CREDO-EXPERTO: srpna 2009

Život v přírodě a Instinkty zvířat - Veverka pro zmatení nepřítele přeskakuje rychle dlouhými skoky z větve na větev.

 Odnesení kořisti v podobě oříšku, lesních plodů
 či šišek,
ze kterých vybírá semínka

Instinktivní chování veverky


Při přijímání potravy, kterou si přidržuje předníma nohama se čtyřmi prsty, je veverka velmi opatrná. Každou chvíli hostinu přeruší, aby se přesvědčila, zda jí nehrozí bezprostřední riziko.

Pokud ano, pak zvažuje, zda se jí odnesení kořisti v podobě oříšku, lesních plodů či šišek, ze kterých vybírá semínka, do bezpečných korun stromů vyplatí. Mohlo by se jí totiž lehce stát, že výdej energie potřebné pro vynesení potravy by mohl převyšovat příjem, který by z ní měla. Pokud jsou nedaleko stromy, které by v případě nouze sloužily jako útočiště před predátory, a pokud nehrozí akutní nebezpečí, pozře veverka vše už na zemském povrchu. Ale nejsou-li tyto podmínky splněny, pak rychle sežerou malé kousky a s těmi většími se hbitě přemístí na strom.

K mrštnému vyšplhání jí poslouží ostré drápy na předních i zadních končetinách. Pro zmatení nepřítele přeskakuje rychle dlouhými skoky z větve na větev. Z několika pokusů, které byly s veverkami provedeny vyplývá, že neustále zvažují riziko napadení v porovnání s prospěchem na místě sežrané potravy.

Červené veverky
V případě nutnosti či vlastního prospěchu v podobě potravy jsou veverky ochotny prokázat svou důvtipnost překonáním nastražených překážek. Zoologové provedli několik pokusů, které prokázaly, že divoké veverky nejsou jen drzé, ale i opatrné. Mezi úkoly, které měli tito savci podlouhlého těla s typickým dlouhým, huňatým ocasem řešit, patřilo například zatažení za páčku, která otvírá dvířka nebo balancování na tenkém drátu, rozhoupání houpačky či vytažení provázku s oříškem.

Červené veverky - vyskytující se v Severní Americe svou potravu (houby) nejprve usuší, aby zabránily jejich znehodnocení během vlhkých zimních měsíců. Borové šišky a jejich šupiny zahrabou do nevzhledných hromádek na ploše o velikosti malé zahrádky.

Veverka šedá - vychází ze své vlastní zkušenosti i ze zkušenosti svých druhů. Na zimu si staví nepromokavá hnízda z větviček s listím, která vystýlá mechem, kůrou, peřím a trávou.
 V létě naopak jde jen o volně rozložené větvičky v koruně stromu. Podobně se chová i naše veverka obecná hojná v lesích celé Eurasie.
Svých 3-7 slepých mláďat z jednoho vrhu (několikrát ročně) zde drží zhruba 8 týdnů, než se osamostatní.

→→ Více informací a fotografie - se podívejte jak vypadá       Veverka černá!

Oční glaukomová historie

Lidské oko
Slavní s glaukomem
Také mnoho slavných a uznávaných osobností se v životě setkalo se zeleným zákalem. Některým z nich (hlavně těm z dávných dob, kdy medicína v léčbě zeleného zákalu dost tápala) tato nemoc vzala i zrak. Podle toho, co o nich víme, se však můžeme domnívat, že nikomu z nich nevzala životní elán a úspěch.
Jan Lucemburský – (1296 – 1346) Ačkoliv se o pravé podstatě jeho oční choroby můžeme spíše jen dohadovat, je jisté, že již od malička byl panovník silně krátkozraký. V průběhu života mu začalo slábnout nejdříve pravé oko, což bylo, jak se někteří historici domnívají, důsledkem právě zeleného zákalu. Jan Lucemburský postupem času zcela oslepl na obě oči a jako slepý také v bitvě u Kresčaku padl.
Georg Friedrich Händel – (1685 – 1759) Slavný skladatel začal ztrácet zrak až v poměrně pokročilém věku, ve svých šestašedesáti letech. Také u Händela se patrně jednalo o zelený zákal. Boj s nemocí trval necelé dva roky, mistr podstoupil i operaci – avšak neúspěšně. Skladatel zemřel již jako zcela slepý.
Galileo Galilei – (1564 – 1642) O tvrdohlavém astronomovi se traduje, že oslepl následkem přímého pozorování slunce. Ačkoliv takové počínání očím jistě neprospívá, příčinou slepoty Galileo Galilea byl pravděpodobně zelený a zároveň také šedý zákal.
John Glenn – (nar. 1921) Americký astronaut a letec, ale i manažer a politik. Se zeleným zákalem se potýká již mnoho let. Vedle svých dalších aktivit na veřejnosti se účastní také kampaní, které mají za úkol poukázat na nebezpečí zeleného zákalu. „Chraňte si svůj zrak!“, vyzývá pravidelně Američany muž, který se jako první dostal na oběžnou dráhu země.
Gore Vidal – (nar. 1925) Americký prozaik, esejista a dramatik, který se proslavil i u nás především svými romány z historie. Mezi jeho díla patří například V žlutém lese, Lincoln nebo román z doby římského impéria Julianus. Vidal onemocněl glaukomem až v pokročilém věku.
Ray Charles – (1930 – 2004) Trpěl zeleným zákalem již od dětství a zcela oslepl ve svých sedmi letech. Americký hudebník, zpěvák a skladatel neměl ani jinak snadné dětství a v patnácti letech osiřel. Jeho hudební kariéra naopak stoupala pořád vzhůru.
Ilustrace
Rozptyl světelných paprsků
James Joyce – (1882 – 1941) Irský romanopisec a básník onemocněl zeleným zákalem v roce 1917, tedy ve svých 35ti letech. Od té doby prodělal několik očních operací a prožil několik období, kdy byl téměř úplně slepý.
Woody Harrelson – (nar. 1961) Americký herec se úspěšně potýká se zeleným zákalem již mnoho let. Proslavil se například v titulní roli Formanova filmu Lid versus Larry Flint nebo v seriálu Cheers (Na zdraví!).
Alec Guinness – (1914 – 2000) Také britskému herci Alecu Guinnessovi diagnostikovali zelený zákal až v pokročilém věku. Za svůj dlouhý život si stihl zahrát v mnoha filmech, Pro nejvíce lidí se však stal známým svou rolí Obi-Wana ve Hvězdných válkách.
Bill Cosby – (nar. 1937) Zelený zákal má i americký herec, známý především z televizních seriálů (např. Cosbyho případy).
Jose Feliciano – (nar. 1945) Celosvětově proslulý zpěvák a kytarista z Portorika je od narození slepý kvůli vrozenému zelenému zákalu. Do značné míry se tím podobá svému velkému hudebnímu vzoru – Ray Charlesovi.

Zelený zákal = glaukom Zrakový test barvocit

Test zraku

Barvocit

Určete, jaké číslo se skrývá v obrázku:

Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace

Správné odpovědi:
12, 29, 15, 8, 35, 16, 45, 7, 73, 5


Zelený zákal (odborně zvaný glaukom) je onemocnění, při kterém dochází k degeneraci a odumírání zrakového nervu. Protože zrakový nerv v sobě vede veškeré informace o obrazech, které dopadají do našeho oka, jeho poškození má za následek částečnou nebo úplnou ztrátu zraku.

Příčina zeleného zákalu
Hlavní příčinou zeleného zákalu a degenerace zrakového nervu je zvýšený nitrooční tlak. Pokud se v oku nahromadí příliš velké množství nitrooční tekutiny, která nemůže odtékat, začne tato tekutina utiskovat citlivé oční struktury, především zrakový nerv. Ten může po určité době i zcela odumřít.

Zákeřnost zeleného zákalu spočívá hlavně v tom, že zpočátku o něm nemocný člověk vůbec neví. Zvýšený nitrooční tlak totiž nepůsobí žádnou bolest ani jiné obtíže. Pokud není člověk vyšetřen lékařem, může si svého onemocnění všimnout až ve chvíli, kdy již přichází o zrak.

Postupná ztráta vidění
Postup ztráty zraku je u zeleného zákalu charakteristický. Nejprve dochází k malým výpadkům v zorném poli, kterých si člověk nemusí ani všimnout. Jak nemoc postupuje, stávají se výpadky v zorném poli již nepřehlédnutelné. Člověk ztrácí takzvané periferní vidění a místo některých lidí a předmětů již vidí pouze stíny a černé skvrny. Pokud oční nerv odumře úplně, dojde k úplné ztrátě zraku.

Zelený zákal se dá léčit, ale musí se na něj přijít včas. Jakékoli degenerativní změny na očním nervu jsou již nevratné.

Florence and the Machine - Kiss with a Fist

  Zpěvačka Florence Welch.   
Florence and the Machine  je britská kapela, založena v roce 2007, hrající alternativní hudbu, sahající od Art rocku až po Soul, či Neofolk.

Mozkem kapely je teprve 21ti letá zpěvačka, skladatelka a textařka Florence Welch.
Své druhé album Florence Welch & spol. pojmenovali "Ceremonials" a v základní verzi na ně umístili dvanáct songů, včetně pilotního skoro-singlu "What The Water Gave Me". Skupina má stránku na Facebooku tady.

Florence and the Machine - Kiss with a Fist

Tip na zpěvačku Florence and the Machine - Rabbit Heart Florence Welchové

Florence
Florence and the Machine - Rabbit Heart (Raise It Up)

Vložení nového videa La Roux - In For The Kill

La Roux

La Roux - In For The Kill

Novinky v hudbě Velká Britanie zpěváci a kapely
Video v novém kabátě a nové formě zkuste jak hraje a jak zpívá La Roux na formátu video, zajímavá fotografie zpěvačky se studeným úsměvem.

Nebo vypadá trochu jako hů,hů,hů...dosaďte si sami...to je tedy facies!

Auscultaion of the Heart Názorné video pro studenty mediciny

Lokalisace poslechu ozev srdce (auskulatace)
Poslechové vyšetření srdce (auskultace)
Dobře poslouchejte jak je slyšet srdíčko (srdeční ozvy) v jednotlivých zavedených místech. Velmi názorné video pro studenty mediciny i lékaře. Mírně poučeným laikům ukáže okno do svého zdravého srdce tak, jak jej slyší jiný člověk (lékař) o kterém málo víte (snad zatím z televize Dr House) a bojíte se až praskne vaše workholické zdraví pod náporem přetížení i škodlivých vlivů životosprávy a rizikového života.

Inspection of the Breasts Only for medicine

Před zrcadlem  Inspection of the Breasts
Ilustrační foto mamma ( fem.)
Only for medici (medicine)
Vyšetření provádí lékař v gynekologické ambulanci nebo Vy sama doma před zrcadlem. Začíná pohledem. Nechte paže volně těla a pozorujte velikost a tvar svých prsů a bradavek. Všímejte si všech změn na kůži (vyklenutí, vtažení nebo zarudnutí) a bradavkách (vpáčení, výtok, krvácení). Zvedněte ruce nad hlavu a pozorujte svá prsa z různých úhlů. Dejte ruce zase dolů a vyšetřete prsa pohmatem. Přitom postupujte systematicky. Svůj prs můžete pomyslně vodorovnou a svislou čarou rozdělit na čtyři části – kvadranty. Začněte v horním vnitřním kvadrantu. Položte prsty na kůži a krouživými pohyby lehce prst prohmatejte. Přitom vyšetřete i bradavku a její okolí. Stejné vyšetření proveďte i v ostatních částech prsu. Postupujte přitom proti směru hodinových ručiček (horní vnitřní – dolní vnitřní – dolní zevní a horní zevní kvadrant). Na závěr vyšetřete své podpaží. Zvedněte ruku a pečlivě ho prohmatejte. Všímejte si zvětšených uzlin. Stejnou pozornost věnujte i svému druhému prsu.
Mamografický screening: Screening znamená plošné vyšetřování populace za účelem detekce léčitelného nádorového onemocnění v jeho časných stadiích, kdy pacienti ještě nemají potíže a příznaky. Cílem screeningu je snížit morbiditu (nemocnost) i mortalitu (úmrtnost) na sledované onemocnění. Ke screeningovým programům jsou vhodné zejména nádory, které splňují tato kritéria:
  • mají relativně vysokou morbiditu,
  • existuje účinná léčba v časných stadiích,
  • pro detekci je k dispozici dostupný a laciný test.
Hlavním přínosem screeningových testů je zlepšení prognózy onemocnění, možnost méně radikální (zpravidla lacinější) a přitom účinnější léčby. V současné době existují rozsáhlé vědecké důkazy pro účinnost screeningových programů:
  1. rakoviny děložního čípku,
  2. rakoviny prsu,
  3. rakoviny tlustého střeva a konečníku.
Mamografický screening znamená pravidelné preventivní vyšetřování žen bez jakýchkoli příznaků onemocnění s cílem zachytit rozvíjející se zhoubný nádor prsu v co nejčasnějším stadiu. Princip fungování mamografického screeningu vychází z předpokladu, že onemocnění zachycené v časné fázi je snáze léčitelné a vede k vyšší kvalitě a vyšší délce života pacientek.
Porodnictví a gynekologie
Video vyšetření prsu
Inspection of the Breasts.

Svět civilizace a nemocí Civilizační choroby pohledem psychiatra

MUDr Radkin Honzák
 Civilizační choroby pohledem psychiatra
Máme stejnou genetickou výbavu, jakou měl paleolitický člověk, který se pohyboval původně po savanách, živil se listím, bobulemi, žouželí, občas něco ulovil a jak dokazují archeologické nálezy, nepohrdl ani mršinami. Byl urostlý, v průměru 170 cm vysoký a protože živočišnou potravu pojídal s kostmi, byl i dobře zavápněný. Patrně netrpěl žádnými civilizačními neduhy a již před 15 000 roky se začal přátelit se psy, jejichž přítomnost a přízeň mu dodnes zvyšuje plazmatické koncentrace hormonu důvěry - oxytocinu.

Pak přišel neolit s vynálezem zásob, pěstováním kulturních plodin a pastevectvím, vytvářením větších aglomerací v úrodných oblastech (až do jejich „vybydlení“ s nutností hledat nové lokality) a v důsledku toho i s komplikovanějším sociálním rozčleněním. Pěstování obilí vyhubilo velkou část populace trpící závažnou formou lepkové intolerance, války, hladomory, epidemie, klimatické změny a přírodní katastrofy si také vybraly svou daň. Za prozatím nejasných okolností Cromagnonský člověk vymazal z knihy živých neandrtálce. Lidstvo přežilo několik nepříznivých období, kdy se počet jeho příslušníků pohyboval na hranici možného vyhynutí, nicméně díky své agresivitě, inteligenci a schopnosti adaptace posléze zaplevelilo celou Zemi.
Začalo také žít v podmínkách, pro které nebylo stvořeno. Napadá mě ryze akademická otázka, zda vyšší výskyt depresí v polárních oblastech s nepřirozeným světelným režimem, nemohl být vlastně modelem první civilizační choroby. Protože: o čem jsou civilizační choroby? Podle mne o tom, že člověk, který sám sebe pyšně označil za tuplovaně rozumného (Homo sapiens, sapiens), žije v rozporu se svým fyziologickým nastavením, se svou přirozeností, se svými reálnými možnostmi, z velké části determinovanými geneticky, a to až za hranicí schopnosti přizpůsobit se. To platí jak o nadměrném přísunu čehokoli nutného a potřebného, tak o jeho nedostatku. Navíc si tohoto rozporu nemusí být vědom.

Zatímco člověk byl docela dobře vybaven k tomu, aby vzdoroval nepříznivým biologickým podmínkách (vyplývá to jednoznačně ze skutečnosti, že je zatím všechny přežil), je otázkou, jak dalece je připraven a schopen čelit psychosociálním tlakům a k nim přistupujícím biologickým zátěžím, které si sám připravuje (např. přelet přes časová pásma). Všechny tyto okolnosti se pokoušely od nepaměti regulovat nejrůznější mytologické, náboženské, filozofické, či právní systémy se svými výklady, kodexy a vymáhanými předpisy. Vesměs marně.

Jako celostně biopsychosociálně uvažující psychiatr neodděluji „tělo a duši“, takže za civilizační problém považuji nejen neurotické obtíže, ale také třeba obezitu a její zrcadlový obraz, mentální anorexii, protože ačkoli neolit nepamatuji, neboť jsem se narodil trochu později, jsem přesvědčen, že tyto problémy se tehdy nevyskytovaly; dnes se na jejich řešení psychiatrie podílí a nikdo nepochybuje, že mezi psychosomatické civilizační choroby patří. Na druhé straně už naprosto bezpečně vím, že během druhé světové války, kdy byl podstatně omezen přísun potravy, v našich zemích významně poklesl výskyt obezity i cukrovky. Dokonce ani mentálních anorexií nebylo tolik.

Pokud se týče „velké psychiatrie“ zaměřené na psychózy, mám za to, že v této oblasti se civilizace žádným výraznějším způsobem nepodepsala, o čemž svědčí výsledky discipliny označované jako transkulturální psychiatrie, jež se rozvíjí více než jedno století. Původně se jednalo o sběr kuriozit a přední psychiatři, když se nasytili na domácí scéně, jezdili sledovat, jak vypadá fenomén šílenství jinde ve světě. Objevili tak mnoho podivuhodných klinických projevů, od amoku, přes koro, hexe, spells, windigo, negi-negi, dhat, piblokto, susto, latah a další. Nicméně od 60. let minulého století Ari Kiev jako první mapoval svět křížem krážem a konstatoval, že přes rozdílné etnické, klimatické, ekonomické, sociální a další podmínky, schizofrenie se vyskytuje ve všech sledovaných oblastech přibližně u 1 % populace a melancholie (tak se tenkrát označovala těžká depresivní porucha) u 6 %.

Jestliže byla v 70. letech v USA zjištěna schizofrenie u 4 % pacientů, byla to jen a jen chyba diagnostiky, která se od té doby zásadním způsobem zpřesnila (jen pro ilustraci, v jednom výzkumném projektu z té doby byla schizofrenie definována určitými příznaky s poněkud surrealistickým dodatkem: …a na její diagnóze se shodnou tři zkušení psychiatři). Ve vztahu k narůstající dlouhověkosti přibývá demencí, což je a ještě více bude velký problém. Ostatní psychické poruchy byly dílem místního folklóru, který byl lokálně dost stabilní, místo od místa se však významně lišil. Výkladový model se však shodoval: jednalo se většinou o reakce na nezvládnutý stres, které se manifestovaly poruchami vnímání, prožívání a chování, jež přerostly tolerovaný sociální rámec té které kultury. Tedy také o civilizační choroby.

K bouřlivým a dramatickým projevům staré egyptské a posléze starověké, středověké a moderní evropské civilizace patřila hysterie, popsaná již v papyru Kahun (přibližně 1800 př. Kr.): „žena, ač čivy zdravé má, nevidí, ač údy zdravé má, pohnouti jimi nemůže“. To byly hysterické obrny, jak senzorické, tak motorické. Završením a korunou klinického obrazu byl velký hysterický záchvat podobající se epileptickému grand mal s tonicko klonickými křečemi, s tím rozdílem oproti skutečnému, že postižená osoba se ani nepomočila, ani nepokousala, ale končila vypjatá v „opistotonu“ (hysterický oblouk) opřená o podložku jen patami a zátylkem. Egyptští lékaři připisovali tento stav děloze, která se utrhla ze svého místa a putuje po těle, kde způsobuje všechny obtíže.
 Tuto koncepci převzala také antika, která poruše podle dělohy (hysteron) také dala jméno. Nejběžnější léčebné postupy spočívaly ve vykuřování dělohy (ještě na konci 19. století se prodávaly pesary pro domácí vykuřování), doporučování různých typů životosprávy, ale především sexuálního života a těhotenství. Omočil si i Platón, který rozhodl, že „děloha je zvíře, které si přeje být oplodněno“.
Středověk s návratem k démonologii usoudil, že pacientky jsou posedlé ďáblem a spolehlivým prostředkem k jeho vymítání byla vaginální soulož. V Itálii dokonce existovaly mužské mnišské řády, které to měly v popisu práce, což za epidemií této poruchy, muselo být náročné povolání. Doba osvícenská považovala tyto příznaky za poruchu morálky, teprve francouzský neurolog Charcot stanovil diagnostické rozdíly mezi epileptickým a hysterickým záchvatem a jeho žák, Sigmund Freud, došel k závěru, že se jedná o potlačené sexuální trauma a léčil je svou metodou - psychoanalýzou. Vždy se však jednalo o zřetelnou psychickou či psychosomatickou manifestaci diskomfortu, frustrace, traumatizace, nepohody a dalších subjektivně nepříjemných pocitů a emocí. To už není o biologii, ale o psychosociální oblasti.

V době, kdy jsem studoval, patřila diferenciální diagnóza mezi epilepsií a hysterií do základu pregraduálního studia a když jsem nastoupil do psychiatrické léčebny, vídal jsem čerstvé případy hysterie několikrát týdně. Kromě uvedené symptomatologie se objevovala ještě pestrá paleta nejrůznějších tělesných bolestí bez příslušného organického nálezu, několikrát jsem narazil na pacientku s „falešným těhotenstvím“ (falešnou březost mohou mít také mohou mít chovné fenky psů, které tak dokazují, jak se „sblížily“ s člověkem), vesměs šlo však o dramatické prezentace, přehánění emočních projevů a manipulační tendence. Pokud jde o femininum uváděné v těchto souvislostech, je to o většině; nicméně muži touto poruchou trpěli také, to věděl již Galenos. Cum grano salis lze sumárně říci, že se jedná o osoby, které nezvládly problémy svého života a řešily je podvědomě „útěkem do nemoci“.

Tato „choroba-nechoroba“ v posledních dvaceti letech téměř zcela vymizela, spolu s ní také dramatické průběhy nejrůznějších kuriózních nemocí (což transkulturální psychiatři přisuzují nastupující globalizaci) a vše se rozplizlo do obrazu lehkých a ne zcela jasných, mdlých a nemastných - neslaných depresí, jejichž prevalence se odhaduje na 18 % (oproti 6 % těch skutečně těžkých) a především do skupiny „somatizačních (funkčních) poruch“, kdy pacienti si stěžují na nejrůznější obtíže, pro které lékaři marně hledají jakýkoli organický podklad. Těchto nemocných je přibližně 25 % v čekárnách praktických lékařů, u gastroenterologů je jich plná polovina (již Franz Alexander napsal, že břicho je nejzvučnější rezonanční deskou emocí) a v rámci dualistického modelu medicíny - nemoc je porucha provozu „rozumného stroje“ - se dožadují dalších vyšetření, které by tuto poruchu odhalily, přestože skutečná příčina leží především v psychosociální oblasti, ale do jejího řešení se nikomu nechce.

Krutým příkladem skutečné civilizační nemoci je stresový infarkt, který namodelovali již před padesáti roky u primátů vědci v Suchumi, který shrnuji s omluvou za antropomorfickou terminologii a určitou simplifikaci. Primáti žijí v tlupě, která má čitelné sociální uspořádání: v čele stojí „král“, nejzdatnější samec, který tlupu vede a má všechna práva. Nikdo se nedotkne potravy dříve než on, totéž platí o jeho vztazích k samicím a ostatních privilegiích. Také agrese se šíří shora dolů. Na krále se tlačí skupina „šlechticů“ pretendujících na trůn a na periferii je „proletariát“ - skupina nejohroženější ztrátami v boji a nedostatkem potravy. Vyroste-li některý ze šlechticů natolik, že si troufne na vedení, vyzve krále na rituální souboj. Vítěz bere vše, poražený se zařadí mezi šlechtu. Vědci vzali krále a umístili ho do malé klícky, kde musel sledovat, jak „nespravedlivě“ se zmocnil jeho nástupce trůnu, zatímco on přišel o všechny výsady. Polovina takto ponížených vůdců dostala infarkt, část z nich na něj zemřela.

To je příběh o ztrátě statutu, ztrátě moci. V přírodních podmínkách se podobná situace pochopitelně neodehrává, v komplikované lidské společnosti však patří mezi běžné. Přitom nemusí jít vždy jen o „moc“, přestože ta patří mezi vysoko ceněné kvality. Jde o celý hodnotový systém a o míře lpění na jeho jednotlivých prvcích. Další prioritou bývá majetek, a to, co není většinou vědomě doceňováno, co však má svou vysokou cenu, jsou mezilidské vztahy. Člověk byl stvořen do smečky a kvalitní vztahy jsou základem jeho sociální pohody a jistoty.

Vedoucí pseudofilozofií současné společnosti je bezbřehý konzum (o tom, jak je to ve skutečnosti s jeho limity, je také současná krize). Skutečný smysl života se kamsi vytrácí. Nasazení při honbě za dosažením stanovených cílů a výsledků a naopak frustrace při jejich nedostatku či ztrátě, může přesáhnout limit fyziologických mezí a z pouhého zrychlení tempa a následného zklamání přerůst až do stresové reakce. Stres není jednoznačně škodlivý a v boji o biologické přežití byl naprosto nezbytný. Protože je však určen k záchraně holého života, vybírá si také velkou daň. Je především metabolicky nesmírně náročný, přetěžuje určité řízené systémy a naopak vypíná ty, které nejsou bezprostředně významné pro boj nebo útěk, nebo pro přežití za krajně nepříznivých okolností, především imunitu. A tak, co bylo výhodné v boji s medvědem, je jednoznačně škodlivé, honím-li se do úpadu za dosažením kariéry, peněz, luxusního zboží, zájezdu na Maledivy, mezitím si naruším základní mezilidské vztahy a nakonec jsem zklamán z výsledků, jež neodpovídají mým původním představám.

Klinický obraz a vyústění nemocí se odvíjí od přetěžovaných systémů. Permanentní adrenergní aktivace zrychluje srdeční akci, zvyšuje krevní tlak i agregabilitu destiček, zhoršuje spánek, což se odrazí ve zhoršení denního výkonu a nutnosti je překonávat s větším úsilím, event. dopingem a původně vratné změny v systému se zvolna fixují. Klasický hypertonik z ulice přichází k praktickému lékaři, když ho začne bolet hlava - a to už se hodnoty jeho TK pohybují v pásmu vysoko nad normu, ani jeho koronární řečiště nebývá v optimálním stavu. Celostní přístup by měl spočívat nejen v aplikaci příslušných farmak, ale také v probrání a úpravě životního stylu. Do toho si však pravý workholik mluvit nedá. Analogické problémy vyvstávají při nefyziologické převaze parasympatiku a ty se pak odrážejí především v trávícím systému.

Shora zmíněná obezita s následným rozvojem diabetu II. typu patří k typickým psychosomatickým civilizačním neduhům. Nejde totiž jen o prostou skutečnost, že máme dostatek energetických zdrojů, ale především o skutečnost, že s nimi neumíme zdravě nakládat. Nehoruji pro návrat k bobulím a žouželi, děsí mě však agresivní reklamní kampaň na sladkosti cílená již na děti, které se podle ní bez svého oblíbeného BLEBLEBLE nemohou přece obejít. Přičteme-li k tomu nedostatek pohybu a vysedávání u monitorů, není se co divit, že nám roste generace osteoporotických tlouštíků, z nichž část se v pubertě rozhodne pro opačný extrém a začne hladovět. To je výsostně psychosomatická problematika, která tu ještě před půlstoletím nebyla.

Schéma všech problémů je přehledné a srozumitelné:
- nepohoda v psychosociální oblasti vyvolává negativní emoce (a zde je nutno si uvědomit, že emoce jsou biologické procesy se svým specifickým odrazem ve vědomí ve formě pocitů). Objevují se tak první symptomy diskomfortu. Regulace může sloužit k úpravě stavu, častěji však k silovému, většinou zkratkovému, překonávání problému. Aktivace řídících systémů vyvolává tělesné reakce, které mohou být už interpretovány jako chorobné příznaky (tachykardie, zvýšené svalové napětí ústící až do cefalgií a bolestí dolních zad), což mobilizuje úzkostnou odpověď, která celý cyklus zpětnovazebně posíluje. Místo úpravy životosprávy nastupuje cesta za rychlým, ale zároveň nejrizikovějším řešením: samoléčba nejčastěji ve formě „sousedské výpomoci“ nějakým anxiolytikem. Druhým krokem je vyhledání lékařské pomoci. Praktický lékař nemá čas, ani erudici na rozplétání klubka psychosociální problematiky a tak místo toho, aby se zaměřil na nemocného, začne „léčit nemoc“. Když jsme nabídli výcvik v psychosomatice praktickým lékařům, dozvěděli jsme se, že jej nepotřebují, protože absolvovali minimum z psychiatrie. Ale psychiatrie tyto problémy bohužel většinou neřeší.

Kromě hamižnosti, lenosti a nadměrnému konzumu je další příčinou civilizačních poruch rozbití přirozeného biorytmu. Antické Řecko rozlišovaly dva typy času: Chronos, rovnoměrně plynoucí kupředu a Kairos, „čas k něčemu“. Byly dny Apollónské a dny Dionýské. Snad ještě výstižněji a přitom poeticky zachytil tuto skutečnost autor knihy Kazatel. Po celá tisíciletí člověk ve dne pracoval a v noci spal, rok byl rozdělen do smysluplných cyklů harmonizujících s přírodním děním. Třeba Lucky (13. prosince), které za zpěvu nenáročného textu: „Jdu, jdu, jdu, noci upiju“, obcházely všechna stavení, byly jakési kontrolorky a jestliže našly někde neuklizený kolovrat, rozbily jej a přízi potrhaly. Kolovrat měl stát již na půdě a doba měla být vyhrazena duchovní přípravě na Vánoce. Dnes nám Vánoce začínají v obchodních řetězcích již v září a za stálého bombardování Rolničkami tam můžeme nakupovat až do tří do rána.

Žárovka převrátila naše noci v jasné dny (a tak trochu s Orwellem: v místa, kde není stínů) a další požehnání zvané virtuální realita umožnilo, že v tuto dobu nemusíme jen pracovat, ale můžeme se přímo nezřízeně bavit. Na světelný smog si nestěžují jen astronomové, ale také lidé s křehčí strukturou spánku. Na druhé straně, sleduji-li spánkový režim svých pacientů, docházím k závěru, že člověk skutečně vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost. Přelety časových pásem poznamenávají zdraví leteckého personálu a podle slavných Parkinsonových zákonů lze tak bezpečně hubit také stárnoucí šéfy. A není jenom jet-lag, stačí pomatené převážení téhož zboží z jednoho konce Evropy na druhý, počet těžce zraněných a mrtvých na silnicích není statisticky zanedbatelný.
Z ničím nekroceného hedonismu vyrůstá u nás v posledních dvou dekádách rozsáhlý a zatím vůbec neřešený problém: drogová scéna (vznešeně: závislost na psychotropních látkách). Její regulace patří více do sociální sféry, nicméně její následky těžce odnáší medicína. Ale to je téma na samostatné pojednání.

Lidská práva jsou vzácná komodita. Prosadí-li jejich zastánci další bezbřehé rozšiřování „práva na všechno“ bez odpovídajících povinností, lze při lidské chamtivosti očekávat jednosměrný vývoj směřující k uspokojování nikoli Aristotelských potřeb, ale stále narůstajících přání, jejichž uspokojování bude čím dál, tím problematičtější. Špatné sociální zakotvení v neúplných nebo šíleně kombinovaných rodinách je ideálním podhoubím patologie. Z části neuspokojených se stanou anarchisté nebo extrémisté, nepřizpůsobiví občané, členové sekt, nebo „nemocní civilizačními chorobami“. Sociologicky tento vývoj popsala až do konečných fází ve slavné oberlinské přednášce Hannah Arendtová. Po pádu přirozené autority přichází ke slovu demokratická společná shoda, pokud se neudrží, nastává anarchie přecházející v násilí a tuto situaci pak řeší diktatura se svými jednoduchými recepty na všechno. Z tohoto rámce se medicína nevyvlékne, ale dobře jí tam rozhodně nebude (viz program T44 spočívající v likvidaci „méněcenných“ osob německými lékaři, nebo sovětské zavírání disidentů do blázinců).

Nemá-li medicína bezbranně přihlížet a pasivně se tak podílet na sociální degeneraci, jejímž jedním symptomem jsou i civilizační choroby, měla by se postavit mimo konzumní proud dirigovaný farmaceutickými společnosti a jasně a nekompromisně vymezit, co do její kompetence patří, a co ne (například implantace silikonů by nemusela patřit mezi život zachraňující výkony!). Jinak nezbývá, než souhlasit s myšlenkou, že už jen nějaký Bůh to může zachránit.

Praha – 1. srpna 2009 MUDr. Radkin Honzák, CSc.

Zdroj: Osobní příspěvek autora MUDr. Radkin Honzák, CSc. pro web Medicina.

Blogeři na aktuálně.cz nejsou sociální sítě ale soubor význačných úvah a podnětná diskuze VIP blogerů

A je ryba venku z vody a to není žádné teplo,
 jak by se zdálo (kontrast oblečení)



Jsou to záplavy úvah, snaha se zviditelnit - autorů, blogerů a politologů, nebo důležité a podnětné diskuze?.
Bloggeři na aktualne.cz nejsou sociální sítě (Facebook, Twitter etc.)
Jaký je vliv blogerů na společnost a vývoj demokracie v malém evropském česku. Nástin a úvaha prof. Švejnara.

Že je blog aktualne.cz dobrý o tom není pochyb. Diskutující jsou zkušení lidé, co už něco o světě ví a odpoví na každý úspěšný i neúspěšný pokus VIP blogerů. Někdo umí říci nejen názor, ale umí i napsat úvahu, návrh řešení. My to čteme mezi erotikou, bulvárem a vulgarismy jako pozitivní svět v tom marastu publikace novin i netu. Někteří blogeři i diskutujícím odpoví online pod svým článkem, to považuji za dobré, alespoň mají úctu k ohlasům ad hoc i ad hominem (k jednotlivci, člověku v diskuzi pod blogem) S úctou a vysvětlením nejasnosti, pochopením problému...
Co k tomu prof. Švejnar na diskusním klubu?

Obecné moudro pro naše diskuze blogerské:
CUM PRINCIPIA NEGANTE NON EST DISPUTANDUM
S člověkem odmítajícím základní východiska nelze diskutovat.

Fotografie ukazuje rozdílné pojetí rybářů a teplého počasí...a i ryba je chycená! 

Mireille Mathieu a šansony - La paloma

Mireille Mathieu

Překvapilo mne, jaká je to síla hlasový projev Mireille,
dává na frak těm novým rychle objeveným a po lehké slávě toužícím některým zpěvačkám i zpěvákům, ale ve srovnání s touto šansonierkou je to obrovská bída to břinkání do kytar a skřeky. Tedy Mireille to je klasika. Její písně Acropolis adieu či Santa Maria de la Mér se stala klasikou. Jí zpívaná francouzská verze balady Roye Orbisona Blue Bayou je pokládána za jednu z nejlepších.
Mireille Mathieu (* 22. července 1946) je francouzská zpěvačka známá především svými šansony. Narodila se v Avignonu ve Francii jako nejstarší ze čtrnácti dětí v chudé rodině kameníka. Poprvé zpívala již ve čtyřech letech v kostele. Prvního hudebního vzdělání se jí dostalo v 15 letech u profesorky zpěvu Laury Collierové. Myslím, že nazrál čas se podívat také na Nana Mouskouri (můžete sami vyhledat zde i jinde ve vlastním hledání....už víte jak na to?)
Mireille Mathieu - La paloma

CO SE TADY ČTE NEJVÍC (Popular Posts)

MENU a ŠTÍTKY Vaše hledání příspěvků! Je tu všechno?

0 závisti 7 000 000 776833333 ACTA Admin Afektivní neurověda Afrodisiaka Afty Akáty bílé Alcatraz Alergie Alicia Keys Allison Crowe Alternativní medicina Alzheimerova choroba Americké zdravotnictví Amerika Anatomie Android Aristoteles Asertivita Astronomie Ateroskleróza Bakterie Basshunter Beethoven Symphony Beletrie Benedikt XVI. Bible Biochemie Bioklimatologie Blogerka Blogeři sobě Blogy Bohemian melody and songs Bolest Bolest u člověka Bolesti nohou BonaFides Bouře Bršlice kozí noha Aegopodium podagraria L. bubble nebula Bug Opera Bůh Slunce Bulvár Buněčné receptory Bylinky Bylinky a spánek Cestování Cruise Rekreace Dovolená Cestovní medicina Cesty Cibule Cicero Cippolovy zákony stupidity Citový mozek Civilizace Civilizační nemoci Clinique Co je psáno Credo Experto Cukry Čaj o páté Čekaná České momenty D-FENS Dehydratace Delirium Demence Demokracie Den pro tebe Dengue Deprese Deprivace a skupinová hloupost Deprivanti Deprivanti a deprivantství Deštivý den Děti Dětská obezita Dětské lékařství Dětství dezinformace Diabetes mellitus Diagnostika manipulace Diagnostika v oční medicině Diamanty Diferenciální diagnostika Diskuze a debaty Divizna velkokvětá Dlouhá cesta Dna Dobro a jeho světlo Dobrý voják Dobrý vtip! Domácí lékárna Dopisy Dr WEB Drahé kameny Dravci Drogy Editace a styl psaní příspěvků EKG Elektřina Elizabeth Blackwell Emergency emoce Energie a my Epidemiologie Erotika na internetu Erythema migrans Etnika Evropa Expert v terénu Externí disk Facebook Febrilní křeče Filmy Flejberk Florence and the Machine Fotografie František Ringo Čech Freud Frustrace Fysiologie Fytoterapie G+ G+ notifikace v Opeře Gastroenterologie Gaudeamus igitur GDX Access Geek Genius loci Geny a informace Glaukom Google Google AdSense Google Analytics Google Scholar Google+ Hemagel Hepatologie Historie Hoax Homeless Horečka Hudba Humor Humor a vtipy nebo moudra Humor v medicíně Hunting Hustý! Hutka Hvězdokupa Hyperkinetická porucha Hyperplasie prostaty Hyperpyrexie Hypertensní choroba Hypertenze Hypnotika Charlie Chavizmus Chirurgie Cholera Cholesterol Chov včel Chronický únavový syndrom Chřipka Idiopathické Imunita In Vino Veritas Infekční koutky Infekční nemoci Instinkty Inteligence Interna a kardiologie Internet Ischemická choroba Ivonne Přenosilová jak na to Jaro Jaroslav Hutka Jordánsko Kalifornie Kalium Kamarádi Kamenný most Kapradí Kardiovaskulární zdraví Karel Kryl Karel Schwarzenberg Karikatura Kašel Káva Kemel Klávesové zkratky Klysma neboli klystýr Kodex internetového diskutéra Kofein Koledy Kolokvium Komentáře Kongres Konopka obecná Kontakty Kopírování Korsika Krajina Krásné ženy Kráťa Kráva Kreditní karta Krizová linka Krmte ptáčky Kruh Užitečné příspěvky Kuchyně Kůň La Roux Laboratorní diagnostika Láska Lásky čas Léčivé rostliny Ledviny Legrace Lékárny Lékař Léky nové generace Les Lesní jahody Léto Lež Lidský život Life at Google Literatura Lymeská Borelióza Lymeská Borrelióza M.Parkinsoni Malnutrice Maminka Manicko depresivní syndrom Marek Slabý Markéta Šichtařová Máslo Matka a rodina. Ekonomie Maturita Medical Marijuana Medicina Meditace Meduňka Memy Měsíční noc Metabolický syndrom Meteorosenzitivita MEXICO MIKROBIOLOGIE Mikrobiom Mikroorganismy Milenci Minerály Mireille Mathieu Mobilní internet moderní medicina Modlitba za lásku Modrá knížka Modříny Moldau Smetana Moře Motivace MOTOROLA Droid RAZR Moudra Moudrost Mozek Mozek a drogy MUDr. Jan Hnízdil MUDr. Plzák Můj pohled na svět Munchhausenův syndrom Murphyho zákony Music and Humor Muži a ženy Myslivost Myšlenka dne Narcistická porucha osobnosti Názory Nefrologie Nefunkční bezpečnostní hláška Nemoc z líbání Nemoci dospívání Nemoci prostaty Nemoci štítné žlázy Nemocný vypráví Neuroanatomie a neurofysiologie bolesti Neurologie Nikon Nobelovy ceny Novinky Novinky a zajímavosti Novinky v hudbě O dětství O chřipce obecně O jmelí O lásce O stárnutí a stáří O závisti O zdraví Obama Obezita Objevy Očkování Oční (ophthalmologie) Oldřich Vinař Optika ORL Osobnost lékaře Osobnostní patologie Ostatní Ostropestřec mariánský Otčenáš Ovoce Paliativní medicina Patologie Patrick Zandl Pavel Kysela Pesticidy Petr Novák Petra Pirátství Pivo Placebo Placebo efekt Plynové jezírko s oxygenoterapií Počítače a diagnostika Podnikání. Podzim Poezie Pohádka Pohyb Policie Porodnictví a gynekologie Porucha metabolismu Poruchy vědomí Pošta pro vás Potřeby a přání Pozitivní myšlení Poznámky Pravda Preexisting condition Premenstruační syndrom Prevence Prevence a zdraví Prezident Proces wuauclt.exe Prof. Koukolík prof. Matějček prof. MUDr František Koukolík Prof. MUDr. Pavel Pafko prohlížeč Opera Propedeutika Prostata Prostřeno Přátelé Přátelství Přetížení organizmu Příroda Psychiatrická onemocnění Psychiatrie a psychologie Psychoaktivní látky psychoanalýza Psychofarmaka Psychologie Psychopatie Psychosomatická medicina Ptáci Ptačí zpěv Pudy Půst Racionální výživa Radkin Honzák Rakovina prostaty (caP) Rath a sedmimilionová krabice Renata Rickrolling Rodina Rozšíření Opery Rozum Rychlá pomoc Řešení problémů Římská mythologie Sametová revoluce Sammuel perský kocourek Sanitka Sanitka Mercedes veteran Screenshot Sdílení Serenoa repens Sex Sex a zdraví Schemer Skupinová hloupost Slovensko Slunečné odpoledne Slunečné ráno Sluneční erupce a aktivita Sluneční toulky v přírodě Slunečný den Smartphone Smazání Facebooku Sociální patologie Sociální sítě Sociopatie Sokrates Soubory .OGG Soukromé Soukromí Spánek Spánek a jeho poruchy Spánek a léky Speciální pedagogika Sport Sportovní lékařství Srdce srpen 1968 Sršeň Stahování Stáří Statečnost Steatóza jater Stomatologie Strach Street View Stres Stromy studentské Suguperge! Sdígilígim naga wegeb! Sůl v potravě člověka Světlo Svoboda Svobodný internet Syrenia Šampaňské Škola Školní zdravotní služba Švejk Technické spekulace Teotihuacan The Cranberries - Zombie The Moon Měsíc The New York Times Tipy Tonometry TOPLekar.cz Toxiny Transplantace Tráva Trepanace mozku Trojský kůň trolling Trpajzlíci Třezalka Tuky Twitter Twitter Frenzy U bankomatu u Křížku U řeky U vody Učitel Unwand Urologie USA Úvod úzkost Václav Havel Vajíčka Vanessa Mae Vánoce Velikonoce VENEZUELA Verše Veřejné mínění Veverka Videa Vilcacora Vinná réva Virosa Virtuální prohlídka měst Virus Vlaštovka Vlčí mák Vlídné slovo Voda Vojenská služba Všímavost Vtipné a pozitivní Vtipné okamžiky Vtipy Vyhledávač Výchova Výživa WD My Passport Windows Update YES WE CAN YouTube Zácpa Obstipatio Zahrady Zajímavosti Zákon Závislost Závislosti Zdraví Zdravotní pojištění Ze života lékařů Ze života sestřiček Zeď Zlatá střední cesta Zrcadlo Zrychlení počítače? Židovské Žít je tak krásné Život s holou prdelí Život v přírodě Životospráva Životospráva a dlouhý život