 |
| Trampoty v lékárně |
Prst jak bába Šlapalína z pohádky O třech přadlenách, mast s antibiotiky nezabírá, v noci se budím bolestí a zánět ne a ne ustoupit. Takže jsem zapátrala v paměti, jako pátrám často, když moderní medicína nepomáhá.
,,Prosím vás, máte takovou černou mast, která hrozně smrdí?" Ukazuji lékárnici můj prst a ta se zhrozí. ,,To máte teda pěknej zánět, mast vám nepomůže. To chce antibiotika." No to určitě, já budu žrát antibiotika kvůli záděrám, myslela jsem si. Když jsem byla malá, táta dával černou mast na všechna zanícená místa a pomohlo to. Koupila jsem tedy mast a doufala, že to pomůže i teď. Dělat si záděry mě nepřešlo ani ve čtyřiceti, i když už mi dvakrát museli prst řezat a řeknu vám, to umrtvení je hrůza. Jehlou vám projedou od kloubu až k nehtu, kde máte zánět a vy si bolestí cvrnknete do gatí. Říká se, že od nehtového lůžka bolí celé tělo. Kdo si někdy zavřel prsty do dveří, ví o čem mluvím.
Namazala jsem to tedy tou smrdutou mastí, zafačovala a světe div se, večer už mě v prstu skoro nepíchalo. Po dvou zábalech přestal bolet, po třech zánět ustoupil. ,,Díky tati!" Vzpomenout si hned, ušetřila jsem si týden trápení. Ale v mém věku už si na spoustu věcí hned nevzpomenu. Jak říkal Tomáš Holý, občas by to chtělo koupit prášek proti skleróze!
Tím smrádkem jsem se zas přenesla do dětství, a tak bych chtěla zavzpomínat na to, co jsme tenkrát mívali v domácí lékárně. Po černé masti mě napadne jako první Framykoin. Ten se používal úplně na všechno. Malá bílá tubička s modrými proužky, věčně upatlaná kolem víčka, ale stoprocentně fungující. Myslím, že ho měl doma každý. I Acylpyrin, který mi mamka rozpouštěla v trošce vody na lžičce. Brrr to bylo hnusný. A o nic lepší nebyl ani Ipecarin na kašel. Pokud jsem si ho mohla kapat na cukr, tak se to dalo snést. Nebo takové kapky do nosu, které vám protekly až do krku - fuj. Zlaté dnešní spreje. Když jsem měla horečky, balili mě do mokrých prostěradel. To bylo snad ze všeho nejhorší. Máte zimnici a ještě vás zabalí do studeného, živě si to vybavuji. Stejně tak tu odpornou chuť cibule s medem. Tyhle dvě věci jsem už od dětství vice nedělala. Ale Avirilový olejíček si na průdušky dávám stále. Ubrousek, olej, teplou šálu a šup pod peřinu.
Priessnitzův obklad na krk, to asi děláme všichni celý život. I když já teď mnohem méně než v dětství. Většinou mě při nachlazení trápí víc průdušky než krk. Tady by se mi hodil ten babiččin sirup z černého bezu. To byla dobrota. Babička dělávala něco k pití i z květů, jenže už nevím co. Ale sirup na kašel z bobulí - lahůdka. Trošku mi ho připomíná víno Passito, ale na kašel asi nepomůže. Místo vitaminu C, který nám rozdávali pravidelně na základce a na který jsem se i těšila, piji teď každé ráno vymačkaný citron s vlažnou vodou. Hodně o tom psali, tak jsem to vyzkoušela. Řeknu vám, fakt dobrý. Normálně jsem do roka nastydlá tak čtyřikrát, letos jen jednou. A kdybych nevysedávala v Dolomitech na terase, tak možná ani jednou. Už to pije i Maurizio, který na tyhle věci vůbec nedá. V lékárně, která byla ve vestavěné skříni v předsíni, býval i sírový roztok s lihem. Ten se na recept připravoval jen ve větších lékárnách. Mazala se tím ségra i já. Od puberty do třiceti let jsem byla samej beďar. Chodila jsem ke kožní doktorce, mazala si na ksicht všechno co mi doporučili, ale nic. Někdo říkal, že je to pletí, někdo že je to v krvi.
Každopádně mi nikdo nepomohl, až jsem objevila krém Clinique a akné zmizelo. Zázrak! Po těch letech trápení to byl pro mne opravdu zázrak. Droždí a sýru už používat nemusím. A věřte mi, to byl taky pěknej smrádek.
Namazala jsem to tedy tou smrdutou mastí, zafačovala a světe div se, večer už mě v prstu skoro nepíchalo. Po dvou zábalech přestal bolet, po třech zánět ustoupil. ,,Díky tati!" Vzpomenout si hned, ušetřila jsem si týden trápení. Ale v mém věku už si na spoustu věcí hned nevzpomenu. Jak říkal Tomáš Holý, občas by to chtělo koupit prášek proti skleróze!
Tím smrádkem jsem se zas přenesla do dětství, a tak bych chtěla zavzpomínat na to, co jsme tenkrát mívali v domácí lékárně. Po černé masti mě napadne jako první Framykoin. Ten se používal úplně na všechno. Malá bílá tubička s modrými proužky, věčně upatlaná kolem víčka, ale stoprocentně fungující. Myslím, že ho měl doma každý. I Acylpyrin, který mi mamka rozpouštěla v trošce vody na lžičce. Brrr to bylo hnusný. A o nic lepší nebyl ani Ipecarin na kašel. Pokud jsem si ho mohla kapat na cukr, tak se to dalo snést. Nebo takové kapky do nosu, které vám protekly až do krku - fuj. Zlaté dnešní spreje. Když jsem měla horečky, balili mě do mokrých prostěradel. To bylo snad ze všeho nejhorší. Máte zimnici a ještě vás zabalí do studeného, živě si to vybavuji. Stejně tak tu odpornou chuť cibule s medem. Tyhle dvě věci jsem už od dětství vice nedělala. Ale Avirilový olejíček si na průdušky dávám stále. Ubrousek, olej, teplou šálu a šup pod peřinu.
Priessnitzův obklad na krk, to asi děláme všichni celý život. I když já teď mnohem méně než v dětství. Většinou mě při nachlazení trápí víc průdušky než krk. Tady by se mi hodil ten babiččin sirup z černého bezu. To byla dobrota. Babička dělávala něco k pití i z květů, jenže už nevím co. Ale sirup na kašel z bobulí - lahůdka. Trošku mi ho připomíná víno Passito, ale na kašel asi nepomůže. Místo vitaminu C, který nám rozdávali pravidelně na základce a na který jsem se i těšila, piji teď každé ráno vymačkaný citron s vlažnou vodou. Hodně o tom psali, tak jsem to vyzkoušela. Řeknu vám, fakt dobrý. Normálně jsem do roka nastydlá tak čtyřikrát, letos jen jednou. A kdybych nevysedávala v Dolomitech na terase, tak možná ani jednou. Už to pije i Maurizio, který na tyhle věci vůbec nedá. V lékárně, která byla ve vestavěné skříni v předsíni, býval i sírový roztok s lihem. Ten se na recept připravoval jen ve větších lékárnách. Mazala se tím ségra i já. Od puberty do třiceti let jsem byla samej beďar. Chodila jsem ke kožní doktorce, mazala si na ksicht všechno co mi doporučili, ale nic. Někdo říkal, že je to pletí, někdo že je to v krvi.
Každopádně mi nikdo nepomohl, až jsem objevila krém Clinique a akné zmizelo. Zázrak! Po těch letech trápení to byl pro mne opravdu zázrak. Droždí a sýru už používat nemusím. A věřte mi, to byl taky pěknej smrádek.
Kinedryl už se asi v těch malých hranatých papírových platíčkách nedělá. Používala jsem ho tak často, že si to světlemodré otvírací platíčko s celofánem uvnitř přesně pamatuji. Čtyři prášky vpravo, čtyři vlevo. Stejně dobře si vybavuji i černé uhlí ve skleněné tubě a umělohmotné zasouvací krabičky od prášků proti bolesti. Ty tenkrát používali jen rodiče. Dinyl , Algena, Sedolor, Veralgin, Neuralgen - ne, nejsem tak dobrá. Nebýt fotografie, kterou jsem náhodou našla, pamatovala bych si jen ty krabičky, které jsem si brala prázdné na hraní.
V naší lékárně byl také krom polštářkové náplasti, která se musela stříhat, fialové tinktury na afty, rtuťového teploměru, na který nedám dopustit a dětského čaje s heřmánkem i Senný čaj, který chudák mamka musela pít často. A vzadu, vzadu za tím vším, tajné místo pro tátův lék - rum. Babičce doporučil lékař po ránu malého panáčka Karlovarské Becherovky, někdo doporučuje slivovici, táta si naordinoval na kloktání rum. Já zůstanu po ránu raději u té vlažné vody s citronem - alespoň zatím!
V naší lékárně byl také krom polštářkové náplasti, která se musela stříhat, fialové tinktury na afty, rtuťového teploměru, na který nedám dopustit a dětského čaje s heřmánkem i Senný čaj, který chudák mamka musela pít často. A vzadu, vzadu za tím vším, tajné místo pro tátův lék - rum. Babičce doporučil lékař po ránu malého panáčka Karlovarské Becherovky, někdo doporučuje slivovici, táta si naordinoval na kloktání rum. Já zůstanu po ránu raději u té vlažné vody s citronem - alespoň zatím!
Převzato od Karla Slezáková s laskavým svolením autorky
Sociální sítě a blogy
Sociální sítě a blogy
