Do našich myslí nahlížíte už několik desetiletí. Co v nich nebo spíše v nás čtete?

Psychiatrie a psychosomatická medicina
MUDR Radkin Honzák

Radkin HONZÁK, psychiatr

Původně se tomu říkalo duše, potom vyšší nervová činnost, potom psychika a dneska je to mysl

Takoví ti přední badatelé v oblasti mysli se shodují v tom, že to není jenom to, co vzniká v tom prostoru mezi ušima, že ta mysl je v podstatě nějakým způsobem výtvor celého našeho organismu a náš organismus je propojen se svými nejbližšími i vzdálenějšími. Čili moje mysl je jistým způsobem odraz toho, co prožívám já, ale co zažívám spolu s tou velkou sociální skupinou, ve které se pohybuji.
Naše mysl pochopitelně je velice hédonistická a touží po příjemných zážitcích a zapomíná na to, že už Aristoteles rozdělil to, co chceme, na potřeby a přání. Ty potřeby jsou nezbytné a je třeba je saturovat a naplňovat, zatímco ty přání jsou prostě unterholty, které když nebudu mít, tak se nic nestane.

To už řekl Sokrates, když tenkrát vylezl na to tržiště: To je věcí, které nepotřebuji...

 Jenže my jsme si to v tom neobyčejném ekonomickém boomu, který zažíváme posledních 20 let díky tomu, že jsme v Evropě, ne díky tomu, že spolupracujeme s Ruskem, popletli, a jaksi řada přání se mnoha lidem jeví jako potřeby, kterých se urputně domáhají, a někdy takovým způsobem, že to až není hezké.

Dvojkarozhlas.cz Dita Cenková

PATRICK ZANDL na sociální síti, zajímavé i přesné sdělení...udělalo se vám z toho špatně?

Pražské sochy v noci a světlo. U koně - Václavské náměstí v noci

Sociální sítě nebudou smět mazat komentáře, nařídí český zákon


Skupina třiceti poslanců navrhuje zákon, podle něhož nebudou smět sociální sítě a nejrůznější diskusní místa mazat komentáře uživatelů pod hrozbou drakonických pokut v milionových řádech. Zákon je zaměřený proti cenzuře. Z důvodu klidné úvahy vám zatím neřeknu, kdo zákon navrhuje, na to je čas.

Důvodová zpráva varuje před tím, že dochází k omezování svobody vyjádření. Často navštěvované prostory na velkých sociálních sítích mají podmínky, které namísto státu omezuje soukromý provozovatel, jehož zájmy se nemusí shodovat se zájmy státu, ba naopak. Nabízí se tedy jako první logická volba toto zakázat a vynutit na takových serverech obdobnou regulaci, jako třeba v médiích. Zakázat mazání jakýchkoliv příspěvků vyjma těch, které jsou vysloveně protizákonné. Podle tohoto předpokladu by v diskusních prostorech, které jsou dnes obecně chápány jako veřejné, měla převážit něco jako "veřejná služba".

Je to zajímavá úvaha opírající se o logiku mediální legislativy počátku 20. století. Zkusme se zamyslet, zda to o století později může pomoci.

Bude taková povinná svoboda prospěšná?

Tak především dojde k zaplevelování diskusních serverů spamem. Provozovatelé se budou obávat mazat běžné obchodní nabídky i ty velmi obtěžující "penis enlargementy". S ohledem na to, jak mizerně funguje úřední rozhodnutí ve věci spamu (prakticky nikdy nekončí), neexistuje žádná právní jistota, že za odstraněný spam nedostanete pětimilionovou pokutu. Jak to prospěje čitelnosti diskusí, je nasnadě.

Za druhé dojde ke zvýšení nejrůznějších forem diskusního plevele: od čistokrevného trollingu, přes offtopicy a ad hominem útoky, které dnes většina moderátorů maže a jejich autory napomíná či blokuje. Ani to diskusím nepomůže.

Za třetí se stíží pozice státu v oblasti boje proti dezinformacím. Ani zjevné nesmysly a lži nebude možné mazat z obavy před pokutou. To jediné je spekulativní, protože to jsou možná ty svobody, které potřebujeme.

Informační svoboda nemůže existovat bez informační zodpovědnosti

Situace v dezinformacích se stane značně asymetrickou. Ani na vlastním serveru, ani ve vlastní skupině na Facebooku, nebudete moci vykázat anonymního dezinformátora. 

Vy budete dohledatelní, on ne. Jakkoliv je možné v zájmu "veřejné svobody informací" možné uvažovat o takovém "zákazu cenzury", není možné jej oddělit od nároků na druhé straně. Tedy od skutečnosti, že dezinformace může mít své dopady (proto se taky publikuje) a ten, kdo ji publikuje, by za ni měl být zodpovědný se všemi důsledky. Pokud napíšete, že prezidentský kandidát sloužil v SS a on prohraje, ačkoliv informace není pravdivá, neměl by autor té dezinformace zaplatit prezidentskou kampaň? A ať nejsme u politiky, pokud nějaký "ekoterorista" rozšíří informaci, že výrobek slovutného koncernu je testován na zvířatech a kvůli tomu se přestane prodávat, neměl by dotyčný zaplatit škodu?

To je krásný předpoklad osobní zodpovědnosti, ale v Česku nerealizovatelný. Dezinformátor se ztratí v anonymitě a i kdyby se ho podařilo vypátrat, tak u soudu dostane symbolické tytyty. 

Informační svoboda a její tvrdá vymahatelnost nemůže existovat...

Bez informační zodpovědnosti a její tvrdé vymahatelnosti, jinak je jedna ze stran znevýhodněná. A to je na celém poslaneckém návrhu principiálně špatně.

Dnes totiž celou věc řeší svoboda na obou stranách. Vy něco plácnete, provozovateli se to nelíbí, tak to smázne.

A jaká bude praxe?

Pokud se ten zákon přijme, hodně se pobavíme. Za prvé se dozvíme, jestli už si ve Facebooku koupili mapu, na které je nakresleno Česko, protože velmi pravděpodobně ten zákon jen vyignorují. Zvláště, když bude v protikladu s legislativou EU. Představa, že FB sám nebude moderovat diskuse nebo zablokuje vlastníkům stránek a skupin možnost mazat názory (přičemž postih jde k jeho tíži), mi přijde mimo. Nákladově vyjde Facebook levněji odepsat výnosy z celé České republiky a ty čtyři miliony uživatelů z miliardy, než to celé přeprogramovávat.

Co tuzemští provozovatelé? Zákon se týká diskusních fór nad 100 000 uživatelů, přičemž není přesně stanoveno, co to znamená. Běžný problém zákona kolem IT, který píšou lidi bez znalosti věci. Rozumí se tím registrovaný návštěvník? Nebo jakýkoliv unikátní návštěvník (asi spíš)? Pak do toho spadne kdejaký server, i fórum Chronomagu má hodně přes 100 000 návštěvníků (a 20 000 registrovaných).

Co asi udělá iDnes nebo třeba Lupa, pokud se zákon schválí?

Jediné logické řešení bude odstranit diskusní fóra pod články v té podobě, jak tam jsou dnes. Možná půjde nějaká právní klička typu "redakce publikuje výběr zajímavých názorů", ale to bude dost práce. Nejjednodušší řešení bude to všechno smazat, na většině zpravodajských serverů už dělají diskuse minimum čtenosti a maximum problémů.

Tím se ale zúží diskusní prostor, pro dezinformátory a alternativce dost podstatně. Což nevidím, jako škodu, ale teď přichází pravá chvíle říct si, kdo jsou předkladatelé zákona:

Václav Klaus mladší, Zdeněk Ondráček (aka mlátička z Národní), Jaroslav Foldyna (cssd, bez komentáře), Patrik Nacher (Ano, ale kdysi mi přišel rozumný), Hyťhová (SPD, podporovala online útoky proti školákům v Teplické škole), Marek Benda (ODS) nebo Vojtěch Munzar. Obecně je to sbírka lidí z ANO, ODS, SPD, KSČ(m) - a jak na ty jména koukám, tak jsou to většinou lidé, kteří chtějí otočit kormidlo směřování víc od demokracie k autoritativnímu režimu.

Stojí za to zmínit Václava Klause mladšího. Ten se ještě nedávno veřejně pozastavoval nad tím, že stát soukromým provozovatelům hostinců přikazuje, jak se mají chovat ke kuřákům, kde že jsou jejich podnikatelské svobody... Teď podporuje mnohem ostřejší zákon, který zasahuje do podnikatelských svobod provozovatelů internetových serverů.

Kde je ta názorová kontinuita a zásadovost? Nikde, voli ji vzali.

Sečteno a podtrženo: zákon je nesmyslnou směskou chaotických právních úprava navržený lidmi, kteří se o století zpozdili. To ale neznamená, že se zákon nepřijme, strany mají pohodlnou většinu. Situaci v informovanosti zákon nezlepší ani pro dezinformátory stylu Klausova či Hyťhové. Naopak jim diskusní prostor zúží a ještě jasněji ukáže, že vůči globálním firmám nejsme bez EU nic.

Že to zkomplikuje život českým firmám a běžným občanům, o tom ani není třeba mluvit. I když to dopadne, jako v Česku vždycky: zákon se bude ignorovat, obcházet (zneviditelnění místo mazání) a použije se jen tehdy, když bude potřeba zničit politického nebo obchodního konkurenta někoho dostatečně důležitého.

Sdíleno na sociální síti O českém právu a deprivantech na FB

Osobnostní patologie, Sociální patologie, Sociální sítě, Patrick Zandl, Blogeři sobě, Blogy, Cippolovy zákony stupidity, Deprivanti a deprivantství, Dezinformace

STALO SE Twitter Today

Today, President Trump made it clear that we will build a wall on our Southern Border.
Přeloženo z angličtina službou Microsoft

Dnes, prezident Trump jasně najevo, že budeme stavět zeď na jižní hranici.

1:05

29,7 tis. zhlédnutí

A PĚSTUJU SI RŮŽE a chováme včely...od Markéty Šichtařové. Jak se podniká ženě, která je matkou pěti dětí, investorkou, ředitelkou, známou osobností?

MARKÉTA je fotogenická...a vzdělaná ekonomka
a MATKA  krásných dětí...

A pěstuju si... růže a chováme včely

 V srpnu mě oslovil časopis Madam Business a spáchal se mnou rozhovor. Rozhovor již vyšel. Tady je jeho přepis.

Jak se podniká ženě, která je matkou pěti dětí, investorkou, ředitelkou, známou osobností? 

Celkem dobře, děkuji za optání (úsměv). Spíš to řeknu jinak: Neumím si představit jiný „způsob obživy“, než podnikání. Baví mě to. Váš management času je asi sám o sobě přirozeně propracovaný. V čem je princip toho, že stihnete vše, co je potřeba? Na to se mne lidé ptají často, ale nikdy moc nevím, co odpovědět. Nějak mi není jasné, co je na tom tak záhadného.

Snad jen to, že jsem se naučila rozlišovat podstatné od nepodstatného a důsledně delegovat úkoly. S manželem přitom píšete knížky, veřejně vystupujete, doma vaříte navíc s ohledem na nutnost cíleného stravování s ohledem na snášenlivost některých potravin dětí i svého chotě... Ano. To všechno je pravda. Asi nejvíc času denně mi zabere to vaření. Naštěstí jsem se naučila brát bezlepkové a bezlaktózové vaření jako svého druhu koníček, takže namísto toho, abych se na něj dívala jako na ztrátu času, se na něj dívám raději jako na relaxaci.

Kdy spíte? Kdy ráno vstáváte?
 Vstávám tak kolem 6 30. A faktem je, že poslední rok a půl toho moc nenaspím, protože můj poslední chlapeček je dost noční pták. Předešlé děti v noci spinkaly, ten poslední, roční, se ale často ve dvě v noci probudí a jde si prostě hrát. Takže musím vstávat s ním, aby nevzbudil celý dům. No a usíná v době, kdy já bych už musela normálně vstávat. Máte k ruce hospodyni, uklízečku, pomocnici? V pravém slova smyslu hospodyni nebo pomocnici ne. Dvakrát týdně mi přejde paní uklidit. Dětem samozřejmě padají od rukou drobky, kudy chodí… A to ani nemluvím o našich psech a kočkách.

Jak nahlížíte na kondici české ekonomiky v souvislostech Evropské unie a budoucnosti svých dětí? Mají v Evropě šanci uspět a uživit se?

 Otázkou je, jestli Evropská unie ještě bude v té době, kdy mé děti budou dospělé, existovat ve stejné podobě, v jaké existuje dneska. Tedy já nepochybuji, že existovat bude, ale její forma může být pro naše dnešní chápání dost překvapivá. Vždyť ještě před pěti roky si málokdo uměl představit, že by EU opustila Británie, jeden z jejích pilířů. A dnes je to faktem. To, jak se mé děti budou schopné uživit, není ani tak moc závislé na budoucí podobě Evropy, jako spíš na tom, nakolik chytí dech se čtvrtou průmyslovou revolucí. Do budoucna se o sebe bude umět postarat ten, kdo bude kreativní a pružný, ochotný měnit obory a stále se něco učit. Ne ten, kdo bude mít nabiflované znalosti. A v tomhle ohledu se snažím děti vychovat. Vede to k občasným konfliktům s klasickým školským systémem. Ostatně – zasvěcujete své následníky trůnu do businessu? Na to jsou jednak ještě malé, jednak ani nepředpokládám, že by někdo z nich pokračoval v tom, co dělám já a manžel. A pokud ano, bude to příjemné překvapení, ale rozhodně to neberu jako jejich úkol. 

Děti se už odmala profilují dost specificky. Jedno dítě zajímá showbyznys, druhé fyzika, třetí ulítává na hudbě… a čtvrtý a pátý zatím sotva mluví, takže kdo ví?
 V jakém kontextu je dnes možné předvídat vývoj našeho průmyslu, služeb, cestovního ruchu? Vývoj naší ekonomiky je stoprocentně ve vleku globální ekonomiky. Jsme příliš malí na to, abychom mohli říct, že naše ekonomika si žije svým vlastním životem. Když globální ekonomika roste, roste i ta naše. Když globální ekonomika klesá, obvykle klesá i naše. Jediné, co my můžeme ovlivnit, je síla tohoto trendu. Kupříkladu současnost je toho velmi dobrým příkladem: Globální ekonomika rostla během posledních let, takže rostla i ekonomika česká, jenomže vzhledem k tomu, že ČNB po více než tři roky intervenovala vůči české koruně, „podařilo“ se jí navrch k tomu českou ekonomiku přehřát. Tudíž rostla rychleji, než by tomu bylo bez intervencí. Důsledkem toho je, že až bude svět v dalších kvartálech zpomalovat, my se opět budeme propadat víc, než bychom museli. Zkrátka naše centrální banka dohnala náš hospodářský cyklus ve srovnání s tím globálních do absurdních extrémů v obou směrech.

 Co úžasného a velmi pozitivního můžeme v českém hospodářství najít?

Vzdělaná pracovní síla, pracovitost a jistý druh invence, jakýsi „švejkismus“, kdy jsme schopni si z mála vydobýt hodně. 

Řekla bych, že povaha našich lidí nás předurčuje k tomu, že bychom snad neměli ani v méně příznivých dobách dopadnout jako třeba řecké hospodářství… Mají dobré vyhlídky ti, kteří se rozhodnou třeba ve svých 55 letech začít podnikat? V čem spatřujete největší úskalí? V tom, co by mohli nabídnout, nebo ve financování, IT gramotnosti, práci s informacemi, konzervativnějšímu pohledu? Není důvod, aby člověk nezačal podnikat i ve vyšším věku. Úskalí je tu jen jediné: Čím je člověk mladší, tím má obyčejně méně závazků, tudíž si může dovolit víc riskovat. A jistá míra riskování je většinou při podnikání potřebná. Starší lidé bývají už opatrnější, v některých případech i ustrašenější, a to je při startu podnikání jistá brzda. Nálady ve společnosti se odvíjejí od mnoha faktorů. Mladí lidé nechtějí práci, kariéře ani penězům obětovat vše jako jejich rodiče. Více se zajímají o své zdraví, celkový životní styl, život na pohodu. Přáli by si žít, ne se utrápit. Je to logické? Na to jsou dva úhly pohledu. Z jednoho úhlu pohledu je to normální, protože mladí lidé bývají poněkud lehkomyslnější, takže taky nemají nad sebou takový bič hned vydělávat peníze. Potud dobré. Horší je, nám vyrostla celá generace takzvaných sběhových vloček. Tato generace nejen, že nechce hned vydělávat a chce se bavit, ale hlavně – a to je mnohem horší – ztratila odolnost. Byla vychována v přepychu, hojnosti, pod permanentní ochranou státu či rodičů, a tak přestala být schopná spoléhat sama na sebe, na své schopnosti, není schopná nést sebemenší nepohodu. A to je problém. Ale opět musíme rozlišovat. Tak třeba když pozoruju své starší děti, jak nebrečí ve srovnání s vrstevníky, když si rozbijí koleno, jak jsou schopné si třeba uvařit, když nejsem doma a tak dál, říkám si, že to možná není o generaci jako celku, ale spíš o jedincích.

Nepredikuje to tak trochu i vyčerpanost globálního businessu a jeho negativního dopadu na cokoli, co děláme?
Není to směrovka k návratu podnikání více na lokální úrovni? Impuls společenské odpovědnosti nebo k zamyšlení se nad světovou udržitelností? Mezi námi, vždycky, když jsme shora, proti vůli neviditelné ruky trhu, začali jako lidstvo vymýšlet cosi o „společenské zodpovědnosti“, byl z toho průšvih: Biopaliva, od kterých jsme zase v tichosti museli zašít rychle ustupovat, protože se ukázala méně ekologická než jejich předchůdci, veskrze nefunkční klimatické dohody, anebo kampaně #metoo zcela ignorující presumpci neviny… Takže já tyhle řeči o společenské odpovědnosti nemám ráda, jelikož se ekonomicky ukazuje, že společensky nejvíc odpovědné je nechat trh fungovat. Ale máte pravdu, že poněkud překvapivě v rámci čtvrté průmyslové revoluce vše směřuje znovu k lokalizaci. Je to tím, že nová technologie lokalizaci umožnila. Za dvacet let budeme mít podle různých indicií lokalizovanější ekonomiku než dneska. Zejména mladší generace vidí někdy nesmysl v tom, že mnohé firmy vyrábějí to, co skoro nikdo nepotřebuje, střet průmyslu se zdravým rozumem, rozpor v nahlížení lidí na rizika z nadvýroby, potřebnosti či nepotřebnosti věcí k životnímu komfortu...
 Nemůžu souhlasit s tvrzením, že firmy vyrábějí to, co nikdo nepotřebuje. Firmy, pokud prosperují, vyrábějí pouze to, co někdo „potřebuje“, jinak by jejich výrobky nikdo nekupoval, tedy tyto firmy by nepřežily. Že toto „potřebování“ ve skutečnosti je spíš „chtění“, je už jiná věc. Protože co, technicky vzato, skutečně potřebujeme? Něco málo jídla a oblečení. Bydlet můžeme v jeskyni, spát můžeme na zemi, chodit můžeme bosí… Není to spíš tak, že určitou míru luxusu spíš CHCEME, než POTŘEBUJEME?
A pozastavuje se někdo nad tím, že nechceme chodit bosí a chceme boty, i když to není v pravém slova smyslu potřebné? Nepozastavuje. Takže bychom se taky neměli pozastavovat nad tím, že někdo jiný chce dvacet různých krytů na mobil, i když bez nich se dá žít. Svým způsobem v tom není rozdíl proti „potřebě“ bot. Obojí nepotřebujeme, jen chceme. Pokud si budeme hrát na soudce, co je potřebné a co ne, co máme a co nemáme vyrábět, už jsme zpět kdesi u marxismu leninismu. Pojmy jako světová udržitelnost, společenská odpovědnost začínají hýbat světem, někdy jako proklamace, jindy jako osa, která podle mnohých lidí cílí přesně. Není to, svým způsobem, utopie? Nebo je to začátek evoluce, která promění i některé principy businessu a umožní planetě přežít?

 Je to novodobé náboženství. A myslím, že je to současně taky slepá vývojová větev. Planeta přežije, o to péči nemám. Spíš mám obavy o to, abychom ji nezničili tím, že jí budeme v rámci tohoto nového náboženství diktovat, jak to přežití má udělat.
Planeta je chytřejší než my. Typický příklad? Zákaz plastových brček v Evropě. Svět se topí v plastech, a to je špatně. A naše novodobé (a hloupé) náboženství nám velí zakázat v Evropě plastová brčka. K čemu to povede? Budeme do Evropy vozit přes půl planety recyklovatelný bambus a pálit přitom letecké palivo. Vsadím se, že až se za deset let od zákazu podíváme zpět, zjistíme, že menší ekologickou stopu jsme za sebou nechávali v době před zákazem. Abychom si rozuměli: když se tak dívám po svém okolí, všímám si, že málokdo se chová tak ekologicky jako já. Neboli ekologie mě hodně zajímá. A to, že nadávám na ekology, není proto, že bych nesouhlasila s jejich cílem, ale proto, že si myslím, že se tohoto cíle snaží dosáhnout chybnou, nepromyšlenou cestou. Regulace totiž vede ke zcela kontraproduktivním důsledkům.

Ostatně - máte zahradu a také něco pěstujete? Třeba bylinky, salát, okurky? Mám. A pěstuju si… růže. A chováme včely. Ale ne proto, že bych podléhala hysterii, že včely vymírají, ale prostě proto, že nám víc chutná vlastní med a děti na něj nemají alergii na rozdíl od medu kupovaného.

A to je právě ta správná motivace – motivace neviditelnou rukou trhu. Nikoliv motivace příkazem a zákazem. 

Markéta Šichtařová 

K příspěvku...převzato z blogger.com

Všechny texty jsou tak poutavé a akční, opravdové, že citace nestačí....

Karel Kryl Martina originál s dobovými fotografiemi. OSA dělá čistku u Karla Kryla likviduje videa na YouTube přesto jeho oblíbené video žije.

Karel Kryl

Přece jenom OSA nám dělá čistku 

u Karla Kryla a likviduje videa na YouTube...a přesto jeho oblíbené video žije. Na stream.cz. Originální video je dobré nejen písničkou, ale především i dobovými fotografiemi...
..a kromě piva v žejdlíku, měl bych už bachor z knedlíků...a tučnou duši...zbývá už jen duše k proclení...
DĚKUJEME! Ať žijí blogeři na Google!



Ač je to jenom dvě stě kilometrů nebo ještě blíže a zbývá už jen duše k proclení, na politickém barometru setrvalá níže, a dokud trvá, svět se nezmění.

Osoby s postižením sluchu také chtějí vědět, o čem se mluví

Myslím, že k tomu není co dodat...jsem za sklem
Vidím vás, ale neslyším

Mají osoby s postižením sluchu právo na informace?

Ačkoli má veřejnoprávní televize k dispozici software na automatické titulkování živých pořadů, využívá jej pouze na přenosy z parlamentu ČR a na pořad Otázky Václava Moravce.

Celé odpoledne dnes běží na ČT1 a ČT24 pořady o panu prezidentovi a skryté titulky (teletext 888) ani u jednoho.

Osoby s postižením sluchu také chtějí vědět, o čem se mluví. Titulkovány však byly pouze Otázky Václava Moravce, potom krátké zprávy a od 14:20 hod nic.

Myslím, že k tomu není co dodat.

Ladislav Kratochvíl  napsáno 18. 12. 2011, když zemřel prezident Václav Havel.

Podrobnosti, komentáře a úvaha v dalším článku zde.