O regulaci spánku i farmakoterapie nespavosti. Hypnotika, REM fáze a třetí generace hypnotik.

Přemohl jej spánek...

Ideální hypnotikum neexistuje. Možno jej charakterizovat jako lék, který navozuje spánek rychle po podání, udrží spánek po celé očekávané období, nezpůsobuje ranní kocovinu, poruchu fyzických a psychických funkcí během dne, neměla by na něj vznikat tolerance nebo závislost při opakovaném podání a náhlé vysazení by nemělo navodit abstinenční příznaky ani další nespavost.

 Mělo by mít velkou terapeutickou šíři, u zdravého člověka by nemělo měnit fyziologický profil spánku. Možnost lékových interakcí by měla být minimální. V současné době jsou k dispozici hypnotika tří generací.

Cirkadiánní výkyvy spánkové pohotovosti, vznik následné spavosti, ranní obluzenosti normálně nedovolují.
Spánková pohotovost je ráno nízká, pomalu narůstá do časného odpoledne a potom opět klesá, k půlnoci dosahuje maxima, z něhož postupně klesá k denním hodnotám. Farmakologicky indukované zvýšení spánkové pohotovosti se však během dne projeví, jestliže byly současně podány další tlumivé látky (alkohol), neboť jejich účinky se sčítají, projeví se snížením koncentrační schopnosti a prodloužením reakčního času.

Všechna hypnotika zkracují spánkovou REM fázi, avšak podávají-li se po několik za sebou následujících dnů, poměr mezi spánkovými fázemi se opět normalizuje.

Po vysazení hypnotika často nastane rebound REM fáze, k normalizaci pak dochází až v průběhu
delší doby. Spánek s velkým podílem REM fáze je pociťován jako málo osvěžující díky četným živým snům. Při odvykání hypnotiku pak vzniká dojem, že pacient pro zotavující spánek hypnotikum nutně potřebuje.

Je to pravděpodobně faktor podporující vznik lékové závislosti. První generaci hypnotik tvoří především barbituráty a skupina léčiv nebarbiturátového typu. Jejich hypnotický účinek je nespecifický, ovlivňují mnoho neurotransmiterových systémů a mozkových struktur.

Působí prostřednictvím receptorového komplexu GABAA, ale na jiném vazebném místě než benzodiazepiny.

Barbituráty, v současné době již obsolentní, se jako hypnotika používají jen málo. Nejsou vhodné
pro úzkou terapeutickou šíři, středně silný potenciál abúzu, vysoký potenciál vzniku lékových interakcí (indukce jaterních enzymů), potlačení delta a REM spánku, dále v důsledku zpětnovazebných změn REM spánku po náhlém vysazení a pro pokles účinnosti při opakovaném podávání. Nebarbiturátová nebenzodiazepinová hypnotika byla svého času považována za výhodnější než barbituráty. Přes odlišnou chemickou strukturu mají téměř stejné nevýhody jako barbituráty. Patří sem clomethiazol, methaqualon, glutethimid, chloralhydrat a antihistaminika, u nichž se využívá vedlejších sedativních a hypnotických účinků. 

Podle některých názorů jde o výhodnou alternativu hypnotik pro nemocné s vysokým potenciálem abúzu benzodiazepinů, zvláště pro nemocné s aktuálním problémem abúzu v anamnéze.

Druhou generaci tvoří benzodiazepinová hypnotika, která se již více blíží ideálnímu hypotetickému
hypnotiku.
Ovlivňují především GABA-ergní přenos. Učinek lze označit za specifický, ale ještě ne selektivní. Benzodiazepiny působí na benzodiazepinová vazebná místa, která jsou součástí GABAA receptoru. Rozeznáváme dvě centrální benzodiazepinová vazebná místa: BZD1 (anxiolýza, sedace, spánek) a BZD2 (myorelaxace a antikonvulzivní účinek). Klasické benzodiazepiny se vážou na oba typy těchto centrálních vazebných míst. Zařazujeme sem flurazepam, diazepam, temazepam, midazolam, nitrazepam, flunitrazepam, cinolazepam, triazolam.

Třetí generace hypnotik má již selektivní hypnotický účinek.  

 Zolpidem a zopiclon působí jen na subtyp omega1 benzodiazepinového vazebného místa, zolpidem se váže jen na podtyp BZD1 a zopiclon na BZD1 i BZD2, více však na BZD1. Zolpidem má pouze hypnotický účinek, zopiclon má poněkud širší spektrum účinku. Obě látky nemocní relativně dobře snášejí.
 Jejich výhodou je, že neovlivňují dýchání ve spánku, nepřetrvává po nich po probuzení ospalost a únava, méně často dochází k závislosti, není známa interakce s alkoholem a paměť narušují méně než klasické benzodiazepiny.
 Zolpidem je dobře snášen i starými osobami. Z hlediska kvality účinku jsou v současné době zolpidem a zopiclon asi nejvhodnějšími hypnotiky. Pokud selže léčba základní příčiny insomnie (ať už somatická či psychogenní), není dostatečný efekt léčby nemedikamentózní, jak byla uvedena výše, a proto se rozhodneme pro farmakoterapii, hlavní roli hraje typ insomnie podle klinických příznaků a délky trvání. Při výběru hypnotika bereme v úvahu rychlost nástupu účinku, trvání účinku po jednorázovém nebo opakovaném podání a dále lékovou anamnézu nemocného. 

Po výběru hypnotika je vhodné na začátku podávat co nejnižší účinnou dávku. Stanovení této dávky vyžaduje pravidelné kontroly nemocného, kvantifikaci výsledků i edukaci pacienta, kterému je třeba vysvětlit nutnost volby počáteční nízké dávky a vysledování individuální odezvy na vybrané hypnotikum a dávku. Užívání hypnotika by nemělo přesahovat období 4 týdnů, vzhledem k nebezpečí vývoje tolerance. Riziko, že se po vysazení terapie sníží spánková pohotovost, lze snížit postupnou redukcí dávek. U dlouhodobé nespavosti většinou nevystačíme s hypnotiky, ta by měla být použita jen jako doplňková léčba intermitentně nebo občasně. V některých případech se však dlouhodobějšímu podávání hypnotika nevyhneme. Jednou z metod, jak předejít návyku při dlouhodobém podávání je intermitentní dávkování (4–5 dní hypnotikum, 2–3 dny bez léku nebo placebo). Bylo provedeno několik studií se zolpidemem (pro jeho vhodné charakteristiky), které ve svém souhrnu ukazují vhodnost tohoto schématu podávání a v některých případech dokonce lepší subjektivní efekt na spánek a následnou denní spavost než podávání trvalé, nebyl zjištěn rebound insomnie ve dny bez podání léku. Dalším doporučovaným postupem je střídání jednotlivých hypnotik, které by mělo snížit vznik závislosti na danou chemickou strukturu. Především u starších lidí, lidí s cévním postižením mozku mohou hypnotika vést k paradoxnímu neklidu, či agresivitě a ke stavům zmatenosti. Vhodným lékem u starších lidí, neklidných zejména v noci, je tiapridal, který je u většího neklidu možno podávat v určité dávce i v průběhu dne. 

Farmakoterapie je ve stáří  ovlivňována řadou faktorů. Vyjma zopiclonu a zolpidemu jsou hypnotika kontraindikována u nemocných se syndromem spánkové apnoe, protože jej zvýrazňují. Kontraindikací je rovněž současné užívání alkoholu, gravidita a laktace, hypnotika jsou kontraindikována u těch osob, u kterých je vyžadována bdělost v práci.

 Antidepresiva v léčbě insomnie 

Zejména v léčbě dlouhodobé insomnie je vhodnější použití antidepresiv i v případě, kdy insomnik netrpí samotnou depresí. Použití antidepresiv automaticky neřeší problém nespavosti, protože řada běžně užívaných antidepresiv sice účinně léčí depresi, ale kvalitu spánku ještě víc zhoršuje. Jedno z klíčových postavení v řízení spánku mají serotoninové 5-HT2 receptory. Jejich stimulace vede ke zhoršení spánku a narušení spánkové architektury, jejich blokáda naopak spánek prohlubuje a celkově zlepšuje. Mezi antidepresiva, která spánek zhoršují, patří především SSRI (Selective Serotonin Reuptake Inhibitor) nebo SNRI venlafaxin (Serotonin and Noradrenaline Reuptake Inhibitor), které neselektivně stimulují všechny postsynaptické serotoninové receptory včetně receptorů 5-HT2. 

Představitelem antidepresiv zlepšujících spánek mohou být NaSSA (Noradrenergic and Specific Serotonergic Antidepressant), mirtazapin nebo SARI (Serotonin Agonist/Reuptake Inhibitor) nefazodon a trazodon, které naopak selektivně postsynaptické 5-HT2 receptory blokují (21). Kromě serotoninových receptorů se u různých antidepresiv uplatňují v ovlivňování spánku receptory 5-HT1A a řada dalších systémů a receptorů, především histaminergních (H1), noradrenergních (α1, α2), dopaminergních (D2) a muskarinových cholinergních (M1). Nejčastěji jsou používána dvě hypnotická antidepresiva, trazodon a mirtazapin.

Trazodon normalizuje spánkovou architekturu především blokádou 5-HT2a, alfa1 a v menší míře H1 receptorů. Trazodon mění spánkové parametry u zdravých dobrovolníků, zvyšuje zastoupení hlubokého spánku a snižuje zastoupení povrchního spánku. Podání trazodonu vede ke zvýšení spánkové efektivity, k prodloužení celkové doby spánku, zvyšuje zastoupení delta spánku a REM spánku, snižuje počet probuzení v průběhu spánku a příznivě ovlivňuje časná probouzení. Doporučené dávky trazodonu v indikaci chronické nespavosti jsou 25–150 mg na noc. Nejsou k dispozici studie, které by ověřovaly, jestli vzniká tolerance na dávku trazodonu. K rebound insomnii po vysazení trazodonu by docházet nemělo. Mirtazapin působí blokádu alfa2 adrenergních presynaptických receptorů, která vede ke zvýšenému uvolňování noradrenalinu do neuronálních synapsí. Blokádou presynaptických alfa2 receptorů na serotoninových neuronech dále zvyšuje uvolňování serotoninu, dále dochází ke zvýšení aktivity serotonergních neuronů v důsledku stimulace alfa1 adrenoreceptorů. Mirtazapin se vyznačuje silnou blokádou H1 receptorů. Po podání 7,5 až 15, max. 30 mg mirtazapinu dochází ke zkrácení spánkové latence, snížení počtu nočních probouzení a zkrácení spánkové nonREM fáze 1, prodloužení fáze 3 a 4 a REM latence. Mirtazapin signifikantně zlepšuje celkovou dobu spánku a zkracuje spánkovou latenci už po prvním týdnu léčby při dávkování 7,5 až 15 mg jednorázově na noc. U obou antidepresiv se uvádí, že jejich užívání může vést k indukci syndromu neklidných nohou a periodických pohybů končetin ve spánku. 

V případě léčby insomnie u depresivního pacienta je monoterapie antidepresivem výhodnější než kombinace antidepresiva s hypnotikem, při které se zvyšuje pravděpodobnost interakcí, nežádoucích účinků, rizika rozvoje závislosti na hypnotiku. V praxi se k dlouhodobě podávaným hypnotickým antidepresivům běžně přidávají hypnotika, pokud nedojde do hodiny k usnutí, zejména v období intenzivnější nespavosti, která vznikla z jakékoliv příčiny. Specifická je léčba syndromu neklidných nohou (RLS) a periodických pohybů končetinami ve spánku (PLMD). Lékem první volby jsou L-dopa a dopaminergní preparáty (nejčastěji ropinirol, event. kabergolin, bromocriptin, mirapexin, pergolid). Levodopa se podává před spánkem v dávce obvykle 100–300 mg, často je výhodnější kombinace retardované a neretardované formy, která zajistí rychlý nástup a současně dostatečnou délku účinku. Nežádoucí účinky se většinou díky malé dávce neprojeví, rebound efekt lze zvládnout změnou léku nebo podáním malé dávky ráno. Nejčastěji užívaný dopaminergní preparát je u nás ropinirol. Podává se obvykle v dávce 0,5 až 4, maximálně 8 mg podvečer a před spaním, je možno jej kombinovat s levodopou. Dopaminergní proparáty jsou považovány za vhodnější zejména u mladších pacientů a pro menší riziko augmentace. V léčbě sekundárního RLS je často efektivní kombinace dopaminergních preparátů s gabapentinem 100–400 mg, méně často se využívají jiná antikonvulziva. Při zjištění nízké hladiny železa a feritinu je potřebné podávání železa, lépe parenterální cestou, v běžné praxi perorálně, většinou ve spolupráci s hematologem. 

Závěrem je možno říci, že nespavost je v první řadě vhodné léčit nemedikamentozně režimovými opatřeními, behaviorálně kognitivní léčbou, psychoterapií a teprve pak přistoupit k podávání medikamentů, nadále samozřejmě v kombinaci s ostatní nemedikamentózní léčbou.

Převzato z Prakt. Lékáren.
2008; 4 (4): 166–171

Doktor je většinou lékař anebo advokát či doktor právník a rychlovka cedulka na dveřích. Nevíme u nás o lékařích, vědcích a dříčích medicíny. Jsou skromní slušní a udření vědou a výzkumem.

Lidi zvolí rádi mazané deprivanty toužící po moci
a penězích

Kdekdo se snaží titulovat sám sebe. Jak to dopadá potom si přiblížíme v souvislosti s aférou. Jak by to bylo snadné, přeběhnout chodbou fakulty, čichnout k atmosféře a být doktorem. Podivné tituly Dr. vidíme na dveřích některých škol, a známe podivné ... Rozhodnutí StranyDoktorem = titul RSDr. z doby nesvobody. Filutové v demokracii využívají dovedně mezery ve starých zákonech a právník (některý fikaný) jim na katedře umožní "být doktorem" Je to jen šikovný nepořádek, nebo chytré právnické nabourání mezery v zákoně? Proč utíkají lékaři do politiky? Je tam málo skutečných doktorů a hodně doktorů rychlovka cedulka taky doktor právník. Peníze už má, funkci taky...tak ještě ten titul jej udělá váženým člověkem.

Jaké doktorské tituly máme:

V lidové mluvě je slovo doktor používáno zejména ve významu lékař. Často však jde též o zkráceninu některého z akademických titulů:
PhDr. – Doktor filosofie
JUDr. – Doktor obojího práva
MUDr. – Doktor všeobecného lékařství
MVDr. – Doktor veterinárního lékařství, zvěrolékař
MDDr. – Doktor zubního lékařství ...nahrazeno za socialismu MUDr.
PharmDr. – Doktor farmacie
ThDr. – Doktor teologie
RNDr. – Doktor přírodních věd
PaedDr. – starší titul znamenající Doktor pedagogiky
RSDr. – starší titul znamenající Doktor sociálních věd vydávaný komunistickou stranou při absolvování Vysoké školy politické
RCDr. – starší titul znamenající Doktor obchodních věd (Doctor rerum commercialium)
Dr. – doktor
DrSc. – doktor věd
Ph.D. – Philosophiae Doctor
Th.D. – Theologiae Doctor

V medicíně je popularita jiná. Například Dr.House v seriálu je doktor představen jako hlava nadupaná informacemi a diagnostický počítač.

V medicině titul nelze ukrást a léčit. Vědu nelze (i přes občasné pokusy) ošidit okrást napodobit bez smíchu a frašky (to umí jen Vlasta Burian)

Nevíme u nás o lékařích, vědcích a dříčích medicíny. Jsou skromní slušní a udření vědou výzkumem prací publikováním, pro nemocné obětují se cele. Kde jsou? Proč je media nevyhledávají, neumí to, nebo je to malý bulvár? Je to nechutné jak hlupáci a jakoby zasloužilí jsou obtěžkáváni medailemi před odchodem z hradu monarchy a opravdoví hrdinové na to nečekají i umírají včas před zneuctěním nespravedlností volenou senilní strukturou nezralé demokracie.
Skandalizovat lékaře co se napije, media umí. To je jasné bulvární téma. Unavený lékař je také jen člověk a vyhoří, má slabou chvilku, ale je na očích, není uctíván, děkován tak si do něho, když je mu nejhůře kopnu. Že potřebuje podepřít v té bídě pro samé svoje i cizí závistivé oči nevidí hlupák člověk. Nevidí na svou špičku nosu, neboť se připravuje o kvalitní zdravotní péči (nezájem kvalitních studentů o medicinu, odchod do zahraničí atp)
 Lékaři se snad drží jen ve špičkových týmech z čirého fanatismu k medicínskému povolání.

My tupci si sledujme ty seriály z lékařského prostředí, naštěstí jsou občas poučné....všechno odveze rychlá, té se nadávat neodvážíme, nanejvýš nakopat doktory v opilosti, to by nám šlo a je nás tolik, že ty chytré doktory převezeme, my jim to ukážeme, my jsme ten svět a ne vědomosti a titul.

Připomeňme si jak to tedy je: Phaedrus, Bajky nám říká toto....Učený člověk má vždy bohatství v sobě ....dodávám tedy, že mu ho nikdo nevezme, ani soused ani ideologie ani závist a ta umí zuřit!

Latinsky: Doctus in se semper divitias habet  (doctus v překladu učený)

Sdílejte prosím! Jsou lidi co umí číst a mají přirozenou inteligenci.......

Proč citróny? Protože jsou zdravé! Pomáhají na překyselení organismu.

Citrusové plody na stromě...na Korsice

Citróny jsou citrusové plody, které jsou bohatým zdrojem živin, jako je vápník, draslík, vitamin C, obsahují také stopy železa a vitamínu A. Mají antiseptické a antibakteriální vlastnosti a neutralizují naše vnitřní prostředí. To znamená, že pomáhají na překyselení organismu.
Teplá voda s citrónem slouží jako dokonalý nápoj na začátku dne.
Pomáhá trávení, rozběhne metabolismus, čistí organismus a krev od odpadních látek z těla. Zabraňuje problémům se zácpou a průjmem (zajišťuje dobrou funkci střev). Kvůli vysokému obsahu draslíku slouží lidem s onemocněním srdce. Je také velkým pomocníkem při snižování váhy.

1. Citrón je vynikajícím a bohatým zdrojem vitamínu C, je to základní živina, která chrání tělo před nedostatky imunitního systému
2. Citróny obsahují pektin (vlákninu), která je velmi prospěšná pro zdraví tlustého střeva, a také má silný antibakteriální účinek
3. Vyrovnává pH v těle, odkyseluje organismus
4. Teplá citronová šťáva po ránu napomáhá odplavování toxinů
5. Pomáhá trávení a podporuje tvorbu žluči
6. Je také výborným zdrojem kyseliny citrónové, draslíku, vápníku, fosforu a hořčíku
7. Pomáhá zabránit růstu a množení patogenních bakterií, které způsobují infekce a nemoci
8. Pomáhá snížit bolest a zánět kloubů a kolenou (rozpouští kyselinu močovou)
9. Obsah draslíku v citrónu pomáhá vyživovat mozek a nervové buňky
10. Posiluje játra tím, že poskytuje energii do jaterních enzymů
11. Pomáhá vyrovnat hladinu vápníku a kyslíku v játrech
12. V případě pálení žáhy sklenice koncentrované citronové šťávy může výrazně dodat úlevu
13. Je obrovským přínos pro pokožku a zabraňuje tvorbě vrásek a akné
14. Pomáhá udržovat zdravé oči
15. Citrón je nápomocný při výrobě trávicích šťáv
16. Citronová šťáva pomáhá doplňovat tělesné soli, zejména po namáhavém cvičení
17. Napomáhá hubnutí
18. Zabraňuje zadržování vody v těle

TIP: Každé ráno vymačkejte půlku citrónu do převařené teplé (ne horké) vody. Tento nápoj pijte teplý před snídaní. Čistá citrónová šťáva může u citlivějších osob způsobovat citlivost zubů, je dobré ji tedy ředit vodou.

Zdroj:
sociální sítě

Denní doplňky vitaminů mohou oddálit nástup Alzheimerovy choroby

Počítače a vitaminy - to je také prevence ve stáří?

Denní doplňky vitaminů B mohou oddálit nástup Alzheimerovy choroby
Zjištění, že lidé v počátečních fázích selhání paměti může udržet více z jejich duševních schopností déle, pokud budou užívat tablety pravidelně co by mohly vést k léčbě stavu. Někteří účastníci v Oxford University studie viděl jejich neurologické zhoršení stavu snížené až o polovinu po použití B vitamínů.

 Tento průlom zvýšil naději, že vitamíny, které se prodávají v lékárnách a obchodech se zdravou výživou, mohou alespoň zpomalit, ne-li zabránit atrofii, která ovlivňuje mozek mnoha starších lidí.
Vitamin B tablety jsou populární mezi vegany, protože se vyhýbají některé z potravin, ve kterém je nalezena vitamin B - ryby, maso a mléko - a mezi trpící perniciózní anémií.

"Je naší nadějí, že tato jednoduchá a bezpečná léčba zpozdí vývoj Alzheimerovy choroby u mnoha lidí, kteří trpí mírnými problémy s pamětí," řekl David Smith, emeritní profesor na oddělení farmakologie Oxford University a spoluautor vedoucí studie.
.....
Nové výzkumy přišly se zjištěním, že ženy by měly brát potravinové doplňky obsahující vitamín D, protože tím sníží riziko rozvoje Alzheimerovy choroby, kterou mohou provázet symptomy jako je dezorientace, stupňující se zapomnětlivost a postupem času i problém plnit základní úkoly běžné denní potřeby.
Výsledky první studie poukázaly na skutečnost, že ženy ve středním věku, u kterých se rozvinula tato choroba, měly prokazatelně nižší hladinu a celkově nižší příjem vitamínu D než absolutně zdravé ženy. Tuto studii provedl doktor Cedric Annweiler z University Hospital ve francouzském Angers, který studoval údaje přibližně 500 žen, které se zúčastnily studie s názvem Epidemiologie osteoporózy v Toulouse.
Annweiler zjistil, že ženy, u kterých se objevil Alzheimer, měly příjem vitamínu D v průměru 50,3 mikrogramů za týden. Zatímco ženy, které byly zcela zdravé a netrpěly žádnou formou demence, měly příjem v průměru 59 mikrogramů týdně.
Nedostatek vitamínu D vede ke zhošení kognitivních funkcí a zapomnětlivosti.
Druhou studii vlivu vitamínu D provedla Yelena Slininová z VA Medical Centre ve Spojených státech. Ta upozorňuje zejména na to, že ženy s nedostatečným příjmem vitamínu D jsou náchylnější k rozvoji problémů kognitivních schopností.
Slininová analyzovala hladinu vitamínu D u 6257 starších žen, které zároveň podstoupily test mentálních schopností známý jako mini-mental state examination. Nižší hladinu vitamínu D okolo 20 nanogramů na mililitr krevního séra, vědci stejně jako v první studii, spojili s vyšší náchylností k mentálnímu úpadku jedince.
Obě studie, které byly publikovány v The Journals of Gerontology, zdůrazňují důležitost vitamínu D, který lze přijímat, ať už prostřednictvím slunečního záření, jídla nebo vitamínových doplňků.

V podstatě neexistuje léčba, která by Alzheimerovu chorobu dokázala zcela odstranit. Počet nemocných stále stoupá. Například v Anglii žije přibližně 400 000 lidí trpících tímto onemocněním, v ČR je to přibližně 120 000. Celosvětová čísla uvádějí, že lidí s Alzheimerovou chorobou je na světě mezi 24 až 37 milióny.

Zdroj: Vitamin B supplements could delay onset of Alzheimer's, says study www.guardian.co.uk/lifeandstyle

Denní doplňky vitaminů mohou oddálit nástup Alzheimerovy choroby

Počítače a vitaminy - to je také prevence ve stáří?

Denní doplňky vitaminů B mohou oddálit nástup Alzheimerovy choroby
Zjištění, že lidé v počátečních fázích selhání paměti může udržet více z jejich duševních schopností déle, pokud budou užívat tablety pravidelně co by mohly vést k léčbě stavu. Někteří účastníci v Oxford University studie viděl jejich neurologické zhoršení stavu snížené až o polovinu po použití B vitamínů.

 Tento průlom zvýšil naději, že vitamíny, které se prodávají v lékárnách a obchodech se zdravou výživou, mohou alespoň zpomalit, ne-li zabránit atrofii, která ovlivňuje mozek mnoha starších lidí.
Vitamin B tablety jsou populární mezi vegany, protože se vyhýbají některé z potravin, ve kterém je nalezena vitamin B - ryby, maso a mléko - a mezi trpící perniciózní anémií.

"Je naší nadějí, že tato jednoduchá a bezpečná léčba zpozdí vývoj Alzheimerovy choroby u mnoha lidí, kteří trpí mírnými problémy s pamětí," řekl David Smith, emeritní profesor na oddělení farmakologie Oxford University a spoluautor vedoucí studie.
.....
Nové výzkumy přišly se zjištěním, že ženy by měly brát potravinové doplňky obsahující vitamín D, protože tím sníží riziko rozvoje Alzheimerovy choroby, kterou mohou provázet symptomy jako je dezorientace, stupňující se zapomnětlivost a postupem času i problém plnit základní úkoly běžné denní potřeby.
Výsledky první studie poukázaly na skutečnost, že ženy ve středním věku, u kterých se rozvinula tato choroba, měly prokazatelně nižší hladinu a celkově nižší příjem vitamínu D než absolutně zdravé ženy. Tuto studii provedl doktor Cedric Annweiler z University Hospital ve francouzském Angers, který studoval údaje přibližně 500 žen, které se zúčastnily studie s názvem Epidemiologie osteoporózy v Toulouse.
Annweiler zjistil, že ženy, u kterých se objevil Alzheimer, měly příjem vitamínu D v průměru 50,3 mikrogramů za týden. Zatímco ženy, které byly zcela zdravé a netrpěly žádnou formou demence, měly příjem v průměru 59 mikrogramů týdně.
Nedostatek vitamínu D vede ke zhošení kognitivních funkcí a zapomnětlivosti.
Druhou studii vlivu vitamínu D provedla Yelena Slininová z VA Medical Centre ve Spojených státech. Ta upozorňuje zejména na to, že ženy s nedostatečným příjmem vitamínu D jsou náchylnější k rozvoji problémů kognitivních schopností.
Slininová analyzovala hladinu vitamínu D u 6257 starších žen, které zároveň podstoupily test mentálních schopností známý jako mini-mental state examination. Nižší hladinu vitamínu D okolo 20 nanogramů na mililitr krevního séra, vědci stejně jako v první studii, spojili s vyšší náchylností k mentálnímu úpadku jedince.
Obě studie, které byly publikovány v The Journals of Gerontology, zdůrazňují důležitost vitamínu D, který lze přijímat, ať už prostřednictvím slunečního záření, jídla nebo vitamínových doplňků.

V podstatě neexistuje léčba, která by Alzheimerovu chorobu dokázala zcela odstranit. Počet nemocných stále stoupá. Například v Anglii žije přibližně 400 000 lidí trpících tímto onemocněním, v ČR je to přibližně 120 000. Celosvětová čísla uvádějí, že lidí s Alzheimerovou chorobou je na světě mezi 24 až 37 milióny.

Zdroj: Vitamin B supplements could delay onset of Alzheimer's, says study www.guardian.co.uk/lifeandstyle

O imunitě, dětství, středouším zánětu rýmě a vývoji dítěte obecně

Ilustrační obrázek dítěte na historické tříkolce připomene
dobu, kdy děti pobývaly více venku a měly dostatek pohybu

Přichází období všelijakých nachlazení a nemocí

kterého se hrozí zvláště maminky s malými dětmi. Ale podle lékařů je nastydlé dítě důkazem správného vývoje. Děti, které byly hodně nemocné v dětství, se v pozdějším věku v ordinacích příliš často neobjeví.

Naopak přijde-li dospělý pacient a řekne: „Kolega přede mnou dvakrát kýchne a já to hned chytnu.“, rozpozná v něm často lékař dítě, které mu matka před dvaceti lety pořád vodila kvůli hloupostem…

Malé dítě si totiž musí v raném věku vytvořit do života protilátky proti základní škále mikrobů a virů. Jen tak může do budoucna získat silný imunitní systém. V dospělosti už se to dohnat nedá. Když se jako rodiče vůči dítěti chováme příliš opatrnicky a protektivně, je to malér - bráníme totiž imunitnímu systému, aby dozrál a vytvořil si dostatek protilátek do života v dospělosti.

Děti by se měly odmalička hodně otužovat, chodit do přírody. Měl by se jim dát prostor, aby si mohly hrát i trochu „ve špíně“, aby se nepohybovaly ve sterilním prostředí, kde se nesetkají s infektem, s běžnými alergeny – tedy s látkami, které pak považujeme za cizorodé. Když se náš imunitní systém s těmito látkami setká záhy, rozpozná je už vždycky v budoucnosti jako běžné a případná alergická reakce se nevytvoří.

Sluch a logické myšlení

Dřív byl běžný kontakt populace s letními alergeny – mnoho lidí se podílelo na žních a nikdo neměl senné rýmy. Dnes městské dítě neví, jak vypadá rozemleté zrno, nepřijde do styku s přírodním kravským mlékem, všechno je uměle zpracovávané… takže se objevují alergie i na obyčejné potraviny jako mléko, zrno, vejce atd. Bohužel, dorůstá generace, která má díky strašlivé protekci svých rodičů nedovyvinutý imunitní systém. Často dítě jednou kýchne, dostane rýmu a maminka už ho strčí do postele. Má-li rýmu bez teploty, může dítě normálně fungovat. Něco jiného však jsou uši! Špatný sluch v dětství omezuje rozvoj řeči a následně i vývoj logického myšlení.

Vědci vědí už dlouho, že pro rozvoj řeči je nejdůležitější období od narození do prvního roku života. A zcela určujícím momentem pro zdravý rozvoj řeči - a tím i myšlení - je sluch.

V posledních letech se čím dál víc objevují záněty středouší i u těch nejmenších dětí. A ušních onemocnění přibývá nejen u předškoláků a malých školáků (kolem desátého roku končí vývoj Eustachovy trubice a dutin, takže středoušní záněty ustávají), ale i u dospělých v podobě zhoršeného sluchu. Hlavní příčinou potíží je náš životní styl, životní prostředí a zvláště fakt, že lidský aparát za ta tisíciletí, co je člověk jako živočišný druh na světě, není uzpůsoben pro život v takovém hluku, jaký přináší dnešní doba. Dnes trpí nedoslýchavostí už lidé ve čtyřiceti letech, což dřív bývalo téměř výhradně problémem dost starých lidí. Proto odborníci doporučují dobře hlídat uši malým dětem, otužovat se a nezchoulostivět.

Pokud totiž dítě špatně slyší, dochází k opožděnému vývoji řeči. Malý človíček nemůže správně napodobovat zvuky, nesprávně vyslovuje jednotlivé pojmy a potíže se hromadí. Takže když si občas některá maminka libuje, že „kluk si sám vyhraje, má svůj svět“, nedochází jí, že svět jejího potomka může být i světem izolace, do kterého vnější podněty nemohou pronikat. A to je chyba. Proto dohlédněte na to, aby vaše děti měly uši v pořádku!

Když má dítě středoušní zánět, dostane antibiotika, po pár dnech lékař zkontroluje zhojení bubínku, ale k pečlivému vyšetření sluchu už většinou nedojde. Na problém se přijde třeba až v první třídě, kdy je školáček stírán pro chyby, za které vůbec nemůže.

Jak se pozná, že malé dítě špatně slyší? Pouští si televizi hodně nahlas. Mívá chrapot – křičí, protože se potřebuje slyšet. Maminka obvykle říká: „Začal trochu později mluvit, rád si sám hraje, na volání moc nereaguje…“

Rýma v uších

Míval-li časté záněty uší jeden z rodičů, je pravděpodobné, že bude mít podobné trápení i potomek. Proto při náznaku podezření navštivte včas lékaře. Moderní diagnostické metody zjišťují kvalitu sluchu např. přes reakce mozku na zvukové podněty, takže je možné vyšetřit i nemluvně.

Zkušenost ukazuje, že prodělá-li dítě do prvního roku života středoušní zánět, provázejí ho obvykle bolesti uší celým dětstvím. Lékaři předpokládají, že příčinou ranných ušních problémů může být už porod. Jak se hlavička tlačí úzkými porodními cestami ven, dojde někdy k neplánovanému průniku plodové vody do středouší, což negativně ovlivní jeho dozrávání. Plodová voda zřejmě způsobí změny na tkáni, která pokrývá Eustachovu trubici.

Stěna trubice, která je u zdravého člověka hladká, začne z patologicky vytvořených mucinózních buněk a sekrečních žlázek dlouhodobě produkovat hlen, podobný tomu, který se tvoří na sliznicích v nose. A hlen je samo sebou ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie. Takže slyšíme-li rčení: „vrazila se mu rýma do uší“, neznamená to jen průnik rámy přes Eustachovu trubici z nosu. Spíše jde o to, že se ucho chová v podstatě jako nos - hlen se ve středouší tvoří sám. Takové dítě mívá denně „špinavé“ uši. A nejen to: hustý sekret se hromadí v bubínkové dutině a pak při sebemenším nachlazení na bubínek tlačí. A i když si dítě na bolesti ucha stěžuje jen mírně, protože vždycky nemusí jít o hnisavý zánět, přes hlenovou výplň nemůže dobře slyšet.

Mandle jsou součástí lymfatického okruhu a imunitního systému

Jde-li dítě celou zimu z rýmy do rýmy, bolí ho uši, bývá první pomocí – nezabere-li klasická léčba antibiotiky – odstranění zduřelé nosní mandle.

„Pokud se nosní mandle zvětší tak, že brání provzdušňování středouší a Eustachovy trubice, musí ven. Přebujelá tkáň je zároveň ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie, které se v prohřátých mandlích drží, takže i když je dítě zdánlivě zdrávo - moc nesmrká, nemá teploty - pořád v něm nemoc sedí. Často se bakterie drží i v dutinách. Takové dítě špatně dýchá, má pořád pootevřená ústa, kruhy pod očima, zakalený pohled, huhňá, mluví nosem, je unavené, uzavřené, nereaguje na vnější podněty, protože špatně slyší…

Proč nám matka příroda vlastně tenhle podivný dáreček, kterého se dnes mnoho lidí v ranném věku musí zbavit, nadělila? A k čemu jsou hleny, které tak zběsile frkáme celou zimu ven?

Jednoduše řečeno: v nose se na sliznicích zachycují nečistoty a prach ze vzduchu, který vdechujeme. Jsou jakýmsi filtrem, čističkou, stejně jako mandle o kus dál. Kromě toho jsou mandle i důležitým shlukem velmi užitečných buněk, v nichž se tvoří protilátky a vyvíjí náš imunitní systém.

Zkuste si představit, že s každým vdechnutím vchází do těla novorozeňátka úplně nová směsice neznámých látek. A právě mandle je oťukají, prozkoumají a uloží do svého buněčného computeru: „Pozor! Toto je látka cizorodá, té se musíme bránit. A naopak téhle se bát nemusíme…“ Tak se s každým vdechnutím pomaloučku buduje náš imunitní systém, což samozřejmě trvá léta, celé dětství a mládí. A čím víc toho do computeru uložíme, čím víc toho náš organismu prozkoumá a vyhodnotí, tím odolnější budeme v dospělosti proti nemocem.

Dana Emingerová

Imunita, Mikroorganismy, Pozitivní myšlení, Prevence, Životospráva a dlouhý život, Medicina, Alternativní medicina

Imunita znamená pohoda a dobrá nálada. Komentovat není potřeba. Rozhodně pozitivní!

MUDr.Jan Hnízdil

Pozorně poslouchejte...komentovat to není potřeba. Rozhodně pozitivní sdělení pro další váš život!

Poznámka na okraj: Kolokvium (učená rozprava) deprivanty míjí, ale nabídne vysvětlení a cesty jak na trpajzlíky v pohodě a s úsměvem tak, aby se nemohli tolik množit ve vývoji lidské kvality populace.

Půst může chránit mozek před některými nejhoršími dopady Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby a dalších onemocnění

 půst jeden nebo dva dny v týdnu může chránit mozek 

Jen poznamenávám informace o kterých se hovoří. Považují se obecně za prokázané. Není od věci si je znovu připomenout!

Pravidelný půst by mohl pomoci chránit mozek před degenerativními chorobami,
podle amerických vědců.
 Vědci z Národního institutu pro stárnutí v Baltimore řekl, že našli důkaz, který ukazuje, že období zastavení prakticky všechen příjem potravy pro jeden nebo dva dny v týdnu může chránit mozek před některými nejhoršími dopady Alzheimerovy choroby , Parkinsonovy choroby a dalších onemocnění.

"Snížený příjem kalorií může pomoci váš mozek, ale tím snížením příjem potravy, není pravděpodobné, že nejlepší způsob vyvolání této ochrany. Je pravděpodobné, že bude lepší jít na občasné záchvaty půstu, v němž budete jíst téměř vůbec nic, a pak období, kdy budete jíst tolik, kolik chcete, "řekl profesor Mark Mattson, vedoucí laboratoře ústavu z neurověd.

"Jinými slovy, čas se zdá být klíčovým prvkem v tomto procesu," řekl Mattson výroční zasedání Americké asociace pro rozvoj vědy ve Vancouveru.

Krácení denního příjmu potravy přibližně 500 kalorií - který činí něco více než jen několik zeleninou a čaj - na dva dny ze sedmi už jasné. Blahodárné účinky ve svých studiích, prohlašoval, Mattson, kdo je také profesor neurovědy na Johns Hopkins University School of Medicine v Baltimore.

Vědci vědí už delší dobu, že nízkokalorická dieta je recept na delší život. Krysy a myši chovaných v omezeném množství potravin zvýšit jejich životnost až o 40%. Podobný účinek byl zaznamenán u lidí. Ale Mattson a jeho tým přijali tuto myšlenku dále. Oni argumentují, že hlady se občas může odvrátit nejen špatného zdravotního stavu a brzká smrt, ale oddálit nástup podmínek, které ovlivňují mozek, včetně úderů. "Naše pokusy na zvířatech jasně naznačují," řekl Mattson.

On a jeho kolegové také vypracoval specifický mechanismus, který by mohl růst neuronů v mozku být ovlivněn snížením příjmu energie. Částky dvou mobilních chemických látek zpráv se zvýšila, když se kalorický příjem prudce sníží, řekl Mattson. Tyto chemické posly hrají důležitou roli při zvyšování růstu neuronů v mozku, proces, který by proti dopad Alzheimerova a Parkinsonova choroba.

"Buňky mozku jsou pod mírným stresem, který je analogický s účinky cvičení na svalové buňky," řekl Mattson. "Celkový efekt je prospěšný."

Souvislost mezi snížením příjmu energie a zvýšení buněčného růstu v mozku může zdát nepravděpodobné, jedna, ale trval na tom, že Mattsonův byly zvukové evoluční důvody se domnívat, že tomu tak je. "Když zdroje stal se vzácný, by naši předkové museli žebrat o jídlo," řekl Mattson. "Ti, jejichž mozek reagoval nejlepší - kdo si pamatoval, kde by slibné zdroje nalézt, nebo připomenout, jak se vyhnout dravcům - by byli ti, kteří dostali jídlo, tak mechanismus spojující období hladovění, aby nervové růstu by se vyvinuli.".

Tento model byl zpracován s použitím studií půstu na člověka a výsledný dopad na jejich celkový zdravotní stav - i trpící astmatem, které se ukázaly výhody, řekl Mattson - a z pokusů o dopadu na mozcích zvířat postižených hlodavců odpovídající Alzheimerově chorobě a. Parkinsonova Nyní Mattson tým se připravuje na studium vlivu půstu na mozek pomocí MRI a dalších technik.

Pokud to konečné spojení může být stanovena, Mattson řekl, že člověk může optimalizovat svou funkci mozku tím, že podřizuje se k záchvatům "přerušované energie omezení". Jinými slovy, oni mohli snížit jejich příjem potravy na minimum za dva dny v týdnu, zatímco oddávat na ostatních pěti. "Zjistili jsme, že z psychologického hlediska, že funguje docela dobře. Můžete podat s tím skoro žádné jídlo na jeden den, pokud víte, že pro příštích pět let můžete jíst, co chcete."

Závěr: Pokud člověk nejí jeden nebo dva dny v týdnu, oddaluje to nástup Alzheimereovy a Parkinsonovy choroby a dalších degenerativních nemocí, zjistili američtí vědci z Národního ústavu pro stárnutí v Baltimore.

Vědci vědí už dávno, že snížení potravy prodlužuje život až o 40 procent. Bylo to dokázáno u krys a myší a podobné dopady vznikají i u lidí. Omezení přísunu kalorií aktivuje v mozku dvě chemikálie, které ovlivňují posílání zpráv mezi buňkami. Vede to k růstu neuronů v mozku. Mozkové buňky se dostávají pod mírný tlak, což má pozitivní dopad. Vědci argumentují, že jde o proces hluboce zakotvený v evolučním procesu. Když byl nedostatek potravy, naši předci se museli snažit ji vyhledávat. Přežili ti, jejichž mozek fungoval nejlépe.

Člověk by měl dodržovat po jeden nebo dva dny v týdnu půst a po zbytek týdne jíst, co chce.

Pozn.: Částečný strojový překlad anglického textu. Není známý zdroj.

Kardiovaskulární zdraví. Příznaky a diagnostika uzávěru tepen u aterosklerózy

Vyhodnocení EKG

Příznaky
Nástup aterosklerózy obvykle nedoprovází žádné příznaky až do kritického zúžení tepen  nebo uzávěru. Jakmile tepna byla kriticky  uzavřena (ucpána), mohou nastat následující příznaky:

Infarkt
bolest na hrudi (angina pectoris)
znecitlivění nebo slabost rukou nebo nohou
potíže s mluvením nebo nezřetelná řeč
svěšené svaly v obličeji
bolesti nohou při chůzi (intermitentní klaudikace)
erektilní dysfunkce (u mužů)

Rizikové faktory
Následující faktory, které jsou známé, při zvýšení výskytu (četnost výskytu) arteriosklerózy:

- Vysoký krevní tlak
- Vysoká hladina cholesterolu
- Cukrovka
- Obezita
- Kouření
- Rodinná anamnéza aneurysmatu nebo časných fázích onemocnění srdce

Prevence
Následující postupy vám pomohou při prevenci arteriosklerózy. Je důležité provést změny životního stylu tohoto typu postupně tak, aby byly udržitelné a mohly být prováděny s důsledností v dlouhodobém horizontu.

Přestat kouřit
Jíst zdravé potraviny
Pravidelně cvičte
Udržovat si zdravou váhu
Nižší spotřebu alkoholu
Vyhněte se chronické dehydrataci

Kardiovaskulární zdraví, včetně hladiny cholesterolu by měla být posouzena každoročně licencovaným lékařem.
Testy a diagnostika
Arterioskleróza může být zachycen během fyzické zkoušky provedené lékařem pomocí následujících metod:

Slabý nebo chybějící puls pod zúžením prostoru tepny
Snížení krevního tlaku v postižené končetině
Whooshing zvuky (bruits) uvnitř tepen (slyšet stetoskopem)
Známky pulsující výdutě (aneurysma), v oblasti břicha nebo za kolenem
Důkaz špatného hojení v oblasti rány, kde je omezený průtok krve

Jakmile je podezření, v diagnóze se může pokračovat přes následující prostředky:
Krevní testy
Laboratorní testy mohou být provedeny ke zjištění zvýšené hladiny cholesterolu a hladiny cukru v krvi, které mohou zvýšit riziko atheriosclerosis.
Doppler ultrazvuk

Rychlá záchranná služba

Zařízení využívá Doppler - ultrazvuk je schopen měřit krevní tlak na různých místech. Tato měření může pomoci lékaři při stanovení kritičnosti každého ucpání (blokády), stejně jako rychlost průtoku krve v tepnách.
Kotník-brachiální index
Tento test může určit, zda ateroskleróza je přítomná v tepnách co se nachází v nohou a chodidlech. Lékař bude porovnávat krevní tlak u kotníku s krevním tlakem na paži. Toto srovnání je známé jako kotník-brachiální index. Abnormální rozdíl (kotník-brachiální index) mohou naznačovat onemocnění periferních cév. Periferní cévní onemocnění je také známé jako periferních tepen (PAD), nebo periferních tepen okluzivní (uzávěr) choroby (PAOD). PVD zahrnuje všechny nemoci, které jsou způsobeny omezení nebo obstrukce velkých tepen na rukou a nohou. PVD je obvykle způsobeno aterosklerózou.
Elektrokardiogram (EKG)
EKG zaznamenává jak elektrické signály cestují přes srdce. EKG může odhalit důkaz předchozího infarktu, nebo ten, který právě probíhá.
Poznámka:
V organizmu člověka se tvoří dva druhy cholesterolu, o němž víme většinou to, že vytváří pláty v našich cévách, ucpává je a vede tak k ateroskleróze a dalším kardiovaskulárním onemocněním. Zatímco HDL cholesterol je ten hodný, LDL škodí tepnám, srdci i mozku. Jeho negativní účinky se dají snížit pomocí léků, ale zkuste to nejdřív změnou životního stylu. A pozor, vajíček se vzdat nemusíte, to byl jen vědecký omyl - rozhoduje celkový příjem živočišných tuků. Hladina krevního cholesterolu by měla by být nižší než 5 mmol/l, ideálně pak pod 4,5 mmol/l. Průměrná hladina LDL cholesterolu u nás je asi 3,5 mmol/l, ale měla by být nižší než 3 mmol/l. Cholesterol, kterého se tak snažíme vyvarovat, není však pouze škodlivý - je zapotřebí při tvorbě pohlavních a steroidních hormonů, k vytváření žluči, k přeměně vitaminu D, k růstu buněčných membrán a k izolaci nervů.
Cholesterol je pro naše tělo dokonce tak důležitý, že každá buňka je schopna jej syntetizovat, zvláště buňky jater, nadledvinek, kůže, zažívacího traktu, varlat a aorty. Navíc fanatické vyhýbání se potravinám s obsahem cholesterolu může vést k poruše jater, pohlavních orgánů a produkce hormonů.

Neuroanatomie a neurofysiologie bolesti typy klinické hodnocení

Bolest u člověka:
Anatomie a fyziologie

Dráha bolesti je tříneuronová aferentní s četnými propojeními do jiných oblastí mozku
– proto jsou bolestivé podněty spojeny s nepříjemnými pocity, aktivací sympatiku, parasympatiku, motorickou reakcí.
Bolest představuje signál nebezpečí, po kterém může následovat poškození tkáně. Může napomoci k lokalizaci chorobného procesu.

Nocicepce (vznik a přenos signálu o bolesti) je neurohumorální proces zahrnující vznik bolesti podrážděním nociceptorů, její vedení nervovými vlákny do mozku a její následné zpracování centrálním nervovým systémem
Bolest – je výsledkem zpracování tohoto bolestivého podnětu v centrálním nervovém systému, tedy vjem bolesti jako subjektivního pocitu (proto konečný vjem bolesti vždy záleží na zpracování v CNS a ne na charakteru původního podnětu)
Dráha bolesti
je tříneuronová
První neuron – pseudounipolární buňka spinálního ganglia vede podnět od nociceptoru (receptor pro bolest)
nocicepční vlákna prvního neuronu vstupují do superficiální části zadních rohů míšních, kde stoupají a sestupují o několik segmentů výš a níž a vytvářejí synapse s neurony zadních rohů míšních – odtud převod na α–motoneurony v předních rozích míšních a reflexní motorická odpověď na bolestivý podnět
Druhý neuron – v zadních rozích míšních (Rexedovy zóny 1, 2, 3, 5, 6, 7), odtud:
-tractus spinothalamicus – rychlý přenos vzruchu do ventrální posterolaterální části talamu. Přenáší se ostrá, pronikavá bodavá bolest.
-tractus spinoreticularis – pomalý přenos vzruchu do retikulární formace a odtud třetím neuronem spoje do talamu (proto někdy v literatuře název dráhy tr. spinoreticulothalamicus). Vývojově starší dráha. Přenos pomalé, tupé, špatně lokalizovatelné bolesti.
-tractus spinoparabrachioamygdalaris a tractus spinoparabrachiohypothalamicus – spoje do limbického systému, ovlivňují emoční složku bolesti
Třetí neuron resp. čtvrtý neuron – přepojení z talamu do somatosenzorické kůry a asociačních korových oblastí

Bolest představuje signál nebezpečí, po kterém může následovat poškození

Analýza informací z periferie a eferentními vlákny je uskutečněna motorická nebo jiná odpověď. Centrální řízení umožňuje modifikaci bolesti.

Nociceptory (receptory pro bolest)
volná nervová zakončení – za normálních okolností tzv. mlčící receptory (silent receptors) citlivá na změny pH, zvýšenou extracelulární koncentraci drasených iontů, prostaglandiny E2 a E1, leukotrieny, histamin, substance P
polymodální nociceptory – krom citlivosti na bolest jsou citlivé i k vjemům jako je chlad, teplo a mechanické podněty. Jsou to Ruffiniho tělíska, Krauseho tělíska, proprioreceptory
vysokoprahové nociceptory – za normálních okolností vnímají hmat, tlak, tah a vibrace. Jsou to Vater-Paciniho tělíska, Merckelovy disky a Meissnerova tělíska

Nervová vlákna pro vedení bolesti
Vlákna A δ – slabě myelinizovaná vedou vzruch rychlostí 5–30 m/s. Vedou ostrou dobře ohraničenou bolest.
Nemyelinizovaná vlákna C – jejich volná zakončení patří mezi polynodální receptory. Vedou vzruchy pomalu rychlostí 0,5–2 m/s a zprostředkují vedení hluboké špatně diskriminované difúzní bolesti
Vlákna Aα/Aβ – silně myelinizovaná, zprostředkují vedení taktilních podnětů rychlostí 30–70 m/s

Bolest z vysokoprahových a polynodálních receptorů může být vedena i jinými typy vláken.

Bolest na úrovni míchy
v míše je bolest uspořádána do Rexedových zón. Zóna 1, 2, 3 – povrchová kožní a akutní bolest. Rexedova zóna 5, 6, 7, 8, 10 pro hlubokou viscerální bolest.
vedení bolesti je regulováno – tlumeno – tzv. vrátkovým mechanismem, který dovolí průchod jenom omezenému počtu vzruchů.
Regulace bolesti na centrální úrovni
přímá stimulace některých oblastí mozku
sestupná kontrola ke spinálním neuronům
analgézie navozená opioidy
endogenní opioidní peptity

Typy bolesti
akutní – trvání sekundy až týdny, maximálně však do tří měsíců
vznik úrazovým mechanismem, operačním výkonem, chorobou
působí jako silný stresor a vyvolává vyplavení katecholaminů, stresových hormonů; katabolismus a pokles imunity.
je doprovázena vegetativními příznaky jako jsou: tachykardie, tachypnoe, mydriáza, pocení, retence moči, zpomalení peristaltiky, hyperglykémie.
chronická – trvá déle než 3 měsíce a přetrvává i po odstranění vyvolávajícího podnětu nebo zhojení tkáňového poškození
zhoršuje kvalitu života, vede k fyzickému a psychickému strádání
povrchová bolest – ostrá, dobře lokalizovatelná. Lokalizace závisí na množství aferentních vláken v dané oblasti (viz senzitivní Homunkulus)
hluboká somatická a viscerální bolest – tupý charakter, delší trvání, rozsah je špatně difúzní, špatně ohraničitelný. Může se projikovat do různých částí těla – přenesená bolest – v rámci Headových zón. Je patrná vegetativní reakce a hyperestézie.
kořenová bolest – vzniká iritací zadních míšních kořenů a z nich vystupujících nervů. Bolest zachvacuje celou inervační oblast postiženého nervu (areae radiculares)
Fantomová bolest – je pociťována v amputované části těla. Reagující neurony mají změněný práh citlivosti a vzniká v nich množství podnětů, které jsou v CNS interpretovány jako bolest.

Předoperační mytí rukou a oblečení lékaře

Kauzalgie – poškození tkáně nebo nervů, které bolestivě stimuluje neuron v zadních rozích míšních a přenáší bolestivé podněty dále do vyšších mozkových center. Normálně nebolestivé podněty pak mohou vyvolat bolestivou reakci. Bolest může být provázena hyperalgézií a hyperestézií, vazomotorickým a trofickým poškozením dané oblasti. (viz posttraumatická neuralgie, Sudeckova analgodystrofie)
Neuralgie – bolestivé pocity šířící se podél kraniálních a spinálních nervů. Ostrá bolest může být vyvolána traumatem, infekčním procesem.

Klinické hodnocení intenzity bolesti

Pro bolest jako subjektivní vjem neexistuje žádné její objektivní měření. Každé měření bolesti je proto závislé na vnímání bolesti pacientem – tzn., že je individuální pro každého pacienta.
Slovní hodnocení
0 = žádná bolest
1 = malá bolest
2 = střední bolest
3 = silná bolest
4 = nesnesitelná bolest
Vizuální analogová stupnice – hodnotí bolest na stupnici od žádné bolesti po nesnesitelnou bolest.
Numerická stupnice – koreluje s analogovou stupnicí 0 – bez bolesti až 10 – nesnesitelná bolest.

Terapie stručný přehled

Léčba bolesti zavisí na síle bolesti uváděné pacientem – je proto pro každého pacienta individuální. Bolest se léčí nejčastěji medikamentózně, ale existují i jiné způsoby terapie jako například chirurgická léčba nebo i alternativní prostředky jako například akupunktura.

Léčiva používaná při terapii bolesti
Neopiátová analgetika
Opiáty
Lokální anestetika (katetrové techniky)

Schéma terapie bolesti dle WHO:
Stupeň 1 – Neopiátová analgetika (Paracetamol, Metamizol)
Stupeň 2 – Středně silný opiát + Neopiátové analgetikum (Tramadol, Codein) + Neopiátová analgetika
Stupeň 3 – Silný opiát + Neopiátové analgetikum (Morfin, Oxycodon) + Neopiátová analgetika


Zdroj: znalostní databáze, cs.wikipedia.org, autor je lékař 

Poznámka autorů: psáno a publikováno pro ty co považují doktory mediciny za hlupáky a označují je jako lazebníky a jiné šamany 
Toto musí znát už medik na lékařské fakultě. 

O nedostatku draslíku v organizmu člověka a o všem jiném kolem co se dá. Sami si udělejte názor a vyhledejte i jiné informace.

Nedostatek minerálů? Recese u krmelce.

Tento článek cituje text s jehož obsahem se nelze úplně ztotožnit, ovšem některé myšlenky a postřehy nelze jednoduše pominout a stojí za úvahu. Úplně všechno co je psáno, ale nelze akceptovat.
Udělejte si představu sami. Obrázky jsou tedy k tématu trochu kontraverznímu přiměřeně postaveny. Jde nám o dobrou mysl ne o poškození zdraví manipulací s vámi...text je vyloženě publikační a trochu senzační.

O draslíku (KCl) - chlorid draselný.

Cituji z poznámky na Facebooku:
Úmyslné zanedbání přísunu draslíku vyvolává u člověka zhoubná onemocnění a vydává ho napospas stovkám vysoce lukrativních "léčebných kúr" Titulek by možná mohl v čtenáři vzbudit dojem, že nějaká chamtivá nadnárodní farmaceutická firma uvalila opět jakési zvěrstvo na na ubohé domorodce v nějaké daleké zemi třetího světa, ale tak to není. Zdaleka největší počet úmrtí a trvalé invalidity z nedostatku draslíku se vyskytuje v Americe, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu a v několika dalších západních zemích. Jak vznikly tyto poměry, které jsou od té doby pečlivě zachovávány, je velmi dlouhý a často spletitý příběh, takže pokud chceme mít reálnou šanci porozumět jejich smrtícím důsledkům musíme začít odpočátku.

Napřed si musíme povědět něco o tom, co je draslík a kolik ho naše tělo každodenně potřebuje aby zůstalo zdravé, a co se stane, když kritickou rezervu draslíku v našem těle nedopatřením či vědomě vyčerpáme. Na rozdíl od toxického sodíku [obsaženého ve stolní soli], je draslík podstatný pro naše zdraví. Draslík je přítomen ve všech buňkách a je rozhodující pro kardiovaskulární a nervové funkce, regulaci přenosu živin do buněk a uvolňování svalové energie. Tento zázračný prvek kromě toho reguluje vodní bilanci, napomáhá rekuperativním silám a pomáhá při revmatických či artritických stavech odváděním kyselin z kloubů, čímž uvolnuje jejich ztuhlost.

Draslík KCl je současně naprosto nezbytný pro vylučování, působí jako přirozený znecitlivovač bolestí, reguluje křeče, bolesti hlavy a migrény a urychluje léčbu řezných, tržných a jiných poranění. Kvůli své velmi vysoké elektrochemické aktivitě je draslík neustále v koloběhu, takže ho k doplnění každodenní ztráty potřebujeme velké množství. Když například cvičíme a potíme se, vylučujeme draslík v moči. Když jsme z různých jiných důvodů pod extrémním stresem, mohou se ztráty draslíku okamžitě ztrojnásobit. Ale jak zdůraznil odborník na výživu Adelle Davis, největší problémy v draslíkovém hospodářství působí toxický sodík.

"Osoby, které jedí větší množství NaCl [sodíkové] soli vylučují devětkrát více draslíku, než lidé s omezenou spotřebou soli. Dobrovolníci udržovaní na dietě chudé na draslík v sobě shromáždili tolik soli, že se u nich projevil vysoký krevní tlak." Jasné vědecké důkazy prokazují, že kdyby nás matka příroda úplně připravila o draslík, nežili bychom déle než tři týdny. Ale v mnoha případech by to bylo milosrdné ulehčení, srovnáme-li to s nekonečně bolestivějším a mnohem pomalejším umíráním vyvolaným dlouhodobým nedostatkem draslíku, což je patrně metoda preferovaná FDA a AMA.

Uměle vyvolaný nedostatek draslíku


V biochemické laboratoři

Svědomití vědci souhlasí s denní potřebou draslíku, která u dospělého člověka leží v průměru mezi 3200 a 4100 miligramy, přičemž průměrný dnešní přísun draslíku potravním řetězcem, například u Američanů, činí pouhých 1500 až 2100 miligramů denně, což reprezentuje průměrný každodenní deficit 1850 miligramů. Lidé očividně mohou přežívat i při takto surově ochuzené hladině, protože Američané se dožívají okolo 70 let, než je nakonec tento základní nedostatek draslíku udolá a zemřou.
 Často ve velkých bolestech, sužovaní množstvím přímo souvisejících chorob včetně artritidy, prořídnutí kostí (osteroporézy), hypertenze (vysokého krevního tlaku), angíny, mrtvice atd. Je vědecky nezpochybnitelné, že by všichni mohli žít déle a méně trpět bolestmi, kdyby každý den obdrželi nezbytné množství draslíku, což je úkol, jehož by se americká FDA měla chopit jako John Wayne, statečně spěchající na pomoc. Bohužel, Úřad pro kontrolu potravin a léčiv to nedělá a ani neudělá kvůli trvalému tlaku lobby nadnárodních farmaceutických koncernů. Přestože má plný a neomezený přístup ke skutečným vědeckým údajům poskytujícím pevný důkaz o takřka epidemickém nedostatku draslíku, FDA se vědomě vyvarovala specifikovat "doporučený dietní rozptyl" [RDA], zatímco souběžně protlačila zákon omezující obsah draslíku ve všech alternativních léčebných přípravcích na pouhých 100 miligramů. Toto je první vodítko k tomu, abychom pochopili proč tak snadno onemocníme, abychom pak za miliardy dolarů ochotně spolykali spoustu neužitečných ale "patentovaných léků". Uvědomte si, že jen abyste vyrovnali úroveň průměrného denního deficitu 1850 miligramů draslíku, museli byste spolykat přinejmenším 19 pilulek příslušného "potravinového doplňku", což si asi žádný obyčejný člověk nemůže dlouhodobě dovolit.

   Za účelem udržet své lékaře v linii, vypustily FDA i AMA o draslíku do oběhu několik skutečně děsivých historek. Nejběžnější z nich říká, že draslík "reaguje" s jedním ze širokého okruhu syntetických farmaceutických léčiv, což mnohdy vede k úmrtí pacienta. To je skutečně pravda, jenže osudnou smrtící reakci vyvolává právě ta nejmenovaná toxická syntetická "medicína", a ne přirozený draslík, tak podstatný pro naše zdraví. Pak ještě kolují pověsti, že při přijetí "přílišného množství" draslíku můžete zemřít na zástavu srdce, jako v případě exekuce smrtící injekcí. V nadměrném množství vás může zabít téměř cokoli, včetně obyčejné vody a vzduchu, zejména je-li to aplikováno příliš rychle nebo nesprávným způsobem. Když byl Timothy McVeigh připoután popruhy k lehátku a usmrcen, třetí chemikálií zavedenou do jeho žíly bylo 50 mililitrů koncentrovaného chloridu draselného, který nakonec zastavil jeho srdce. Jestliže budete dost pitomí abyste si to doma vyzkoušeli, zemřete právě tak rychle… Abychom toto záměrné šíření hrůz z úst mluvčích FDA a AMA dostali do správné perspektivy, je nezbytné vysvětlit oč jde.

Racionální strava natural jídelna

 Normální cestou jíž draslík vstupuje do těla jsou ústa. Buď ve formě jídla, anebo třeba jako roztok vytvořený ze 100% vodního roztoku chloridu draselného, vmíseného do ovocné šťávy. Jakmile draslík projde zažívacím ústrojím, buňky si extrahují jen tolik, kolik ho potřebují a přebytečný draslík opustí tělo, zčásti jako pevný odpad, ale většina přes ledviny jako moč. To je normální a dokonalý biochemický proces, který tělo velmi dobře zvládne samo, aniž by potřebovalo asistenci doktorů. Nicméně, pokud vstříknete draslík přímo do žíly, obejdete tělesné biochemické bezpečnostní postupy a srdce se zastaví. Přesně totéž lze říct o koncentrované kyselině solné, trvale přítomné v našich žaludcích za účelem strávení potravy, ale neschopné nám ublížit právě kvůli důmyslné tělesné biochemické ochraně. Ale kdybyste si tutéž koncentrovanou kyselinu solnou ze žaludku zavedli přímo do žíly, zemřeli byste ještě rychleji než po injekci draslíku. Doktoři vás mohou vyděsit jen tehdy, když jím dovolíte aby vás strašili, a pokud jde o draslík nepochybně získáte větší sebedůvěru, až prozkoumáme mimořádný případ indiánů Yanomami z Jižní Ameriky. Yanomami měli to štěstí, že po staletí unikali pozornosti západní lékařské "vědy" a vyhýbají se jí i dnes. Tito fascinující lidé nejí prakticky vůbec žádný sodík [stolní sůl], ale všichni dospělí každý den zkonzumují okolo 8500 miligramů draslíku. Jsou neuvěřitelně fit a nemají ani ponětí o jakési artritidě, osteroporéze, vysokém tlaku, angíně či mrtvici. K Yanomami se ještě vrátíme později.

Draslíkový deficit a nemoci
Téměř všechny "nemoci" jimiž dnes trpíme mohou být opřeny o dveře draslíkového deficitu, přestože to hordy farmaceutických a lékařských obhájců nepochybně odmítnou prohlašováním, že lékařský "výzkum" již "dávno prokázal", že prostý nedostatek nemůže být příčinou stavů ohrožujících život. Je to mrzuté, protože tato obhajoba může být ihned rozdrcena historickými fakty, zaznamenanými dávno předtím, než se nadnárodní farmaceutické koncerny rozhodly využít našich těl jako soukromého hřiště ve prospěch svých akcionářů.
Kurděje vyvolává výhradně nedostatek vitamínu C, a jsou tedy předvídatelně rychle vyléčitelné podáváním velkého množství vitamínu C. Jsou zde tisíce zdokumentovaných případů, zejména v britské Royal Navy, jejíž námořníci vešli ve známost jako "citrusáci" kvůli obrovskému množství citrusů, které jim na základě trpkých zkušeností bezplatně poskytovala Admirality.  
Křivice je méně známá choroba, vyvolaná nedostatkem vitamínu D, rychle korigovatelná velkorysým užíváním vitaminu D a vápníku. Ač to může být pro moderní farmaceutické prodavače a doktory matoucí, tato strohá fakta jsou v historických záznamech kde je může vidět každý. Takže, proč neuznat následky nedostatku draslíku? Začátek konce získávání nezbytných minerálů z ovoce a zeleniny přišel uprostřed 19. století, když německý chemik baron Justus von Liebig analyzoval lidský a rostlinný popel a určil, že dusík, fosfor a draslík [NPK] jsou všechny prvky, které rostliny potřebují k životu. Tvrdil, že když rostliny budou krmeny synteticky, farmáři je mohou donutit růst k podpoře lidského zdraví. Von Liebig se tudíž stal praotcem syntetického hnojiva, obratem zplozeného superfosfátu, otce všech ošidných umělých hnojiv. Ačkoli NPK a superfosfát skutečně mohou vytvořit syntetické půdní prostředí, postačující k podnícení růstu rostlin, výsledné plody a zelenina mají vždy vážný nedostatek stopových prvků, některé dokonce neobsahují vůbec žádné. Baron von Liebig s hrůzou sledoval nedostatky způsobené jeho vynálezem a před smrtí odvolal svá tvrzení. Jenže to už bylo příliš pozdě. Mezitím už se totiž věci pohotově ujali silní investoři. V tandemu s poklesem obsahu draslíku v ovoci a zelenině v průběhu 19. století přišel ještě další, dokonce ještě mnohem větší problém. Až do té doby byla sůl jakéhokoli druhu na většině kontinentů natolik vzácná, že byla nejednou v historii užívána jako platidlo. Většina soli, sylvínu, jinak známého jako chlorid draselný, putovala velbloudími karavanami do Evropy, Asie a po Africe po trasách dlouhých tisíce mil. Podél obchodních cest byly rozmístěny velké hroudy sylvínu sloužící k lizu soumarům, kteří si takto obnovovali elektrolyt ztracený pocením a námahou. Když pak železnice otevřela Ameriku od východu na západ, začali obchodníci přepravovat obrovská množství levné soli, produkované v obrovských pánvích na obou pobřežích. Naneštěstí pro Američany to byla sůl z mořské vody, pozůstávající z 98.8% z chloridu sodného, oblíbence ryb ale smrtelného nepřítele člověka. A tak se stalo, že západní člověk za méně než sedmdesát let téměř úplně nahradil zdravý draslík nezdravým sodíkem.

Chybně nastavené tabulky.
Ne dříve než na počátku 20. století začala "lékařská věda" za použití úhrnných dat celé populace určovat to, co považovala za zdravou "normální" úroveň krevního tlaku, sérum potassium a tak dále. Problém spočívá v tom, že "lékařská věda" tehdy už měla co do činění s vážně poškozenými lidskými bytostmi, vystavenými pustošivým účinkům sodíku po téměř padesát let. Takže stav, který se americkému lékařskému "výzkumu" na počátku 20. století jevil jako normální, by vyděsil nejen Yanomami, ale i příslušníky jakéhokoli jiného nativního kmene před sto lety. Ale protože americká medicína vykročila špatnou nohou, a už jí to zůstalo, pozvolna vybudovala obrovskou pyramidu z mýtů, postavenou na neznalosti a fatálně špatném chápání biochemie. Vzdor největšímu úsilí horlivých zelenáčů farmaceutické a lékařské "vědy", snažících se tyto problémy obecně bagatelizovat, bylo od roku 1930 většině Američanů jasné, že s jejich půdou, plodinami a obecně rychle se zhoršujícím zdravím vážně není něco v nepořádku. Po druhém zasedání 74. Kongresu v roce 1936, publikoval Senát Spojených států dokument #264, který opravdu položil na stůl problém jemuž čelila výživa Američanů. Další doslovné výtahy z dokumentu 264 jsou na konci článku, ale k danému tématu jsou zde tři nejdůležitější odstavce. "Okolnost, že potraviny [plody, zelenina a obilniny], které nyní sklízíme z milionů akrů země, již neobsahují dostatek jistých minerálů takže nám hrozí vyhladovění - bez ohledu na to, kolik toho sníme - je alarmující. Nikdo dnes nemůže sníst dostatek plodů a zeleniny k doplnění tělesného systému nerosty potřebnými k dokonalému zdraví, protože jeho žaludek není dost velký, aby se tam vešly."

Bezcenná strava.
"Skutečnost je taková, že hodnota naší stravy se enormně změnila, a některé z pěstovaných plodin už nemají hodnotu jídla… Naše tělesná pohoda je přímo závislá na minerálech, které přijímáme do svého systému, více než na kaloriích či vitamínech nebo precizních podílech škrobů, proteinů či uhlohydrátů, které konzumujeme." "Je špatné, když od našich vůdčích autorit slyšíme, že 99% Američanů trpí nedostatkem minerálů, a že výrazný nedostatek kteréhokoliv z těchto důležitých minerálů ve skutečnosti má za následek nemoci. Stačí libovolné narušení rovnováhy, libovolný významný nedostatek jednoho nebo jiného prvku, jakkoli mikroskopický může tělesný požadavek být, a my onemocníme, trpíme a zkracujeme si životy." Takže americká vláda si už před šedesáti osmi lety byla plně vědoma potíží jimž lidé čelili, ale lékařské bratrstvo v naškrobených bílých pláštích neudělalo absolutně nic, aby pomohlo. Ve skutečnosti "lékařská věda" a jí podřízení doktoři, pohánění stále kupředu přehnanými finančními požadavky farmaceutických akcionářů, postavili realitu na hlavu a pokračovali v soustavném podkopávání toho mála dobrého zdraví veřejnosti, které ještě zbylo. Učení doktoři publikovali práce o rovnováze "draslík-sodík potřebné pro člověka", a přitom stačilo jen rychle zaskočit do téměř libovolné indiánské rezervace, aby jejich absurdní prohlášení byla vyvrácena v několika sekundách.
Čím dál víc sodíku nacházelo cestu do každého představitelného druhu jídla, a krevní tlaky se začaly prudce zvyšovat. Okolo roku 1940 začaly získávat navrch relativně nové nemoci, jako artritida, vysoký tlak a angína, což vyvolalo doslova rázovou vlnu nákladných "patentovaných léčiv" na pomoc proti problémům s "novou chorobou".

100% úspěšná léčba.
 Hrstka bystrých doktorů tehdy rozpoznala skutečnou příčinu problému a začala dávat svým pacientům masivní dávky draslíku (mezi 5000 až 20 000 miligramy denně) aby dostala jejich krevní tlak zpět do normálu a zprostila je problémů s angínou a dalšími srdečními potížemi. Tyto léčby byly ve skutečnosti stoprocentně úspěšné, jenže nad používáním základního prvku, které nemohlo být farmaceutickými společnostmi patentováno, se brzy zatáhly mraky a lékařské výzkumné granty na toto poli začaly podivuhodně vysychat. Koncem šedesátých let byl tento výzkum už zcela udušen, jak lze vyčíst z prací uvedených ve (skromných) odkazech na konci článku. Nadnárodní farmaceutické koncerny poté vynaložily mnoho sil a tlak na lékařské bratrstvo rostl. Poskytovaly budoucím lékařům všemožnou "pomoci" v období jejich univerzitního studia, hojná stipendia a výzkumné granty. Obojí jim v podstatě pomohlo v tom, aby lékaři "viděli věci správně", což samozřejmě znamená, že odpovědí na všechny nemoci jsou pouze výnosné léky. Když pak stále víc doktorů prodávalo svým pacientům stále větší kvanta léků, zisky farmaceutických společnosti prudce vzrostly, což na druhou stranu dovolilo rozšíření požitků pro doktory, včetně "školení a seminářů" v přepychových hotelích a golfových komplexech, společně s dalšími rozličnými formami diskrétního uplácení. V sedmdesátých letech byly všechny smysluplné zmínky o vážném nedostatku minerálů odstraněny z osnov a studenti medicíny byli učeni, že pacienti mohou snadno získat všechny potřebné minerály ze stravy bohaté na ovoce a zeleninu, ačkoli jejich přednášející věděli, že je to obrovská lež. Projevy deficitu, jako křeče, artritida, řídnutí kostí, vysoký tlak, angína, mrtvice, atd., se staly "nemocemi", které mohly být ošetřeny skutečně oslňující sadou ve vesele zbarvených krabičkách zabalených a navýsost ziskových farmaceutických drog.

To všechno je samozřejmě děsivá iluze, ale show musí pokračovat. Jak jedovatý sodík stále více vytlačoval zdravý draslík, začal z toho plynoucí draslíkový deficit vyvolávat tvrdnutí kardiovaskulárního systému, a "primární hypertenze" (vysoký krevní tlak "neznámého" původu) se dostala na pořad dne. Úmrtí na angínu, mrtvici a infarkt dramaticky přibývalo společně se stresem, protože jedno přiživuje druhé. Kvůli nedostatku místa, se tento článek dotýká účinků nedostatku draslíku na kardiovaskulární systém jen povrchně.

Také další přímo související hrůzy, jako artritida, řídnutí kostí, cukrovka atd., budou muset počkat na jindy. Moderní lékařská "věda" se opět pokouší bagatelizovat kritickou a často smrtící nerovnováhu mezi sodíkem a draslíkem pomocí prohnaně navrženého teoretického modelu, známého jako "draslíkové čerpadlo", v němž je nejnovějším lékařským pojmem slovo "vyváženost". Cituji z jednoho odborného lékařského článku: "Draslík je čerpán do buňky aktivním transportním systémem, což je doprovázeno čerpáním sodíku ven z buňky. Preferenční prostorové oddělení sodíku a draslíku v buňce biologickou membránou je důležité pro udržování osmotické rovnováhy." Jaképak osmotické rovnováhy? Příklad Yanomami a dalších kmenů ukazuje, že starověký člověk jedovatý sodík vůbec nepotřeboval! A všem, kromě několika duševně chorých kreténů, musí být jasné, že draslíková pumpa není nic jiného, než záchranný jednosměrný biochemický ochranný mechanizmus určený k tomu, aby dostal jedovatý sodík ven z buněk ještě předtím, než způsobí jejich zmrzačení a předčasnou smrt. Kromě toho, že celková hladina sodíku je u Yanomami vzhledem k jeho příjmu neuvěřitelně nízká, zjistili výzkumníci, kteří vyšetřili více než 10 000 těchto veselých lidí, přímou souvztažnost mezi kritickým zvýšením přísunu sodíku a zvýšeným krevním tlakem. "… u 10 079 účastníků byla pozorována vysoce významná statistická příbuznost mezi vyměšováním sodíku a systolickým krevním tlakem. Čím vyšší bylo vyměšování sodíku v moči [a proto tedy i přísunu sodíku], tím vyšší byl i krevní tlak." Krátké, ale jasné a výstižné. Čtenář by si měl zapamatovat, že normální krevní tlak indiánů Yanomami se drží v průměru na 95/60 a s věkem nestoupá. Zkuste to porovnat s "normálním" krevním tlakem 120/80 (podle AMA), který pak postupně narůstá protože přijímáte v potravě stále další a další sodík, a proto ztrácíte více draslíku zatímco stárnete. Zastánci moderní medicíny samozřejmě budou tvrdit, že je to tak proto, že jsme civilizovanější a vyvinutější a tudíž "odlišní", ale budte ujištěni, že to je jen patetický blábol. Jediný podstatný rozdíl mezi Yanomami a Američany nebo Australany, je v tom, že Yanomami jsou doslova napumpovaní zdraví prospěšným draslíkem, zatímco my jsme plní jedovatého sodíku. Výzkumníci také zaznamenali, že další výhody pro Yanomami souvisí s tím, že neznají obezitu. "Váha dospělých jedinců v industrializovaném zemích roste s věkem. Váha indiánů Yanomami se s věkem nezvyšuje." Krátké, ale k věci. Někdo mi připomínal, abych na svůj nákupní seznam potíží souvisejících s nedostatkem draslíku přidal i "otylost". Západní dámy s mírným problémem s hmotností by raději měly odolat pokušení sbalit kufry a pádit k horním tokům řeky Orinoko. Yanomami manželé jsou hákliví na protokol a nemají rádi, když se domácí paní odkrade do křoví na kvaltovku s jedním z mladých hejsků. Jestliže ji přistihne v podobné situaci, může manželka očekávat, že jí manžel vpálí ostrý lovecký šíp do masité části zadku… K zabití to nestačí, ale je to dost, aby si pak několik týdnů nemohla lehnout na záda… Někteří to nazývají "barbarským" chováním, zatímco jiní míní, že to může neobyčejně posílit jednotu domácnosti. A ó ano, ještě než zapomenu, oblíbená večeře je žába na rožni. Abyste dokázali, že jakákoli zjištění ohledně Yanomami a draslíku se týkají i západní rasy, lékařská "věda" pochopitelně vyžaduje použití západních pokusných králíků pro "kontrolní srovnávací testy". Sám jsem jedním z těchto králíků, ačkoli můj test jsem přísně kontroloval jen sám, bez nestranného lékařského pozorovatele. To znamená, že mé svědectví je přinejmenším velmi pochybné a asi by mi neměl nikdo věřit.

Úplně na rovinu - dlabu na to, ale tyto informace možná mohou být užitečné někomu kdo buď už má kardiovaskulární problémy nebo má vážný zájem se jim kdykoli v budoucnu vyhnout.

Jak na vysoký tlak
Více než 25 let jsem trpěl "primární hypertenzí", jinými slovy vysokým krevním tlakem, který lékařské bratrstvo neumí vysvětlit. V tohmto období mi asi osm různých lékařů předepsalo ohromující paletu "patentovaných léků", ale zatímco žádný z nich nedokázal trvale redukovat můj krevní tlak, ve dvou pozoruhodných případech vyvolal lék "špatnou reakci", která shodila můj krevní tlak tak nízko a tak náhle, že má manželka málem mohla pozvat faráře. Nikdy za celých těch 25 let žádného z mnoha doktorů nenapadlo, že by možná nebylo marné nechat změřit hladinu elektrolytu v mém krevním séru, za účelem kontroly deficitu draslíku. Jak jste jistě očekávali, zkušenost mne postupně naučila držet se hodně daleko z dosahu příslušníků lékařské profese. Boj s "angínou" Koncem roku 2003 se u mne začaly ukazovat klasické příznaky "angíny", která se v příštích šesti týdnech rapidně vyvinula v "nestabilní angínu", učebnicový případ zahrnující "crescendo" vzorec bolestí v hrudníku a zádech, které trvaly mnohem déle, než u běžné "angíny". Vše doprovázela akutní dušnost, zvláště po sebemenší námaze nebo po pozření byť sporého jídla s uhlohydráty. Skutečnost, že lékařská profese nezná příčinu téhle "angíny" mne rozzuřila, protože všechno, co se na této planetě děje má i svou příčinu. Mé základní znalosti chemie naznačovaly, že bych mohl trpět předávkováním sodíkem, a tak, ačkoli jsem měl extrémní bolesti a byl tehdy stěží při vědomí, se mi podařilo připojit k internetu a udělat několik základních hledání přes Google. Z jediného odkazu k předávkování sodíkem, který jsem nalezl, vyplynulo, že byl vyvolán rozličnými syntetickými drogami, takže jsem obrátil schéma hledání a místa toho zkoušel "nedostatek draslíku". A pak jsem objevil symptomy své lékařské "angíny" - přesně srovnané a zveřejněné osobou trpící akutním nedostatkem draslíku. Ta informace nebyla sama o sobě moc překvapující. Na první pohled, jsem odhalil základní příčinu lékařské "angíny", jíž byly nedávno přičteny zásluhy za každoroční prodej patentovaných syntetických "léčiv" v objemu více než miliardy dolarů. Problém byl v tom, že jsem nevěděl jak dál. V Austrálii jsem byl odkázán na 100 miligramů draslíku v pilulkách potravinového doplňku, nebo na produkt s názvem "Slow K" dostupný v některých lékárnách. Slow K je v podstatě pomalu působící 600-miligramová hrudka chloridu draselného. "Neletální" dávka draslíku je podávána spíš pod přímou kontrolou pilulky, mimo kontrolu adresáta. Jenže tato hrudka soli je biochemicky "vysoce aktivní", takže jakmile se rozpustí cukrové obložení vnějšku pilulky nerozpuštěná sůl se obnaží a může vstoupit do přímého kontaktu s choulostivou vnitřní tkání. Podle mého mlhavého názoru by to mohlo snadno způsobit nějakou perforaci nebo vyvolat nádor. Bylo mi jasné, že to, co potřebuji je průmyslové balení draslíku ve volné formě 100% rozpustné ve vodě, což by dovolilo nejprve rozpustit draslík ve vodě a ovocné šťávě a takto zabezpečit, že později žádná "aktivní" sůl nemůže zapříčinit nesnáze v mém zažívacím ústrojí. Nakonec jsem se spokojil s kilogramem soli chloridu draselného třídy AR [analytické reagens] z velkoobchodu chemikáliemi, který naštěstí dosud není pod přímou kontrolou americké FDA nebo australské AMA. V tomto stádiu jsem často měl takové bolesti, že jsem udělal vlastní exekutivní rozhodnutí přikročit k vážnému pokusu užít minimálně 50 gramů, čili 50 000 miligramů draslíku představujícího asi pětinu z celkových 250 gramů, které by měl mít dospělý mužský v těle. Prostý selský rozum naznačoval, že tak akutní nedostatek s extrémními symptomy, jimiž jsem trpěl, lze jen stěží připsat pouze malému snížení, ale spíš úbytku podstatné části draslíku, a řečeno na rovinu chtěl jsem zastavit zdrcující bolesti dříve, než dostanou šanci akcelerovat do fatální mrtvice nebo infarktu. S tímto na mysli jsem rozpustil 4 gramy [4000 miligramů] chloridu draselného ve vodě a džusu, hodně pomalu polykal a pak pochmurně dodržoval opakování tohoto procesu každých osm hodin. Po asi pěti dnech [čili 60 000 miligramech] zmizela většina bolestí, ale stále jsem ještě nebyl schopen opravdu souvislého uvažování. Tak to vydrželo až do doby než jsem se dostal přes značku 110 000 mg. Pak se mé schopnosti opravdu vrátily, ačkoli jsem byl předtím tak vyčerpaný, že jsem nemohl psát ani používat počítač. Podle podmínek stanovených FDA jsem v deseti dnech pozvolna spolykal 68,2 gramů rozpuštěného draslíku [68 200 miligramů], neboli 68x maximální množství povolené americkým zákonem. Mělo by se ale poznamenat, že toto číslo prezentuje jen pět dnů při maximálním množství podávaném licencovanými americkými doktory hypertenzním pacientům v roce 1940 ještě předtím, než bylo financování jejich výzkumu z mystických důvodů neočekávaně staženo. V kontextu se vzpomínkami na nedávný stav se mi to, co jsem udělal, nejeví jako neodůvodněné. Na konci desetidenního období všechny příznaky "labilní angíny", bolesti a bezdechost úplně vymizely a spolu s nimi i většina stavů "primární hypertenze" které mne sužovaly víc než 25 let. Dnes beru denní udržovací dávku 2000 miligramů draslíku [3200 miligramů soli chloridu draselného třídy AR], plus 200 miligramů magnesium orotate k minimalizování ztrát.

Draslík je přirozený minerál
Kdyby se lékaři náhodou rozhodli prskat, že nezákonně "poskytuji lékařské rady bez licence", nic takového nedělám. Draslík je především přirozeně se vyskytující minerál, neodmyslitelný v naší stravě pro udržení normálního života, který má na rozdíl od blafů z "lékařského" košíku v potravě pevné místo. Za druhé neexistuje způsob, jakým by nějaká vládní agentura mohla odhodlaným lidem bránit v získání chloridu draselného. Tento materiál je vyráběn ve velkém a využíván ve stovkách aplikací. Jsou různé způsoby jak draslík získat, zejména v Americe dnes je celá paleta produktů "bez soli", v nichž je mořská sůl většinou jednoduše nahrazena chloridem draselným. Ovoce a zelenina pěstovaná podle striktních zásad organického střídání na řádně udržované půdě bude pravděpodobně obsahovat významná množství draslíku, ač je velmi obtížné si to ověřit. Ačkoli mám znalosti potřebné k testování draslíku v řadě různých substancí, postrádám laboratorní vybavení abych to mohl dělat důsledně.

Nakonec poznámka: pokuste se neuvěřit reklamnímu braku, který se vám snaží namluvit, že banán má nejvyšší známý obsah draslíku, protože to je lež. Kdyby s ním rostl bok po boku na vhodné půdě, je v prostém bramboru čtyřikrát tolik draslíku než v banánu, při stejném váhovém množství. To by mohlo vyvolat trpký úsměv na tváři mnoha Irů, jejichž předkové před více než stoletím byli v Irsku nuceni žít na "bídné bramborové stravě". Skutečností je, že brambory bohaté na draslík daly Irům ohromnou sílu a výdrž, kterou potřebovali při stavbě mostů a pokládání železnice na polovině cesty kolem světa. Když se krátce ohlédnu na indiány Yanomami, není těžké vidět proč. Citace a další odkazy Doslovné nezkrácené výtažky z 2. zasedání 74. Kongresu, senátní dokument #264, 1936: "Víte, že většina z nás dnes trpí v důsledku jistých nebezpečných stravovacích chyb, které nemohou být vyléčeny dokud nebude ve vyčerpané půdě, z níž pochází naše potrava obnovena správná rovnováha minerálů?"

"Okolnost, že potraviny [plody, zelenina a obilniny], které nyní jsou sklízeny z milionů akrů země, již neobsahují dostatek jistých minerálů takže nám hrozí vyhladovění - bez ohledu na to, kolik toho sníme, je alarmující. Nikdo dnes nemůže sníst dostatek plodů a zeleniny k doplnění tělesného systému nerosty potřebnými k dokonalému zdraví, protože jeho žaludek není dost velký, aby se tam vešly." "Skutečnost je taková, že hodnota naší stravy se enormně změnila, a některé z pěstovaných plodin už nemají hodnotu jídla.

Naše tělesná pohoda je přímo závislá na minerálech, které přijímáme do svého systému než na kaloriích či vitamínech nebo přesném podílu škrobů, proteinů či uhlohydrátů, které konzumujeme." "Tento objev je jedním z nejposlednějších a nejdůležitějších příspěvků vědy k problematice lidského zdraví." "To, co se zde říká o minerálech je nové a naprosto překvapující. Vskutku, poznání významu minerálů v potravě je tak čerstvé, že o tom učebnice nutriční dietetiky obsahují jen velice málo. Nicméně je to něco, co se týká nás všech, a čím více se tím probíráme tím více nás to děsí." "Možná si myslíte, a jak by ne, že mrkev je prostě mrkev - a pokud jde o jídlo, je tamta stejně tak dobrá jako tahleta, tak co? Ale tak to není; mrkev může vypadat a chutnat jako jiná a přesto v ní bude scházet specifický nerostný prvek potřebný pro náš tělesný systém, a který mrkev podle přepokladu obsahuje."

"Laboratorní zkoušky prokázaly, že plody, zelenina, zrniny, vejce, a dokonce i mléko a maso dnes nejsou tím, čím byly před několika generacemi (což nepochybně vysvětluje, proč naši předci prospívali při výběru jídel, s nimiž bychom dnes vyhladověli!)" "Vyvážená a plně výživná strava nesestává pouze z mnoha kalorií nebo určitých vitamínů či stálého podílu škrobů, proteinů a uhlohydrátů. Dnes víme, že naše strava musí navíc obsahovat příměsi minerálních solí." "Je špatné, když se od našich vůdčích autorit dovídáme, že 99% Američanů trpí nedostatkem minerálů, a že výrazný nedostatek kteréhokoliv z těchto důležitých minerálů ve skutečnosti má za následek nemoci. Libovolné narušení rovnováhy, libovolný významný nedostatek jednoho nebo jiného prvku, jakkoli mikroskopický může tělesný požadavek být, a my onemocníme, trpíme a zkracujeme si životy." "Víme, že vitamíny jsou soubory v potravě nepostradatelných chemických substancí, a že každý z nich má svůj význam pro normální funkci některé ze speciálních struktur v našem těle. Důsledkem každé avitaminózy jsou tělesné poruchy a choroby.

Obvykle však není chápáno, že vitamíny pouze kontrolují dotaci minerálů v těle a v nepřítomnosti těchto minerálů nemají žádnou funkci. Při nedostatku vitamínů tělesný systém může některé minerály použít, ale při nedostatku minerálů nejsou vitamíny samy o sobě k ničemu."

     Joe Vialls, 30. Ledna 2004