak často využívá 24hodinový sběr moči. Moč člověka se v takovém případě sbírá po celý den a pak se z tohoto celkového množství vezme vzorek (zbytek se vylije). Ze vzorku se zjistí koncentrace požadovaných látek a po přepočítání na celkový získaný objem zjistíme, jaké množství látky člověk vyloučil (například 2 gramy bílkoviny za den).
Možné způsoby vyšetření moči:

1. Orientační chemické vyšetření moči testačními papírky

Testační papírky jsou základním a orientačním vyšetřením moče. Jejich výhodou je snadná dostupnost, nízká cena a možnost rychlého odečtení výsledků. Vyšetření spočívá v tom, že do vzorku moči se ponoří papírky, jejichž koncové části se po styku s močí vlivem chemických reakcí různě zabarví. Dle zabarvení se pak může odhadnout kyselost moči a přítomnost určitých látek:

a) Cukr – Nález cukru v moči je varovné znamení a měl by být následován vyšetřením hladiny cukru v krvi. Při normálních hladinách cukru v krvi se tento do moče dostat vůbec nemá. Jeho nález při vyšetření moči proto napovídá, že jsou hladiny cukru v krvi neobvykle vysoké. To je typické pro cukrovku 1. typu i cukrovku 2. typu. Vyšetření hladiny cukru v krvi umožní cukrovku diagnostikovat nebo vyloučit.

b) Bílkoviny – Bílkoviny v moči mohou znamenat celou řadu problémů. Může se jednat o nejrůznější onemocnění ledvin, infekce močových cest, nadměrný výskyt některých bílkovin v krvi a pod. Nález bílkoviny by měl být spojen s vyšetřením ledvin

c) Bilirubin – Bilirubin je barvivo, které vzniká z hemoglobinu po rozpadu červených krvinek. Jeho nález v moči vypovídá o narušené schopnosti bilirubin vylučovat z těla žlučí, k čemuž obvykle dochází při ucpání žlučových cest. Podrobněji o metabolismu bilirubinu najdete v textu o žloutence.

d) Ketolátky – Ketolátky v organismu vznikají pokud organismus hladoví nebo při nedostatku inzulinu. Najdeme je tedy v moči špatně živených lidí (ve vyspělých zemích jde typicky o alkoholiky) a u diabetiků 1. typu, kterým chybí inzulin.

e) Hemoglobin – Testovací proužky umí v moči najít i hemoglobin, který se vyskytuje v červených krvinkách. Lze tak získat podezření na výskyt krve v moči. Příčin tohoto stavu je opravdu hodně a více si přečtěte v článku o této problematice.

f) pH moči – Papírky umí určit zda je moč kyselá či zásaditá. Normální pH moči je 5,0-6,0. Odchylky od této hodnoty mohou být spojeny s infekcí močových cest a jsou rizikovým faktorem vzniku močových kamenů (vysoké i nízké pH).

g) Hustota moči – Hustota moči se pomocí testovacích papírků zjistí jen nepřímo a orientačně. Vypovídá o koncentraci moči, tj. o množství látek v tekutině.

2. Chemické laboratorní vyšetření moči

Základní chemické vyšetření moče nám umožní lépe a přesněji zjistit přítomnost a množství výše uvedených sloučenin. K dispozici jsou ovšem i speciálnější vyšetření moče, které se běžne neprovádí. Díky nim lze zjistit z moče téměř jakoukoliv látku i její koncentraci – ionty, močovinu, návykové látky a mnoho dalších sloučenin. Díky výskytu a koncentrace určitých iontů lze odhadnout funkce ledvin i celkový stav organismu.

3. Laboratorní vyšetření močového sedimentu

Močový sediment se získá tak, že se vzorek moči vloží do odstředivky a tam se odliší tuhé částice (sediment) od kapaliny. Sediment se pak vyšetřuje pod mikroskopem. Výsledek je poměrně rychle k dispozici a hodnotí se přítomnost a množství těchto útvarů:

a) Červené krvinky – Na rozdíl od zjištění hemoglobinu testačním proužkem nebo chemickým vyšetřením moče jsou v tomto případě pod mikroskopem přímo vidět červené krvinky. Lékař může zhodnotit jejich množství v zorném poli a podle jejich tvaru pozná, zda se profiltrovaly přes ledviny (nemoci ledvin) nebo se dostaly do moči až v močových cestách pod ledvinami (ostatní příčiny výskytu krve v moči).

b) Bakterie – Pohledem do mikroskopu může vyšetřující orientačně zjistit přítomnost bakterií. Druh bakterií a případně citlivost na antibiotika se nicméně pohledem určit nedá, k tomu slouží mikrobiologické vyšetření moče.

c) Krystaly – Krystaly se v malé míře v moči vyskytují normálně. Jejich vyšší výskyt může být spojen s výkyvy pH moče a se vznikem močových kamenů.

d) Válce – S válci je to složitější a nebudu je zde příliš popisovat. Válce jsou útvary vznikající v ledvinách a jejich nález může provázet celou řadu ledvinných chorob.
Vyšetření moči poskytuje důležité informace o patologických změnách probíhajících v ledvinách. Dosavadní vyšetření zaměřené obvykle jen na celkovou proteinurii, eventuálně albuminurii, zdaleka nevyužívá obrovské množství informací o fyziologických a patofyziologických procesech v ledvinách, které lze potenciálně získat proteomickou analýzou vzorku moči.

Studium močového proteomu může vést k identifikaci nových markerů akutních i chronických onemocnění ledvin.
Proteomická analýza dialyzátu získaného při hemodialýze může pomoci v nalezení nových uremických toxinů a markerů účinnosti očišťovacích metod. Studium proteomu jednotlivých renálních tkání (např. kůra vs dřeň) nebo buněčných populací, eventuálně buněčných kompartmentů (např. organel) může přispět k pochopení patogeneze renálních chorob a pochopení účinků farmakologické léčby. Další možností je využití cílené proteomiky (např. studium proteinů s určitými posttranslačními modifikacemi).

Proteom je tvořen proteiny a peptidy přítomnými v určitém tělesném kompartmentu. Na rozdíl od genomu je proteom specifický pro různé tkáně (např. kůra vs dřeň ledviny), části tkání (např. glomeruly), buňky(endotelové, mesangiální, viscerální a parietální podocyty, tubulární buňky v různých segmentech nefronu aj.), ale i organely (mitochondrie, endoplazmatické retikulum, lyzozómy, aj.) a mění se v odpověď na různé podněty.
Začátky proteomiky souvisejí se zavedením elektroforézy, která umožňuje rozdělení a identifikace plazmatických i močových proteinů , i když éra proteomiky v užším slova smyslu začíná teprve s dostupností moderní hmotnostní spektrometrie a bioinformatických technologií, které umožňují zpracovat a utřídit obrovské množství získaných informací. Proteomika se vyvíjí paralelně s rozvojem funkční genomiky, tj. analýzy transkriptů mRNA. Proteomická analýza je však obvykle proti funkční genomice dále komplikována translací jen některých transkriptů, posttranslačními modifikacemi proteinů (existencí mnoha izoforem) a vznikem řady proteinových fragmentů v důsledku limitované proteolýzy. Proteomika v nefrologii se zaměřuje zejména na studium moči vzhledem k její dostupnosti ve velkém množství bez nutnosti jakýchkoli invazivních procedur, předpokládanému úzkému vztahu změn složení moči k nemocem ledvin a močových cest a relativně dobré stabilitě bílkovin v moči ve srovnání s krví (v moči skladované 6 hodin při pokojové teplotě, 3–4 dny při teplotě 3–4 °C, respektive několik let při teplotě -20 °C nenastávají prakticky žádné změny ve složení proteinů) . Spoléhání se na stabilitu vzorků by ale rozhodně nemělo znamenat, že nebude věnována dostatečná pozornost standardizaci odběru vzorku, jeho skladování a dalšímu zpracování. Při vyšetřování plazmy (raději než séra) je nutno zabránit působení proteáz, které dávají velmi rychle vzniknout řadě degradačních produktů

Základními cíli využití proteomiky v nefrologii jsou: pomocí identifikace močového (nebo renálního, či dokonce buněčného proteomu) přispět k lepšímu pochopení patogeneze nemocí ledvin, identifikovat nové markery nemocí ledvin, umožňující jejich časnou detekci, odhad stupně ireverzibilního poškození a prognózy onemocnění a monitorování aktivity renálního onemocnění (odpovědi na léčbu).

Proteomika, ledviny, glomerulopatie, tumory ledvin, selhání ledvin.

SKALWEBSITE: Rady lékaře a obecné postupy prevence cestovatelských průjmů Egypt faraónova kletba México Montezumova pomsta

Pstruh na másle je bezpečné jídlo

SKALWEBSITE: Rady lékaře a obecné postupy prevence cestovatelských průjmů Egypt faraónova kletba México Montezumova pomsta


Podrobnosti najdete   v odkazu tady.

Inspection of the Breasts Only for medicine

Před zrcadlem  Inspection of the Breasts

Ilustrační foto mamma ( fem.)
Only for medici (medicine)
Vyšetření provádí lékař v gynekologické ambulanci nebo Vy sama doma před zrcadlem. Začíná pohledem. Nechte paže volně těla a pozorujte velikost a tvar svých prsů a bradavek. Všímejte si všech změn na kůži (vyklenutí, vtažení nebo zarudnutí) a bradavkách (vpáčení, výtok, krvácení). Zvedněte ruce nad hlavu a pozorujte svá prsa z různých úhlů. Dejte ruce zase dolů a vyšetřete prsa pohmatem. Přitom postupujte systematicky. Svůj prs můžete pomyslně vodorovnou a svislou čarou rozdělit na čtyři části – kvadranty. Začněte v horním vnitřním kvadrantu. Položte prsty na kůži a krouživými pohyby lehce prst prohmatejte. Přitom vyšetřete i bradavku a její okolí. Stejné vyšetření proveďte i v ostatních částech prsu. Postupujte přitom proti směru hodinových ručiček (horní vnitřní – dolní vnitřní – dolní zevní a horní zevní kvadrant). Na závěr vyšetřete své podpaží. Zvedněte ruku a pečlivě ho prohmatejte. Všímejte si zvětšených uzlin. Stejnou pozornost věnujte i svému druhému prsu.
Mamografický screening: Screening znamená plošné vyšetřování populace za účelem detekce léčitelného nádorového onemocnění v jeho časných stadiích, kdy pacienti ještě nemají potíže a příznaky. Cílem screeningu je snížit morbiditu (nemocnost) i mortalitu (úmrtnost) na sledované onemocnění. Ke screeningovým programům jsou vhodné zejména nádory, které splňují tato kritéria:

• mají relativně vysokou morbiditu,
• existuje účinná léčba v časných stadiích,
• pro detekci je k dispozici dostupný a laciný test.

Hlavním přínosem screeningových testů je zlepšení prognózy onemocnění, možnost méně radikální (zpravidla lacinější) a přitom účinnější léčby. V současné době existují rozsáhlé vědecké důkazy pro účinnost screeningových programů:

1. rakoviny děložního čípku,
2. rakoviny prsu,
3. rakoviny tlustého střeva a konečníku.

Mamografický screening znamená pravidelné preventivní vyšetřování žen bez jakýchkoli příznaků onemocnění s cílem zachytit rozvíjející se zhoubný nádor prsu v co nejčasnějším stadiu. Princip fungování mamografického screeningu vychází z předpokladu, že onemocnění zachycené v časné fázi je snáze léčitelné a vede k vyšší kvalitě a vyšší délce života pacientek.
Porodnictví a gynekologie
Video vyšetření prsu
Inspection of the Breasts.