Vnitřní svoboda člověka nastává, když jedná na základě vlastního rozhodnutí...a osobnosti.

Mexico Teotihuacan

 Vnitřní svoboda člověka nastává, když jedná na základě vlastního rozhodnutí, které je osvobozeno od vnějších vlivů

Je nutno se přizpůsobit vnějším podmínkám, ve kterých momentálně reálně žijeme a zbavit se problémů z minulosti. Musíme vzít do svých rukou plnou odpovědnost za náš života uvědomit si, že naše chování a jednání je formováno vnitřním rozhodnutím. Nikdo nám nemůže ublížit, když mu to nedovolíme.

Důležité je převzít plně odpovědnost a iniciativu za to, co se teď děje, aby se věci uskutečnily tak jak chceme. 

Nesvalovat vinu na okolí, ale uvědomit si, že naše chování je důsledkem naší vlastní volby. Jedni jsou závislí na chováni druhých a dovolují jim, aby je ovládali a řešili jejich problémy. Druzí se řídí vlastními hodnotami a chyby hledají v sobě.
 Nikdo je nemůže pak zranit, ubližovat jim a ovlivňovat je. Ten, který hledá problémy a chyby v sobě s jasnou představou svého cíle, dosahuje konkrétní řešení a trvalý úspěch. Ten, který nechce vědět  co bude, schovává se a nevěří ničemu, vytváří podmínky a možnost, aby byl ovládán a manipulován druhými.

Jak dosáhnout rozvoje osobnosti?

Každou překážku i prohru přijmout s pokorou a klidem - nikdy nedělejte nic samoúčelně, pokud vás to nenaplňuje. - stanovit si osobní plán svého postupu, krátkodobý i dlouhodobý - buďte pozorní a milí k druhým, nikdy se neuchylujte k násilí - nepodceňujte žádnou činnost i z nepříjemné se snažte něco vytěžit. - zbavte se nesprávných představ a nahraďte je pozitivním postojem... 

 Vnitřní cviky pro zdraví, meditace, nám dávají možnost vědomého řízení energie do míst, kde se tato energie dostává, bez našeho vědomí pomoci podvědomí, které řídí nepřetržitě činnost vnitřních orgánů. Tím, si můžeme sami posilovat a udržovat stabilitu a vitalitu našich vnitřních orgánů.

 Udržujme si naší kondici a pružnost našeho těla v každém věku.

To nám dává jistotu, vyšší sebevědomí a sebedůvěru. Posiluje naši psychiku a emoce, které nám dávají pocit klidu a pohody, kterou potřebujeme pro všechny oblasti našeho života a činnosti.  Pocit svěžesti, elánu a vždy dobrou náladu v našem každodenním životě. 

To nám umožňuje řešení věcí, které před nás osud staví. Každou překážku i prohru se snažte analyzovat a důvody neúspěchu neopakovat. Nikdy se neuchylujte k násilí nebo ponižování jiných lidí. Buďte laskaví sami k sobě, uspořádejte si pořadí hodnot ve vašem životě, vystupujte rozhodně, ale neubližujte druhým. Neustále udržujte svou fyzickou kondici, denně cvičte, meditujte a otužujte se. 

Úroveň života záleží na druhu našich myšlenek, uvědomme si, že každý je strůjcem stability svého zdraví a úspěchu.

Svoboda, Alternativní medicina, Blogeři sobě, Diagnostika manipulace, Osobnostní patologie, Osobnost lékaře

PATRICK ZANDL na sociální síti, zajímavé i přesné sdělení...udělalo se vám z toho špatně?

Pražské sochy v noci a světlo. U koně - Václavské náměstí v noci

Sociální sítě nebudou smět mazat komentáře, nařídí český zákon


Skupina třiceti poslanců navrhuje zákon, podle něhož nebudou smět sociální sítě a nejrůznější diskusní místa mazat komentáře uživatelů pod hrozbou drakonických pokut v milionových řádech. Zákon je zaměřený proti cenzuře. Z důvodu klidné úvahy vám zatím neřeknu, kdo zákon navrhuje, na to je čas.

Důvodová zpráva varuje před tím, že dochází k omezování svobody vyjádření. Často navštěvované prostory na velkých sociálních sítích mají podmínky, které namísto státu omezuje soukromý provozovatel, jehož zájmy se nemusí shodovat se zájmy státu, ba naopak. Nabízí se tedy jako první logická volba toto zakázat a vynutit na takových serverech obdobnou regulaci, jako třeba v médiích. Zakázat mazání jakýchkoliv příspěvků vyjma těch, které jsou vysloveně protizákonné. Podle tohoto předpokladu by v diskusních prostorech, které jsou dnes obecně chápány jako veřejné, měla převážit něco jako "veřejná služba".

Je to zajímavá úvaha opírající se o logiku mediální legislativy počátku 20. století. Zkusme se zamyslet, zda to o století později může pomoci.

Bude taková povinná svoboda prospěšná?

Tak především dojde k zaplevelování diskusních serverů spamem. Provozovatelé se budou obávat mazat běžné obchodní nabídky i ty velmi obtěžující "penis enlargementy". S ohledem na to, jak mizerně funguje úřední rozhodnutí ve věci spamu (prakticky nikdy nekončí), neexistuje žádná právní jistota, že za odstraněný spam nedostanete pětimilionovou pokutu. Jak to prospěje čitelnosti diskusí, je nasnadě.

Za druhé dojde ke zvýšení nejrůznějších forem diskusního plevele: od čistokrevného trollingu, přes offtopicy a ad hominem útoky, které dnes většina moderátorů maže a jejich autory napomíná či blokuje. Ani to diskusím nepomůže.

Za třetí se stíží pozice státu v oblasti boje proti dezinformacím. Ani zjevné nesmysly a lži nebude možné mazat z obavy před pokutou. To jediné je spekulativní, protože to jsou možná ty svobody, které potřebujeme.

Informační svoboda nemůže existovat bez informační zodpovědnosti

Situace v dezinformacích se stane značně asymetrickou. Ani na vlastním serveru, ani ve vlastní skupině na Facebooku, nebudete moci vykázat anonymního dezinformátora. 

Vy budete dohledatelní, on ne. Jakkoliv je možné v zájmu "veřejné svobody informací" možné uvažovat o takovém "zákazu cenzury", není možné jej oddělit od nároků na druhé straně. Tedy od skutečnosti, že dezinformace může mít své dopady (proto se taky publikuje) a ten, kdo ji publikuje, by za ni měl být zodpovědný se všemi důsledky. Pokud napíšete, že prezidentský kandidát sloužil v SS a on prohraje, ačkoliv informace není pravdivá, neměl by autor té dezinformace zaplatit prezidentskou kampaň? A ať nejsme u politiky, pokud nějaký "ekoterorista" rozšíří informaci, že výrobek slovutného koncernu je testován na zvířatech a kvůli tomu se přestane prodávat, neměl by dotyčný zaplatit škodu?

To je krásný předpoklad osobní zodpovědnosti, ale v Česku nerealizovatelný. Dezinformátor se ztratí v anonymitě a i kdyby se ho podařilo vypátrat, tak u soudu dostane symbolické tytyty. 

Informační svoboda a její tvrdá vymahatelnost nemůže existovat...

Bez informační zodpovědnosti a její tvrdé vymahatelnosti, jinak je jedna ze stran znevýhodněná. A to je na celém poslaneckém návrhu principiálně špatně.

Dnes totiž celou věc řeší svoboda na obou stranách. Vy něco plácnete, provozovateli se to nelíbí, tak to smázne.

A jaká bude praxe?

Pokud se ten zákon přijme, hodně se pobavíme. Za prvé se dozvíme, jestli už si ve Facebooku koupili mapu, na které je nakresleno Česko, protože velmi pravděpodobně ten zákon jen vyignorují. Zvláště, když bude v protikladu s legislativou EU. Představa, že FB sám nebude moderovat diskuse nebo zablokuje vlastníkům stránek a skupin možnost mazat názory (přičemž postih jde k jeho tíži), mi přijde mimo. Nákladově vyjde Facebook levněji odepsat výnosy z celé České republiky a ty čtyři miliony uživatelů z miliardy, než to celé přeprogramovávat.

Co tuzemští provozovatelé? Zákon se týká diskusních fór nad 100 000 uživatelů, přičemž není přesně stanoveno, co to znamená. Běžný problém zákona kolem IT, který píšou lidi bez znalosti věci. Rozumí se tím registrovaný návštěvník? Nebo jakýkoliv unikátní návštěvník (asi spíš)? Pak do toho spadne kdejaký server, i fórum Chronomagu má hodně přes 100 000 návštěvníků (a 20 000 registrovaných).

Co asi udělá iDnes nebo třeba Lupa, pokud se zákon schválí?

Jediné logické řešení bude odstranit diskusní fóra pod články v té podobě, jak tam jsou dnes. Možná půjde nějaká právní klička typu "redakce publikuje výběr zajímavých názorů", ale to bude dost práce. Nejjednodušší řešení bude to všechno smazat, na většině zpravodajských serverů už dělají diskuse minimum čtenosti a maximum problémů.

Tím se ale zúží diskusní prostor, pro dezinformátory a alternativce dost podstatně. Což nevidím, jako škodu, ale teď přichází pravá chvíle říct si, kdo jsou předkladatelé zákona:

Václav Klaus mladší, Zdeněk Ondráček (aka mlátička z Národní), Jaroslav Foldyna (cssd, bez komentáře), Patrik Nacher (Ano, ale kdysi mi přišel rozumný), Hyťhová (SPD, podporovala online útoky proti školákům v Teplické škole), Marek Benda (ODS) nebo Vojtěch Munzar. Obecně je to sbírka lidí z ANO, ODS, SPD, KSČ(m) - a jak na ty jména koukám, tak jsou to většinou lidé, kteří chtějí otočit kormidlo směřování víc od demokracie k autoritativnímu režimu.

Stojí za to zmínit Václava Klause mladšího. Ten se ještě nedávno veřejně pozastavoval nad tím, že stát soukromým provozovatelům hostinců přikazuje, jak se mají chovat ke kuřákům, kde že jsou jejich podnikatelské svobody... Teď podporuje mnohem ostřejší zákon, který zasahuje do podnikatelských svobod provozovatelů internetových serverů.

Kde je ta názorová kontinuita a zásadovost? Nikde, voli ji vzali.

Sečteno a podtrženo: zákon je nesmyslnou směskou chaotických právních úprava navržený lidmi, kteří se o století zpozdili. To ale neznamená, že se zákon nepřijme, strany mají pohodlnou většinu. Situaci v informovanosti zákon nezlepší ani pro dezinformátory stylu Klausova či Hyťhové. Naopak jim diskusní prostor zúží a ještě jasněji ukáže, že vůči globálním firmám nejsme bez EU nic.

Že to zkomplikuje život českým firmám a běžným občanům, o tom ani není třeba mluvit. I když to dopadne, jako v Česku vždycky: zákon se bude ignorovat, obcházet (zneviditelnění místo mazání) a použije se jen tehdy, když bude potřeba zničit politického nebo obchodního konkurenta někoho dostatečně důležitého.

Sdíleno na sociální síti O českém právu a deprivantech na FB

Osobnostní patologie, Sociální patologie, Sociální sítě, Patrick Zandl, Blogeři sobě, Blogy, Cippolovy zákony stupidity, Deprivanti a deprivantství, Dezinformace

Co dělat, když je manžel na patologii

Rychlá prezentace  ZZS

"Kam jdeš? "
"Jdu navštívit manžela do nemocnice. Je tam od včerejška, nějak ho bolelo na prsou."
"A dneska už je mu líp?"
"Asi jo, protože už má jenom něco s patama. "
"S patama? Jak si na to přišla ? "
"No, když jsem tam ráno volala, tak mi řekli, že je na patologii."

Poruchy osobnosti ve vrcholné politice a diagnostika v soudobé demokracii

Socha mocnáře z Písku (písku) - klikněte pro zvětšení...

Hybris,
neboli syndrom mocenské pýchy byl popsán psychiatrem Davidem Owenem a je považován za „pravděpodobně získanou poruchu osobnosti“. Poruchou osobnosti se v evropském pojetí rozumí hluboce zakořeněné a trvalé způsoby chování, které se významně nebo krajně odchylují od způsobů, jimiž průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí, jedná….
Syndrom mocenské pýchy nepostihuje jen lidi ve vysoké politice, ale i ve vrcholných pozicích ve finančních, církevních, vojenských, vědeckých, kulturních a jiných organizacích a je zřejmé, že činnost lidí, kteří trpí touto poruchou a ovlivňují ze svých postů životy mnoha lidí, ba celých lidských společenství, má své negativní důsledky.

Celosvětově se odhaduje, že v průmyslově rozvinutých společenstvech postihuje nějaký druh poruchy osobnosti kolem 11 % dospělé populace (7 – 15%). Je čistou spekulací dohadovat se, zda podíl lidí s poruchou osobnosti je mezi vrcholnými politiky vyšší než mezi „obyčejnými“ smrtelníky.

„Přirozená moc některých lidí nad jinými je princip všech lidských organizací a lidských kroků vpřed,“ řekl Bertrand de Jouvenel, francouzský filosof a ekonom, kromě lidských kroků „vpřed“ měl možná dodat i „vzad“. Na moci samotné není nic špatného, problém je patologická moc, která se může projevovat syndromem mocenské pýchy. Jejími příznaky jsou lhostejnost k utrpení jiných a nedostatek empatie, vychytralost, bezohlednost, přenášení viny a odpovědnosti na jiné, závislost na moci jako na droze, vyžadovaná závislost druhých na vlastní osobnosti, pocit morální oprávněnosti vlastního konání, narcistický sklon chápat svět jako arénu výkonu své moci, nepřiměřený zájem o vlastní vzezření a prezentaci, mesiášský způsob hovoru, krajní důvěra ve vlastní úsudek, pohrdání kritikou, ztráta kontaktu s realitou, krajní pýcha a další.
Diagnóza syndromu mocenské pýchy vyžaduje přítomnost nejméně tří příznaků. Zmíněný syndrom se rozvíjí v rozmezí jednoho až devíti let života na mocenské špičce.

Nelze vyloučit, že pro rané lidské skupiny mohlo být evolučně výhodné, měli-li své „psychopaty“, lidi, kteří nevěděli, co je strach, empatie, soucit, byli vysoce útoční a překračovali morální normy, avšak jejich činnost byla cílena mimo vlastní skupinu, proti nepřátelům.

Mocenská pýcha a závislost na vlastní moci jsou známy, co svět světem stojí a pro své okolí byli takto stižení v mocenských špičkách vždycky rizikem. Pokud je společnost skutečně demokratická a svobodná, neměli by se ve vrcholných politických pozicích lidé takto stižení vyskytovat. Pokud by se dostali k moci, měly by demokratické mechanismy mít schopnost se jich zbavit. Soudobá formální demokracie mnohé nedůvěryhodné politiky naopak udržuje ve funkcích tak pevně, že je nemožné se jich zbavit a jakmile přijdou o svou pozici, objeví se ihned v jiné, třebaže možná na čas méně nápadné.

Zdroj: František Koukolík, Mocenská posedlost

Můj pohled na svět - Ďábel existuje v lidské duši jako rudé zlo

Ďábel je sám člověk a jeho duše.

Malaysia Boeing 777

Ďábel je jediná bytost, která touží po tom, aby si všichni mysleli, že neexistuje. 
A aby jeho pracovní činnost, totiž zlo, zůstala nepochopená a nedoceněná, jakoby ani žádné zlo vůbec nebylo. Když tak přemýšlím o zmatené diskusi kolem aktuálních tragédií a o značné dezorientaci lidí kolem sebe, tak musím říci, že se to celkem daří. Pavel Šafr

 Je tedy člověk zbarvený do ruda sám ďábel a zdroj zla. Je to škodná která se má hubit, tlumit a nelze ji zatím léčit (smazat, odstranit)....
Tady emoce nedoporučuji - odhodit strach a podpořit svobodu zdravé lidské duše bez patologie - to je cesta.
Ctít desatero je také směr - kdo jiný než víra v lidskou svobodu to řeší?

Vymanit se ze zlého dětství je cesta co vede ke zdravé duši.

Osobnostní patologie, deprivace hrůza a strach útoky teroristů svět neosvobozují...

Útoky teroristů svět neosvobozují...

Lidské zlo plodí strach a množí se exponenciálně.

Deprivant je v teroristovi skrytý stejně jako v podivínech jinde i na politické scéně. 

Hrůza, moc, strach, ne lidství a slušnost nechat žít.

Zlo se krví živí.............   

Co chcete od světa ?
Lid vždy při takových manipulovaných demokratických volbách naletí deprivantům - prosťáčků je mnoho, proto sledujte svobodný svět - ten věří v morálku i Boha

A deprivant? Ten se demokracií ohání jako čert ocasem.

„Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“

Leonardo Da Vinci

Co říkají a píší experti

Ovčani to byla vaše volba a jak dál?

MUDr Jan Hnízdil lékař a expert psychosomatiky na svém blogu píše...

„Chvíli mne mrzelo, že jsem se nestal členem lékařského konzilia. Psychosomatika byste potřeboval jako sůl. Uražená ješitnost musí stranou," povznáší se Hnízdil nad situací a naráží na motiv pomsty, který je patrný v Zemanově vztahu vůči ČSSD.

Hnízdil chce formou otevřených dopisů Zemanovi pomoci radami, jak má dbát o tělesné i duševní zdraví. „Činím tak bez nároků na finanční odměnu, státní vyznamenání a jiné ocenění," připomíná některá kontroverzní jména, kterým se letos dostalo vyznamenání. Spekuluje se totiž nad tím, že jim byla vyznamenání udělena např. kvůli pomoci Zemanovi v předvolební kampani.
„Za prvé byste se vůbec neměl omezovat v pití alkoholu. Váš organizmus je na něj zvyklý. Jakákoliv náhlá změna životního stylu by byla smrtící. Odhalování korunovačních klenotů jste ustál skvěle. Jen byste neměl míchat různé druhy lihovin. Držte se osvědčené slivovice," střílí si ze Zemana v otevřeném dopise, který zveřejnil na blogu Aktuálně.cz. A ironicky pokračuje dál – Zeman by neměl kouření omezovat kvůli cukrovce, protože už tuto metodu má osvědčenou.

Ale omezit by se dle Hnízdila přeci jen v něčem měl: „s bonmoty byste to neměl přehánět. Není možné být neustále vtipný a přitom dělat na plný úvazek prezidenta. Možná by stačilo, říct bonmot jen jednou." A sarkasticky oceňuje Zemanovo oblíbené téma pro kritiku – o novinářském póvlu.

„Je skvělé, jak školíte komentátory a politology. Jen houšť. Pehe je z Vás už úplně hin. Je přesvědčený, že jste geniální politický stratég, s šachovým mozkem, který dokáže plánovat několik tahů dopředu. Kdyby chudák tušil, že jen tak plácáte páté přes deváté," zpochybňuje Zemanovo strategické uvažování, o kterém mnozí ve velkém básní.

Zdroj:  Blogy aktualne.cz a smetiště internetu

Alkoholismus je nemoc poškozuje integritu osobnosti

Pořádně zapařit a bez návyku pouze kvartálně

Amy Winehouse se upila k smrti hledala klid v alkoholu

Zahráváme si
...lidský organismus překonává únavu pomocí berliček. Stimulace, dopingu. Cokoliv co změní nebo tlumí či excituje náladu nebo vůbec nějak mění...
A frustrovanému člověku je ostatně jedno jak mu bude, hlavně, že ošidí únavu, starosti, problémy nebo depku, stres a pod.
Závislost.
Alkoholismus je nemoc. Těžce poškozuje integritu osobnosti. Alkoholikova touha po alkoholu může být stejně silná, jako žízeň nebo hlad. Alkoholik musí pít, navzdory tomu, že ohrožuje sebe, vlastní rodinu i společnost. Podle statistiky z března 2010, sestavené MUDr. Csémyim, je v ČR zhruba 550 000 občanů (oprávněných voličů) závislých na alkoholu. Konflikt se společností tedy nemá ten, kdo pije, ale ten, kdo pít odmítá. Alkoholik, na rozdíl od abstinenta, snadno najde společenský vzor.

V počátcích pití vyvolává alkohol stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Projevuje se to veselým výrazem v obličeji, svítivýma očima, živou mimikou, výřečností, bonmoty a vtipy, které však připadají vtipné především alkoholikovi samotnému. Je rozpustilý, bezstarostný, žoviální, dostavuje se u něj zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že snadno překoná všechny životní těžkosti a krize. Právě tento stav je nejsilnějším popudem, proč sahá po alkoholu. Považuje ho za společníka ve štěstí a útěchu v neštěstí.

V další fázi se alkoholik stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho jednání je impulzivní, nedomýšlí důsledky svých činů, nepřiměřeně riskuje.Je arogantní, mstivý a lstivý. Obklopuje se snadno manipulovatelnými slabochy, se sklony k alkoholizmu, vzhlížejícími k dominantnímu alkoholikovi. Ztrácí schopnost naslouchat druhým, neumí kontrolovat svoje chování, emoce, jeho obličej rudne, pohyby jsou neuspořádané, při chůzi vrávorá, vidí dvojitě.

V konečné fázi obličej bledne, mimika je vyhaslá, tupá, pohyb těžkopádný. K dosažení opilosti potřebuje větší dávku. Opíjí se „do němoty“. Pije při nevhodné příležitosti. Pije několik dní v kuse. Pije od rána. Časté jsou přidružené závislosti na jiné psychoaktivní látky, především nikotin.

Ve velkém finále přichází debakl: Bez alkoholu to nejde. S alkoholem také ne. Kruh se uzavírá. Tady už pomůže jen psychiatr v protialkoholní léčebně nebo ambulantní středisko pro alkoholizmus a toxikomanii.
Co se děje mezi lidmi postavenými do čela země české?

MUDr Jan Hnízdil se ptá co tomu říká prim. Nešpor na blogu aktualne.cz

Životní události stresující ztráta sociálních vazeb a deprese

Pharmacy lékárna a naše putování

Životní události

Zejména stresující životní události hrají roli při vzniku depresivní epizody.
Různé druhy těchto událostí pak mají různou sílu. Události, které způsobují ztrátu sociálních vazeb, jsou při spouštění deprese
obzvláště silné. Události, které narušují cirkadiánní rytmy, mohou také hrát podstatnou roli. Stejně
tak události, ve kterých se jedná o dosahování individuálních cílů. Významné mohou být rovněž události, které se objeví v oblastech pro každého jedince specifických a osloví specifickou zranitelnost
jednotlivce (Abramson et al., 2001; Monroe & Simons, 1991).

Životní události v interakci s kognitivní vulnerabilitou

mohou predikovat začátek depresivního onemocnění, avšak přesný způsob, jak tyto dva faktory spolupůsobí, je doposud neznámý. Může to být tak, že pouze u vysoce rizikových jedinců (s vysokou kognitivní vulnerabilitou), kteří jsou vystaveni vysoce stresujícím životním událostem, se rozvine deprese (tzv. sinergistický model). Další vysvětlení je takové, že vysoké dávky stresu mohou předpovídat depresi u jedinců i s nižší kognitivní vulnerabilitou a nižší dávky stresu pak mohou způsobit depresi u vysoce vulnerabilních jedinců (tzv.titrační model) (Monroe & Simons, 1991). Může to být ještě jinak, kdy vysoce rizikoví jedinci směřují
svoji životní dráhu tak, že se vystavují životním událostem s vyšší úrovní stresu (tzv. model tvorby stresu) (Hammen, 1991).

Obecně se má za to, že depresi mohou způsobit životní události jako matrimoniální krize nebo ztráta zaměstnání.
Takovéto životní události mohu být sice jedincem interpretovány tak, že hrají kauzální roli při rozvoji jeho potíží, ale vyjadřují spíše konsekvence než příčinu. K rozvoji deprese mohou rovněž přispět různé změny zdravotní kondice.

Stres

Stres se obvykle definuje jako ,,reakce organismu na zátěžový podnět z prostředí" (Hartl & Hartlová,
2000). Nověji podle Shutherlanda také jako ,,reakce na nerovnováhu mezi vnímaným požadavkem a vnímanou schopností tomuto požadavku vyhovět" (cit. dle Baštecká & Goldmann, 2001, str. 239).
Stres se projevuje na úrovni chování a na úrovni biologických reakcí organismu. Umožňuje rychlý výdej tělesné energie při boji nebo útěku.
Stresová reakce má za cíl udržet homeostázu (stabilitu vnitřního prostředí) a zabránit poškození.
Skládá se z :
1. poplachové reakce,
2. fáze odolnosti (rezistence) proti stresu organismus se vyrovnává se stresem dostupnými pro-
středky,
3. fáze vyčerpání zátěž přetrvává a organismus není schopen účinně reagovat (tzv. chronický
stres).
Má se za to, že zejména chronický stres přispívá k rozvoji různých onemocnění. Sjednocující pohled na význam stresu při rozvoji onemocnění může přinést pojem alostáza. Ta představuje tzv. provozní rozmezí, tedy schopnost organismu reagovat na podněty snížením nebo zvýšením hodnoty životně důležitých funkcí. Oproti homeostáze zdůrazňuje proměnlivost vnitřního prostředí. Alostáza je zprostředkována různými mediátory. Patří mezi ně např. kortizol nebo adrenalin. Tyto mediátory podporují adaptaci organismu na zátěž a jsou obecně prospěšné. Po skončení stresové situace jejich působení odeznívá.
Pokud nastane narušení ve funkci mediátorů, může dojít k vybočení z nastaveného provozního rozmezí a rozvíjí se tzv. alostatická zátěž. Vzniká, pokud působení alostatických mediátorů přetrvává i po odeznění stresové situace nebo naopak, pokud tyto mediátory nejsou adekvátně aktivovány v době potřeby. Odpověď na zátěž je tak nadužívána nebo neefektivně řízena. Pokud alostatická zátěž vede k poškození tkáně a orgánů, mluvíme o alostatickém přetížení. Alostatická zátěž může být způsobena právě chronickým stresem a může následně vést ke vzniku nemoci (Baštecká & Goldmann, 2001).

Stresující životní události ovlivňují funkce celého lidského organismu. 

Zasažen bývá kardiovaskulární, metabolický a imunitní systém, stejně tak jako struktury a funkce mozku.
Každodenní stresory, které se vztahují k prostředí jedince spolu s životními událostmi a traumaty,

Příznačný obrázek - veselý a antidepresivní

vytvářejí behaviorální a fyziologickou odpověď organismu. Ta podporuje alostatickou zátěž. Individuální rozdíly v odpovědi na stresory jsou vázané na genetické faktory, ranou životní zkušenost a na proces učení se.

Deprese je často popisována jako onemocnění vztahující se ke stresu. 

Existuje množství důkazů o tom, že se epizody deprese často objevují v kontextu nějakého stresu. Všeobecně se uznává, že pravděpodobnost depresivní epizody je pětkrát až šestkrát vyšší během šesti měsíců následujících po stresujících životních událostech. V situacích zátěže jsou lidé vnímaví vůči úzkostem a obavám, což může vést k nadměrné reaktivitě mediátorů alostázy. Při propuknutí deprese pak alostatická zátěž ještě narůstá nejen vlivem zvýšené vnímavosti vůči stresorům, ale také sekundárně ve spojitosti s např. porušeným spánkovým cyklem nebo sníženým příjmem kalorií (McEwen, 2004).  
Stres má dva typy efektů: prvním je přínosná stimulace schopnosti učit se, druhým negativním je změna mozkových oblastí a omezení kapacity zvládat změny.
Právě toto může být faktorem vulnerability pro depresi (Olié et al., 2004).

Vliv stresu na rozvoj poruch nálady je hodně sledován u tzv. zvířecích modelů deprese. Dříve to byly zejména tzv. separační experimenty, nyní se hojně pracuje s konceptem neučené bezmocnosti a s vystavováním pokusných zvířat mírným chronickým stresorům. Zkouší se také, jaký vliv bude mít manipulování se sociálními vztahy. Vychází se z toho, že bio-behaviorální odpovědi pozorované u zvířat jsou podobné příznakům pozorovaným u depresivních pacientů. Zvířecí modely potvrdily zásadní vliv zejména chronického stresu na rozvoj deprese (Fuchs, 2004).
Stres a stresující životní události jsou tedy důležitými faktory, podílejícími se na rozvoji deprese. Je však nutné vyzdvihnout, že samy o sobě nejsou schopny depresi způsobit (Nestler et al., 2002).
Existují individuální rozdíly v reakci na stresory. Předpokládá se, že jsou způsobeny genetickými faktory a ranou dětskou zkušeností, stejně tak jako učením se ze zkušeností v dospělém životě.

Stres je pouze jedním z faktorů, který se spolupodílí na rozvoji deprese. K dalším patří genetické
vlivy a neurobiologické vlivy (např. neuroplasticita).

Závěr: Člověče nezoufej...I život s holou prdelí, může býti veselý!

Poznámka: ano, vím...je to náročné ke čtení a terminologie je odborná, ovšem něco se můžete naučit, pokud si to prostudujete (cizí termíny nepřekládám).

............Chcete se přece dožít vysokého věku, nebo snad ne?

NINIVEWEBSITE: Si hoc superaveris, crede cetera faciliora esse futura (fore)

NINIVEWEBSITE: Si hoc superaveris, crede cetera faciliora esse futura (fore): "Jestliže překonáš toto, věř, že ostatní věci budou snadnější.

Pěnice na vrbě

Osobnostní patologie :

Afektivní labilita – dlouhodobá citová odpověď na podnět je nepřiměřená, přecitlivělost, podrážděnost, snadné propuknutí zlosti;
Úzkostnost – nerozhodnost, snadno vznikající pocit viny, dlouhé a neplodné přemítání nad maličkostmi;
Surovost – egocentrismus, pohrdání okolím, využívání druhých lidí, neodpovědnost ve vztahu k druhým lidem, nedostatečná nebo žádná schopnost vcítit se do pocitů jiných lidí, nejsou výčitky svědomí, sadistické rysy;
Poruchy poznávání – jedinec má pocit, jako by se skutečnosti, jichž je účastníkem nebo svědkem, týkaly někoho jiného;" ....

Celý článek pokračuje z odkazu...zde

Porucha osobnosti

se obvykle projeví v období puberty a dospívání, a přetrvává prakticky celý život. Poruchou osobnosti trpí v celosvětovém průměru asi 8-10% populace. Což znamená, že by v ČR mohlo být okolo 1 milionu lidí s touto poruchou.

Společně s touto poruchou se mohou objevit i jiné psychické potíže jako jsou úzkosti, deprese, sklony k zneužívání alkoholu či drog, nebo závislost na nich, tendence k sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, psychosomatické potíže (zdravotní potíže bez jasného tělesného původu), depersonalizace a derealizace, i přechodné psychotické stavy.

Osobnostní patologie Porucha osobnosti Afektivní labilita 

AMICUS RES: Vlastnosti osobnostní patologie

Ilustrační fotografie....

AMICUS RES: Vlastnosti osobnostní patologie:

"Vlastnosti osobnostní patologie jsou

...afektivní labilita - dlouhodobá citová odpověď na podnět je nepřiměřená, přecitlivělost, podrážděnost, snadné propuknutí zlosti;
...úzkostnost - nerozhodnost, snadno vznikající pocit viny, dlouhé a neplodné přemítání nad maličkostmi;
...surovost - egocentrismus, pohrdání okolím, využívání druhých lidí, neodpovědnost ve vztahu k druhým lidem, nedostatečná nebo žádná schopnost vcítit se do pocitů jiných lidí, nejsou výčitky svědomí, jsou sadistické rysy;
...poruchy poznávání - jedinec má pocit, jakoby se skutečnosti, jejichž je účastníkem nebo svědkem týkali někoho jiného;
nutkavost - nadměrná potřeba pořádku, přesnosti, nadměrná puntičkářská svědomitost;"


Celý článek a zábavné video      najdete v odkazu tady.

Znaky osobnostních poruch u člověka.

Klid na duši - horský terén - krátký oddech od deprivantů

Sociálně úspěšní, subkliničtí, sociálně přizpůsobení psychopati, kterým říkáme deprivanti mívají také některé znaky poruch osobnosti.

U těchto ofenzivních deprivantů se v některých sociálních situacích a interakcích projevují některé znaky antisociální poruchy osobnosti a dalších pathologií. Příkladem jsou histrionské, narcistické, paranoidní nebo dysforické poruchy osobnosti.

Ta skutečnost, že se u deprivantů shledáváme jen s některými znaky poruchy osobnosti jen v jistých situacích a interakcích, s nikoli velkým počtem znaků ve většině situacích je odlišuje od lidí s plně vyvinutou, klinicky definovanou poruchou osobnosti.

K pochopení deprivantů bývá nutné delší sledování z blízkosti. Jejich masmediální obraz, pokud jsou veřejně činní na "makroúrovni" je dokonale zavádějící. V masmédiích mívají "své lidi", případně je zcela kontrolují.

Další sdělení v pokračování - pro přemýšlení si přehrajte video, než se neznámé formulace usadí ve vašem vědomí. Některé odbornější termíny nutno vyhledat.

Znaky osobnostních poruch

Že je třeba se učit neustále, věděli a tvrdili veřejně i různí sociopaté znáte to - učit se, učit se...pro dnešní rychlý vývoj světa je potřeba vědět víc, kde se kdo skrývá a je nejasně i nepřesně označen za veřejného podivína, magora, demagoga, blbce lidově. Věda pokročila a zná své poruchy osobnosti dokonce podle skóre závažnosti (výskytu), které jim přisoudilo 496 náhodně zvolených, plně kvalifikovaných, zkušených amerických psychiatrů a psychologů. Stejně tak u antisociální poruchy.

Histrionská porucha osobnosti

1. Vyžaduje trvalé citové projevy druhých lidí ve vztahu k sobě, vyžaduje nadměrné uklidňování, souhlas s tím, co dělá.
2. Sklon k vytváření rychlých a intenzivních citových vazeb, pocity a očekávání, které nevyplývají ani ze souvislosti ani z minulosti.
3. Vytváření vazeb nebo romantických vztahů k lidem, kteří jsou citově nedosažitelní.
4. Vysoká sugestibilita, snadná ovlivnitelnost.
5. Sklon k sexuálně svůdnému nebo provokativnímu chování, vědomému i nevědomému.
6. Emoce vyjadřuje nepřiměřeně a teatrálně.
7. Fantazie o tom, že najde ideální dokonalou lásku.
8. Neschopnost zklidnit se ve stresu, ke zvládnutí afektu vyžaduje pomoc druhé osoby.
9. Emoce mají sklon spirálovitě stoupat mimo kontrolu, projevují se krajnosti smutku, úzkosti, zuřivosti, vzrušení.
10. Bojí se odmítnutí lidmi, na nichž mu/jí citově záleží.
11. Svou tělesnou přitažlivost do krajnosti využívá k získání pozornosti druhých lidí.
12. Sklon k úzkosti.
13. Sklon k volbě věkově, sociálně, intelektově nepřiměřených sexuálních partnerů nebo romantických partnerů.
14. Na stres odpovídá tělesnými příznaky (bolesti hlavy, zad, břicha, asthmatické potíže)
15. Vnímání je neurčité, "impresionistické", neschopnost soustředit se na specifické podrobnosti.
16. Vyhledává možnosti být středem pozornosti.
17. Emoce se střídají rychle a nepředvídatelně.
18. Pod vlivem silných emocí sklon k iracionálnímu chování, výrazný odklon od svého běžného chování.
19. Obává se samoty, vyvine velkou námahu, aby nedošlo k osamění.
20. Sklon nechat se vtáhnout do vztahů, kde je emočně nebo fyzicky zneužíván/a, a zůstávat v nich.

To be continued....pokračování příště rozměry osobnosti 

Tenhle protestsong je dost často opomíjený, ale stojí za to, dobrá písnička, Karel Kryl a Marta Kubišová jsou asi nejznámější "umělecké oběti" roku 68....navíc ty slova o základnách střel se hodí i do dneška.
"Také si myslím, že se na ni zapomíná. Píseň jsem objevil před pár lety a hned mne chytila. Když jsem se zaposlouchal do textů, zjistil jsem, jak je to tvrdě odsuzující text, na rovinu a bez žádných jinotajů."

Zdroj: Život s deprivanty, Základy stupidologie, STOUT, M. The sociopath next door. New York : Broadway Books, 2005.