 |
| Kleopatra dead. Scan google LIFE prohlížejte ve zvětšení |
Pokračování tématu o akupunktuře a jiných (vědecky) nepotvrzených léčitelských disciplinách.
Základních
akupunkturních drah, resp. meridiánů, ve kterých proudí čchi, je dvanáct párů (s podivuhodnými názvy). Patří k nim např. dráha žlučníku, dráha srdečního obalu (nikoli srdce) nebo dráha tří ohřívačů, většinou tedy jde o jména symbolická, která neznamenají, že se např. dráha močového měchýře nutně vztahuje k močovému měchýři. Kromě nich existuje osm drah nepárových, tzv. zázračných, přední a zadní střední, dráhy příčné a ještě dráhy vedlejší. Dráhy se navzájem překřižují, probíhají někde povrchně, jinde se zanořují do hloubky až 7 cm, někde se klikatí, jinde jsou přímé. V meridiánech má proudit čchi, a to na trupu v jangových drahách nahoru, v jinových dolů. Na končetinách proudí čchi obráceným směrem.
Představa o meridiánech je zcela absurdní, jestliže víme, jak vypadá skutečná segmentace lidského těla. Víme, jak vypadají segmenty, které se vytvářejí v době embryonální, a víme také, že si segmenty s sebou vytahují z míchy příslušné nervy.
Nelze si podle žádného embryologického principu představit, jak by mohlo dojít k podélnému spojení segmentů, např. mezi hlavou a palcem u nohy, takovým způsobem, jak naznačují schémata meridiánů.
Ani experimentálně, ani morfologicky nebyly meridiány prokázány. Proto vyvolalo mezi akupunkturisty v roce 1964 obrovské nadšení, když Vietnamec Kim-Bon-Chan pomocí elektronového mikroskopu objevil v místě meridiánů jakési trubičky. Tvrdil dokonce, že je tam zmnožena deoxyribonukleová kyselina.
Byl to však artefakt, nález se nezdařilo reprodukovat a autor údajně později spáchal sebevraždu. Jisto je, že meridiány nelze prokázat ani nejmodernějšími metodami, tzn. např. pomocí radioaktivního technecia, kdy se sleduje, jakým způsobem a který směrem se látka propaguje. Čínští autoři sice touto metodou meridiány prokazují, ale všechny analogické experimenty provedené západními autory vyzněly negativně. Nemáme nejmenší důvod předpokládat, že meridiány existují. I někteří akupunkturisté dnes přiznávají, že meridiány existují jen imaginárně, virtuálně.
Uvedu ještě jeden zásadní argument proti představám akupunkturistů o členění a promítání orgánů na povrch těla. Existuje totiž mnoho dalších, zcela odlišných způsobů členění těla. Podle Fitzgeraldovy reflexologie je tělo členěno na paralelní, podélné pruhy, nebo naopak je lze členit na příčné segmenty. Podle Puač-Hapiho se zase střeva promítají nahoře nad klíční kost a dole na lýtko, ledviny na vnitřní stranu nohy. Indické čakry jsou naopak seřazeny za sebou ve střední linii těla. Existuje tedy spousta nejrůznějších subjektivních představ o umístění a projekci orgánů, což nám ukazuje, že všechno to jsou jen fantazie.
Od meridiánů k „aktivním bodům“: Aktivní body, ležící na meridiánech, představují jakési studánky, kde je možno načerpat energii, nebo ventily, z nichž energie může vystupovat nebo jimi můžeme, např. podle Volla, ji pomocí elektrického proudu doplnit. Takové body popisují Číňané nejen u člověka, ale prakticky u všech domácích zvířat. Nevím ovšem, jakým způsobem byly nalezeny např. u slepice, která je celá kryta peřím. Jisto je, že se popisují a že se dokonce podle těchto bodů i v naší veterinární medicíně léčí.
U člověka popisovali Číňané v době před Kristem 365 bodů, jako je dnů v roce, dnes se jich na meridiánech popisuje 361, mimo meridiány 181 a dalších 130 bodů je označováno jako body nové. To jsou údaje, které uvádí současná tradiční čínská akupunktura. Podle jiných autorů jsou počty bodů vyšší. Např. Voll popsal zhruba dalších 300 bodů a Ralf Allan Dále, což je jeden z nejaktivnějších akupunkturistů ve Spojených státech, jich objevil nedávno 1000. Čili celé tělo je aktivními body téměř poseto.
Co tyto body představují? Jsou-li místy, odkud lze vyvolat reakci, respektive léčivý proces v organismu, musí zřejmě mít nějaký materiální podklad. Bohužel se doposud nenašel, i když akupunkturisté uvádějí 10, 20 až několik desítek různých možností. Někteří v místě bodu naměřili vyšší nebo naopak nižší elektrický potenciál, jiní změněný odpor nebo ionizaci. Existenci bodů se samozřejmě snažili dokázat i morfologicky. Např. Kellner před 30 lety popsal, že v těchto bodech jsou nakupena nervová zakončení. Jeho práci nikdo nezopakoval, ale přesto se na něj akupunkturisté neustále odvolávali, i když bylo zjištěno, že nevyšetřil dostatečné množství bodů kontrolních. Později se proto rozšířila teorie Heineho, kterou hájili i naši akupunkturisté, že totiž podkladem bodů je nervově-cévní svazeček, procházející povrchovou fascií z podkoží do svalstva. Jde opět o představu mylnou, protože všechny nervově-cévní svazečky jsou v periferii extrémně variabilní a jejich perforace povrchní fascií jsou u každého jedince jiné. Ani další teorie, ať už udávané nashromáždění leukocytů, žírných buněk nebo cévní konvoluty, nebyly nikdy potvrzeny a nikdy se akupunkturisté neshodli na tom, co to vlastně akupunkturní bod je.
Představa o existenci bodů je tedy pouhou fantazií. Svědčí pro to i experimenty desítek autorů, kteří vyšetřovali reakci organismu nebo výsledek léčby po píchnutí do akupunkturního bodu a po píchnutí do placebového bodu, čili do bodu, který nebyl popsán v učebnicích jako bod akupunkturní. Výsledky byly jednoznačné, rozdíl nebyl žádný. Proti těmto experimentům ovšem akupunkturisté protestují. Četl jsem zvlášť pikantní námitku, právě v článku Daleho, který říká, že tyto experimenty jsou zavádějící a vlastně nesmyslné, protože téměř každý bod na těle je akupunkturním bodem, a tedy nelze vyhledat body placebové.
Existence aktivních bodů je sporná i proto, že se na jejich přesném umístění nedokázali akupunkturisté sjednotit. Průběh drah i umístění bodů a jejich číslování je např. jiné v knize Bachmannově a jiné na čínských tabulích. Na levé straně v hýžďové oblasti jsou dráha a jednotlivé body seskupeny zcela jinak a jsou také číslovány jinak, než je tomu na straně pravé.
Indikace a výběr bodů
U kterých chorob se používá akupunktura? U nás a také v Sovětském svazu v roce 1958 byly stanoveny směrnice, které limitovaly použití akupunktury na algické (bolestivé) stavy, zejména pohybové soustavy, dále například na migrenózní stavy a na psychosomatické choroby. Ale podle doporučení nedávného pekingského celosvětového kongresu se akupunkturou léčí prostě všechno, i organické choroby, jako pleurální srůsty, nefróza, nefritida, infekční choroby a samozřejmě všechny choroby další, podle mnoha autorů i karcinomy a AIDS. To, co říkám, neplatí o našich akupunkturistech. Popisuji akupunkturu tak, jak se jeví např. v Číně a také ve Spojených státech, odkud máme nejvíce seriózních pramenů.
Jak akupunkturisté léčí? Jak vybírají body? Výběr bodů je záležitost extrémně komplikovaná, takže každý akupunkturista nutně vybere jinou soupravu bodů. Klasická je práce Agnes Chenové, která před devíti lety porovnala 10 různých studií léčení
cervikobrachiálního syndromu (bolesti krční páteře) a ukázala,že každý autor použil naprosto jiné soupravy bodů, na jiných drahách, a přesto byl udávaný léčebný efekt prakticky stejný. Je vidět, že nezáleží na výběru bodů. Rozdíly mezi autory jsou způsobeny i tím, že snad ani nelze nastudovat tradiční čínskou filosofii tak, aby bylo možné vhodné body jednotně určit. Američtí autoři, kteří vyučovali akupunkturu, došli k závěru, že k pochopení teorie akupunktury by bylo nutné studovat čínskou literaturu v originále, protože většina principů je závislá na symbolickém významu slov, na asociacích a alegoriích.
I pro čínské akupunkturisty je klasická diagnostika nesmírně obtížná, takže se nakonec v běžné praxi dospělo k úplnému převratu. Upustilo se od hledání a léčby příznaků a začalo se léčit podle klasických diagnóz. Došlo tak k jakési nelogické hybridizaci čínské medicíny se západní. Klasickým způsobem se určí diagnóza, nikoli např. snížená čchi sleziny nebo stoupání chladu do jater, což jsou klasické diagnózy čínské, ale prostě žloutenka (ikterus). Pro jednotlivé diagnózy se sestavily jednoduché empirické mapy se souborem několika doporučených bodů. Tento jednoduchý způsob se rozšířil v Číně podle zásady »akupunktura do každé vesnice«.
Čínský léčitel se podívá na mapu, odhadne chorobu, vybere body, které má napíchnout, a léčí. Takovým způsobem zdegenerovala akupunktura z původně velké filosofie. Ale takové empirické vzorce používají i mnozí naši akupunkturisté. Program léčby ischemické choroby srdeční podle D. Stojanovského obsahuje šest sezení. Pokaždé se jehly používají v jiných bodech, na různých stranách,někdy se používá moxování, to znamená požehování,a pokaždé se používá jiná doba ponechání jehly. Podle jakých čínských kritérií a jakých hledisek autor body vybíral a proč není léčba individualizovaná, což klasická akupunktura vyžaduje, není uvedeno.
Složitost diagnostiky i terapie akupunktury vedly nakonec k výraznému zjednodušování, a to až k
akupresuře, která se i u nás široce propaguje. Léčba pubertálních problémů nebo impotence je zcela jednoduchá – stačí položit dlaň na temeno nebo zatlačit na lýtko.
Pozn. autora: když se dá dobře vydělávat, proč ne. Stejně platí známé...Věř a víra tvá tě uzdraví.
Takováto medicina je však zdánlivě levnější, pokud nejsou následky velmi drahé!
Zdroj: prof. MUDr. Jiří Heřt, Dr.Sc.
Český anatom a vědec
