Desinformace a sametová revoluce

Sametová revoluce začala v Česku 17. listopadu 1989 po brutálně potlačené studentské demonstraci v Praze. O datu této manifestace věděli funkcionáři StB dřív než její oficiální organizátoři – studenti z hnutí Stuha. Demonstrací 17. listopadu začala celá řada protivládních demonstrací, které si nakonec vynutily resignaci vlády. Jiskrou, která způsobila výbuch společenské nespokojenosti, byla údajná smrt studenta, který šel v čele protikomunistického průvodu.

Ve skutečnosti to pouze poručík StB Ludvík Zifčák-Růžička, který demonstraci naváděl, předstíral smrt, a byl ihned odvezen policejní sanitkou. Mezitím se historka o jeho smrti začala se šířit a provokovat otevřená vystoupení proti režimu.

Je důležité se zmínit, že poručík Zifčák-Růžička byl několik měsíců předtím zatčen policií jako disident (což mu mělo dodat důvěryhodnosti v oposičních kruzích), a při demonstraci samotné naléhal na to, aby se průvod studentů dal po trase vládou zakázané, což muselo vést ke střetnutí s policií.

Jak přiznal jeden z hlavních organisátorů operace Klín, generál StB Alois Lorenc – na nového vůdce státu byl připravován jeden z vůdců Pražského jara v roce 1968, stoupenec Gorbačova a „socialismu s lidskou tváři“, Zdeněk Mlynář. Žil v emigraci, ale byl přivezen do Prahy důstojníky československé rozvědky. Ukázalo se, že již přijel pozdě – situace se vymkla z ruky.

Vladimír Bukovsky to popisuje takto: „Všechno probíhalo velmi dobře, podle scénáře – až do poslední chvíle, kdy se uprostřed všech těch nepokojů, a po pádu vlády, najednou v Praze objevil Mlynář. Měl řadu vystoupení v televizi, a měl proslov na Václavském náměstí. Lidé ale bučeli a pískali, protože jen opakoval staré slogany z roku 1968.

V té chvíli Čechoslováci už nechtěli ,,socialismus s lidskou tváří“, nechtěli žádný socialismus, s žádnou tváří. Vypískaný Mlynář vycouval ze hry. Protože reakce lidí byla jiná, než jakou očekával, prostě se otočil na patě a vrátil se do Vídně. A najednou se ten velmi přesný, a přesně dodržovaný scénář zasekl. Sověti neměli na místě žádného svého kandidáta. Věci se velmi rychle vymkly z ruky. Havel se svými přáteli byli na místě a zvítězili na celé čáře.

Je to desinformace nebo skutečnost? Manipulace? Všechno možné je v boji o moc ale pravda a láska v podobě Havla měla velkou sílu. Všichni toužili po svobodě a změně.

Věřte nebo nevěřte co se píše experti reagovat musí

Rozměr (vlastnosti) šťastného života

Komentář a úvaha

Při celkovém shrnutí vyšlo najevo, že lidé s vyšší postavou soudí své životy příznivěji než menší lidé. Muži, vysocí více než 177,8 centimetrů, nahlásili vyšší příčky než muži s podprůměrnou výškou. U žen, které přesáhly průměrnou ženskou výšku 162,6 cm, bylo zjištěno, že průměrně staví svůj život na 6,64 příčku pomyslného žebříku v porovnání s menšími ženami, jejichž skóre bylo 6,55.

Dotazy odborníků směřovaly rovněž k lidským pocitům a emocím. Vyšší muži a ženy častěji než menší lidé nahlásili potěšení a štěstí a méně negativních emocí, jako jsou zlost, smutek, stres a starosti. Z průzkumu dokonce vyplynulo, že vyšší lidé zažívají méně fyzické bolesti.
Je to o penězích
Samozřejmě to automaticky neznamená, že lidé s podprůměrnou výškou nemají v životě šanci na úspěch a štěstí, a že naopak vysocí lidé musí být jednoznačně úspěšní. Podle Anguse Deatonu, profesora ekonomie a spoluautora studie má výška člověka spojitost s jeho vzděláním a příjmem. Profesor Angus vysvětluje, že vyšší lidé bývají vzdělanější a tím pádem se pohybují na vyšší úrovni příjmů než výškově menší lidé.

"Peníze kupují potěšení a vyšší životní ohodnocení," tvrdí Deaton. "Peníze zbavují stresu, zlosti, problémů a bolesti. Všechno je o penězích!"
Na výšce záleží, ale ne vždy 
Při takovém tvrzení o důležitosti peněz může výškový faktor vypadat nedůležitě, ale podle výsledků studie je v porovnání s ostatními faktory určujícími spokojenost se životem velmi podstatný.  

Jedním z příznaků životní spokojenosti je sice rodinný příjem. Na základě dat americké studie však bylo zjištěno, že by se příjem musel zvýšit o 29 procent, aby to mělo stejný efekt na spokojený život jako přechod od podprůměrné do nadprůměrné výšky. Eventuálně každý přidaný půl centimetr má stejný efekt na spokojený život jako čtyřprocentní zvýšení rodinného příjmu.

Diplomovaný psycholog doktor Colin Gill k této studii řekl: "Neexistuje přímá souvislost mezi příjmem a štěstím, to ukazují předešlé studie. Ale vypadá to, že existuje spojitost mezi tělesnou výškou a štěstím a výškou a příjmem!"

"Na výšce záleží, vždycky záleželo z velmi zřejmého důvodu - když se narodíte, jste menší než lidé, kteří se o vás starají, a máte tak nad sebou autoritu. A tento mocný vztah se nikdy neobrátí," tvrdí doktor Gill.
Vyšší lidé berou větší plat
Ze studie tedy vyplývá, že vyšší lidé si vedou v životě lépe, protože mají vyšší příjmy, jsou lépe vzdělaní a pracují na vyšších pozicích. Peníze jsou mocná známka životní spokojenosti a téměř zaručují více pozitivních a méně negativních emocí. Podle odborníků vzniká tato rovnice už v raných dětských letech.

Když jsou děti dobře živeny a vyhnou se dětským nemocem, které by mohly zpomalit jejich růst, dosáhnou své dospělé výšky nastavené svým genetickým potenciálem. Jelikož je výška dědičná, jsou děti vyšších rodičů obvykle vyšší a děti z menších rodin menší.

Nicméně být vysoký, nebo malý z důvodu dědičnosti by samo o sobě nemělo mít efekt na příjmech v dospělosti. Jenže někdy kvůli špatné výživě nebo kvůli nemoci některé děti nedosáhnou své plné potencionální výšky.

Je dokázáno, že rozumové a fyzické funkce se vyvíjejí společně, čili u dětí, které nedosáhnou své potencionální výšky, nebude plně vyvinut ani jejich myšlenkový potenciál. Neúplný rozumový vývoj má pak za následek nižší úroveň vzdělání a poté nižší příjmy v dospělosti. Tento stav je pak zodpovědný za menší spokojenost se životem a méně pozitivních emocí.

Výsledky průzkumu jen potvrdily analýzu profesorek ekonomie z Princetonské univerzity Anny Case a Christiny Paxsonové, které se tímto tématem zabývaly již před rokem a jejichž článek o spojitosti tělesné výšky s příjmem vyšel loni v Journal of Political Economy.

Komentář autora: pokud jste to dočetli do konce, myslíte si svoje. Dvě profesorky ekonomie a svět rozumu. Závěry feminizmu. Ano, výška možná něco usnadní, ale co je malé to je milé a lépe prochází světem, než tupé hlavy na vysokém podvozku....

Vytrženo z diskuze na netu: Malí lidé jsou často chorobně snaživí a ctižádostiví
a taky pak jsou úspěšní. Takovým exemplářem byl Naopoleon. Malý vzrůst a pocit méněcennosti kompenzoval chorobnou ctižádosti a snaživostí. A díky tomu a bezskrupulóznosti dokázal skutečně mnoho. Dobrého ovšem moc ne.

V českém kontexu mě napadá Paroobek. Malý vzrůstem, ale dožene to podnožkou a svojí snaživostí. Zábran má stejně jak ten napoleon, schopný všeho. Takže je taky výjimkou z pravidla.

Topolánek je typickým exemplářem, ale i další jeho ministři byli docela vysocí. Prostě vysocí a hezcí to mají v něčem snazší. Mají úspěch a není to dokázané chorobnou snaživostí a všehoschopností. Pro to mi je bližní než Napoleon, i v jeho české verzi. I když vím, zas takový lumen není. Ale všehoschopný skřet taky ne.

Zdroj: idnes.cz a smetiště internetu

Komentář autora a znalostní databáze

Naděje se dobře snoubí s mládím

Poselství Benedikta XVI. k mládeži, Stará Boleslav

Milí mladí přátelé!

Na konci této slavnosti se obracím přímo na vás a především vás upřímně zdravím. Přišli jste sem v hojném počtu z celé republiky i ze sousedních zemí; utábořili jste se zde včera večer a přenocovali jste ve stanech, a to pro vás bylo společnou zkušeností víry a bratrství. Díky za tuto vaši přítomnost; cítím z ní nadšení a velkorysost, které jsou vlastní mládí. S vámi se i papež cítí mladý! Rád bych ještě poděkoval vašemu zástupci za laskavá slova.

Milí přátelé, je jasné, že v každém mladém člověku je touha po štěstí, občas spojená s jakýmsi neklidem; touha, kterou však často dnešní konzumní společnost využívá špatným a odcizujícím způsobem. Je třeba brát vážně toto usilovné hledání štěstí. Vyžaduje si skutečnou a vyčerpávající odpověď. Ve vašem věku se totiž činí první velká rozhodnutí, schopná nasměrovat život k dobru nebo ke zlu. Bohužel je nemálo vašich vrstevníků, kteří se nechají uchvátit klamnými vidinami umělých rájů, aby se pak ocitli ve smutné osamělosti. Je ale naopak i mnoho chlapců a dívek, kteří chtějí proměnit, jak řekl váš zástupce, nauku v činy, aby svému životu dali plný smysl. Chci vám všem nabídnout zkušenost svatého Augustina, který řekl, že srdce každé osoby je neklidné, dokud nenajde to, co skutečně hledá. On objevil, že pouze Ježíš Kristus je uspokojivou odpovědí na touhu jeho a každého člověka po šťastném, smysluplném a hodnotném životě (srov. Vyznání I, 1,1).

Podobně jako u Augustina, přichází Pán vstříc každému z vás. Klepe na dveře vaší svobody a prosí, abyste ho přijali jako přítele. Chce vás učinit šťastnými, naplnit vás lidskostí a důstojností. Křesťanská víra znamená setkání s Kristem, živou Osobou, která dává životu nový rozměr, a tím rozhodující směr. A když se srdce mladého člověka otevře Božím plánům, není už nikterak namáhavé rozpoznat a následovat jeho hlas. Pán skutečně každého volá jménem a každému chce svěřit zvláštní poslání v církvi a ve společnosti. Milí mladí přátelé, buďte si vědomi, že křest z vás udělal Boží děti a údy jeho těla, to jest církve. Ježíš vás neustále zve, abyste byli jeho učedníky a svědky. Mnoho z vás volá k manželství a příprava na tuto svátost znamená skutečné putování za povoláním. Zkoumejte tedy vážně Boží volání, abyste založili křesťanskou rodinu, a vaše mládí ať je obdobím, kdy budete zodpovědně formovat svou budoucnost. Společnost potřebuje křesťanské rodiny, svaté rodiny!

Pokud vás Pán volá, abyste jej následovali ve služebném kněžství nebo v zasvěceném životě, nezdráhejte se odpovědět na jeho pozvání. Obzvláště v tomto Roce kněží se obracím na vás, mladé: buďte pozorní a otevření Ježíšovu volání nabídnout život do služeb Bohu a jeho lidu. Církev i v této zemi potřebuje mnoho svatých kněží a osob zcela zasvěcených službě Kristu, Naději světa.

Naděje! Toto slovo, k němuž se často vracím, se dobře snoubí s mládím. Vy, milí mladí přátelé, jste nadějí církve! Ona očekává, že se stanete posly naděje, jak tomu bylo loni v Austrálii na Světovém dnu mládeže, velkém projevu víry mladých, který jsem mohl osobně prožít a kterého se zúčastnili i někteří z vás. Mnohem víc vás bude moci přijet do Madridu v srpnu 2011. Už nyní vás zvu na toto velké setkání mladých s Kristem v církvi.

Milí přátelé, znovu vám děkuji za vaši přítomnost a děkuji za váš dar: za knihu s fotografiemi, které vyprávějí o životě mládeže ve vašich diecézích. Rovněž děkuji za znamení vaší solidarity s mládeží v Africe, které jste mi doručili. Papež vás žádá, abyste svou víru žili s radostí a nadšením; abyste rostli v jednotě mezi sebou a s Kristem; abyste se modlili a byli vytrvalí v přijímání svátostí, zvláště Eucharistie a svátosti smíření; abyste pečovali o svou křesťanskou formaci a byli poslušní nauky vašich pastýřů. Na této pouti ať vás doprovází svatý Václav svým příkladem a svou přímluvou a ať vás stále ochraňuje Panna Maria, Matka Ježíše a nás všech. Ze srdce vám žehnám!

Zdroj: radiovaticana.cz

Twitter Frenzy Šílenství na netu a výklad amerických medií na videu Daily Show

Twitter
Mikroblogovací služba Twitter.com umožňuje svým uživatelům publikovat krátké zprávy (tweety) o maximální délce 140 znaků.

Uživatelé se mohou vzájemně sledovat (follow) a sestavovat si tak osobní stránku s jim blízkými informacemi.

Twitter The Daily Show With Jon Stewart Mon - Thurs 11p / 10c
Twitter Frenzy

Samantha Bee says: "Young people love it, according to reports about young people made by middle-aged people."

"Because we're rotting corpses grabbing for any glimmer of relevance,” eplains Sam why all the politics and media truckle towards young people with facebooks, tweets and similar gimick.

The Daily Show With Jon Stewart	Mon - Thurs 11p / 10c
Twitter Frenzy
www.thedailyshow.com
Daily Show Full Episodes Political Humor Healthcare Protests

Životopis a výběr videa Alicia Keys - Like You'll Never See Me Again

Úplný Životopis

Alicia Keys pomohla znovu definovat pojem "přes noc senzace", když její debut 2001, Songs in A Minor, prodalo více než 50,000 kopií během prvního dne vydání. Míchání R & B songcraft se smyslným dávku neo-soul, album pokračoval posunout o více než deset milionů kusů po celém světě, oficiálně, kterým mladí Alicia Keys (kdo byl jen 19 během procesu) jako mezinárodní hvězdy. Přestože sdílela žebříčky s takovým R & B současníky jako dítě osudu je, Klíče 'talentů odlišit ji jako jiný druh diva, kdo hraje různé nástroje a napsal drtivá většina jejích písní se bez vnější pomoci. Diary Of Alicia Keys zpevnil její popularita o dva roky později, a Alicia Keys strávil zbytek desetiletí rafinace ní teď-signature zvuku.

Alicia Augello Cook se narodila v Harlemu 1981. Jí vznesené italsko-americké matce, se zapsal do klasické lekce klavíru ve věku sedm a začal psát písně o čtyři roky později. Vzdělávání na profesionální výkon umělecké školy pomáhal pilovat její hlasové schopnosti, a Alicia absolvovala ve věku 16 let jako třída valedictorian. Dva Columbias tyčil na okamžité obzoru: Columbia University a Columbia Records, kteří oba měli rozšířit nabízí talentovaný student hudebník. Přestože se snažila, aby se obě možnosti práce, Alicia našel to obtížný žonglovat dva závazky a rozhodl se soustředit výhradně na svou hudební kariéru. Za předpokladu, uměleckým jménem Alicia Keys, začala pracovat s Columbia a přispěla píseň Men in Black soundtrack, ale spory se štítkem vyústil v její výpovědi smlouvy.

Klíče vrátil sladěním se s Clive Davis, prezident společnosti Arista Records, ale pracovat na jejím debutovém albu, kdy byla pozastavena v Davis vyhnaný ze společnosti v roce 2000. Davis brzy založil vlastní label, J Records, a uvítala Keys zpět do skupiny s agresivní reklamní kampaní (včetně vlivné vystoupení v show Oprah Winfrey). Songs in A Minor pak byla vydána v červnu 2001 a debutoval v horní části tabulky, nakonec započtení pět Grammy a platinovým v deseti různých zemích. Vydáno v roce 2003, The Diary Of Alicia Keys těší podobné Grammy-certified úspěch, a Keys vydala knihu básní v následujícím roce. Live CD / DVD obalu, Unplugged, přišel v roce 2005 a klávesy 'dvou předchozích verzí na vrchol hitparád, i když nezískala žádné ze čtyř Grammy, který byl nominován za to. Alicia Keys pak vstoupil úřadující světě, hrát v obou Aces Smokin 'a The Nanny Diaries v roce 2007, před vydáním pop-ovlivňoval As I Am později ten rok. ~ Andrew Leahey, All Music Guide

Alicia Keys - Like You'll Never See Me Again

Zdroj: MTV Networks Použit Translator Google (strojový upravený překlad)

www.aliciakeys.com

Desatero manipulačních pověr a asertivita Když řeknu ne, cítím se provinile

Manuel Smith

Americký psycholog Manuel Smith (1934*) se ve své knize Když řeknu ne, cítím se provinile (When I Say No, I Feel Guilty) zabývá tím, jaké způsoby lidé používají k manipulaci, a dává vodítka k tomu, aby člověk druhými manipulován nebyl. Obrana proti manipulaci spočívá v asertivním vystupování, kdo vystupuje asertivně (nikoliv pasivně či agresivně), brání svá práva a usiluje o dosažení svých cílů, aniž by porušoval práva druhých.

Že obchodníci manipulují se zákazníky, je běžná praxe. Je-li člověk zmanipulován, odsouhlasí nebo dělá něco, co původně neměl v úmyslu. Děje se tomu obvykle v důsledku uplatnění některé z deseti manipulativních pověr. Dotyčného pak nezvládnutí manipulace může stát dost peněz. Proto je dobré vědět, v jakých situacích někdo využívá manipulační techniku.
Představy o tom, co je špatné a co dobré, jsou relativní, podléhají pověrám, zvykům a módním výstřelkům, mohou být cíleně manipulativně pozměňovány. Jsme-li dostatečně asertivní a nechceme udělat to, do čeho nás protistrana manipuluje, využíváme právo na svobodnou volbu svého chování.

Desatero manipulačních pověr:
1. Přece nemůžete sami posuzovat své chování, myšlení a emoce
Tímto a podobným konstatováním je porušeno právo posuzovat své chování, myšlení i emoce a nést zodpovědnost za jejich vznik i důsledky (první asertivní právo). Manipulativní taktiky spadající do tohoto bodu se budou snažit vytvořit pocit a dojem nutnosti podrobení se vnějším pravidlům, autoritám a morálním zásadám.
Příkladem manipulace zde může být situace, kdy nám obchodník říká: "Je zvykem to tak dělat a dělá to tak přece každý." Diplomatickou protireakcí, která je asertivní, může být třeba: "Ano, uznávám, že je to zvyk, to tak dělat. Já to ovšem neudělám, protože nechci. Děkuji za nabídku."

2. To mi musíte vysvětlit, co vás k tomu vedlo
Jedná se o manipulativní pověru, která je porušením práva na to, že člověk nemusí nabízet důvody nebo omluvy ospravedlňující jeho chování (druhé asertivní právo). Jinými slovy: člověk smí neodůvodňovat a neospravedlňovat své chování, pokud tím neporušuje své závazky nebo práva druhých.
Příslušná manipulace poukazuje na to, že to, co člověk dělá, musí být schopný zdůvodnit, musí být schopný složit účty a zodpovídat se druhým.
Může se jednat třeba o konstatování: "To mi přece musíte vysvětlit, proč jste své rozhodnutí změnil a uděláte to jinak!" Asertivní protireakcí může být: "Nezlobte se, je to mé rozhodnutí, já nesu zodpovědnost a nechci to zdůvodňovat."

3. Přece mi musíš pomoci, je to morální povinnost
Třetí asertivní právo říká, že člověk má právo posoudit, zda je zodpovědný za hledání řešení problémů druhých lidí. Manipulativní pověra by radila, že člověk musí být přece odpovědný, přizpůsobit se a obětovat své požadavky.
Příkladem manipulace porušující toto právo může být situace, kdy občan projednává s úředníkem určitou pro něj významnou záležitost a úředník se vymlouvá se slovy: "To není přece důležité, zdržujete tím všechny, co čekají ve frontě za vámi!" Asertivní reakce by mohla být třeba následující: "Chápu vaše vytížení. Odejdu, jakmile dostanu odpověď na svou otázku."

4. Když jste ten názor vyslovil, nesmíte ho přece změnit
Příslušné asertivní právo říká, že názor je možné změnit (a také nést zodpovědnost za možné důsledky). Manipulativní pověra poukazuje na skutečnost, že "jednou vyslovený názor nemůže být změněn" nebo že "seriózní člověk si stojí za svým". Asertivní protireakcí může třeba být konstatování: "Rozumím vašemu rozhořčení. Ovšem ty podmínky se změnily a já nadále nemůžu zajistit stejné plnění. Přijímám nesouhlas a navrhuji, abychom hledali nový způsob řešení."

5. Schopný člověk přece chyby nedělá
Podle v pořadí pátého asertivní práva má člověk právo dělat chyby (a nést za ně odpovědnost). Manipulátor porušující toto právo může například přijít s tím, že konstatuje: "Teď, když vznikla tato chyba, se musíte stydět!" Asertivně jednající člověk oprávněnou chybu uzná a snaží najít a dohodnout oboustranně přijatelné řešení, které chybu napraví. Protireakce by mohla být třeba tato: "Ano, máte pravdu, chyba vznikla. Hned udělám všechno pro to, aby bylo všechno napraveno."

6. To přece ví už sedmileté dítě
Každý má právo říci "já nevím", říká šesté Smithovo asertivní právo, přisuzující jednotlivci právo nevědět a nedokázat odpovědět. Příslušná manipulační pověra bývá uplatňována i v běžné školní výchově, kdy v případě, že žák nedokáže zodpovědět položenou otázku, bývá potrestán pokáráním anebo špatnou známkou. Podle této manipulativní pověry by měl být člověk schopen zodpovědět položenou otázku a zastává-li určité místo nebo roli, je odpověď projevem jeho způsobilosti.
Na reakci klienta "Vždyť vy jako odborník na finance toto přece musíte vědět!" tak může asertivně vystupující poradce odpovědět: "Přiznávám svou neznalost, nevím to. Dejme si prosím pět minut pauzu, zavolám a zjistím, jak to ve skutečnosti je."

7. Je nutné se přizpůsobit, když to chtějí
Právo být nezávislým na dobré vůli ostatních a nepřizpůsobovat se za každou cenu tomu, co požadují. Odpovídající manipulativní pověra říká: Musíš dělat za každou cenu všechno pro to, aby tě lidé měli rádi, se všemi musíš vycházet tak, aby byli spokojení.
Příkladem uplatnění této manipulativní pověry je konstatování: "Co by tomu řekli lidé, to přece nemůžete udělat!" Asertivní protireakcí pak může být: "Máš pravdu, sousedé mohou závidět. Je to ale mé rozhodnutí a už jsem to všechno promyslel."

8. To je nerozumné a nelogické, to přece nemůžete udělat
Takovéto manipulativní tvrzení vytváří dojem, že je za každých okolností nutné se rozhodnout tak, jak velí rozum a logické argumenty. Je v rozporu s asertivním právem, které říká, že se nemusíme vždy chovat rozumně, máme právo činit i nelogická rozhodnutí.
V telefonickém rozhovoru nás může operátorka manipulovat slovy: "A teď, když znáte ty důvody, proč je právě teď jedinečná chvíle pro uzavření smlouvy, ráda vám dojednám schůzku s osobní bankéřkou na pobočce. Který den vám to vyhovuje?" Asertivní protireakcí by mohlo třeba být "Ne, děkuji, nechci. Pokud budu mít zájem, domluvím si schůzku sám."

9. To jsi přece mohl vědět
V pořadí deváté asertivní právo uznává možnost říci "já nevím", což dává právo neplnit nevyslovená přání druhých. K manipulaci porušováním tohoto asertivního práva mohou být využita různá prohlášení: "chcete-li vycházet s druhými, musíte se do nich vcítit", "přece musíte předvídat jejich přání, potřeby a pocity, i když své požadavky jasně nevyjádřili".
Příkladem takové manipulace by mohlo být sdělení: "Kdybyste byli ohleduplní, pomohli byste mi s tím a nenechali to na mých bedrech!" Asertivní reakce může spočívat v protireakci: "Rozumím, že to nebylo jednoduché, to všechno dojednat. Pokud jsi potřeboval pomoc, měl jsi nás požádat. Nevěděli jsme, že je to tak obtížné."

10. Sluší se to, tak to tak udělejte
Je to příklad manipulace, která člověka nutí, aby byl dokonalý podle definic manipulátora. Asertivní právo, které s tímto souvisí, je právo říci: "Je mi to jedno."
Příkladem takovéto manipulace může být konstatování: "Udělejte to tím postupem, děláte to pro své dobro." Asertivní protireakcí pak může být: "Děkuji za vaše tipy, chci ovšem postupovat podle jiného postupu."

Život v přírodě a my Instinkty zvířat Veverka

Instinktivní chování veverky

Při přijímání potravy, kterou si přidržuje předníma nohama se čtyřmi prsty, je veverka velmi opatrná. Každou chvíli hostinu přeruší, aby se přesvědčila, zda jí nehrozí bezprostřední riziko. Pokud ano, pak zvažuje, zda se jí odnesení kořisti v podobě oříšku, lesních plodů či šišek, ze kterých vybírá semínka, do bezpečných korun stromů vyplatí. Mohlo by se jí totiž lehce stát, že výdej energie potřebné pro vynesení potravy by mohl převyšovat příjem, který by z ní měla. Pokud jsou nedaleko stromy, které by v případě nouze složily jako útočiště před predátory, a pokud nehrozí akutní nebezpečí, pozře veverka vše už na zemském povrchu. Ale nejsou-li tyto podmínky splněny, pak rychle sežerou malé kousky a s těmi většími se hbitě přemístí na strom. K mrštnému vyšplhání jí poslouží ostré drápy na předních i zadních končetinách. Pro zmatení nepřítele přeskakuje rychle dlouhými skoky z větve na větev. Z několika pokusů, které byly s veverkami provedeny vyplývá, že neustále zvažují riziko napadení v porovnání s prospěchem na místě sežrané potravy.

V případě nutnosti či vlastního prospěchu v podobě potravy jsou veverky ochotny prokázat svou důvtipnost překonáním nastražených překážek. Zoologové provedli několik pokusů, které prokázaly, že divoké veverky nejsou jen drzé, ale i opatrné. Mezi úkoly, které měli tito savci podlouhlého těla s typickým dlouhým, huňatým ocasem řešit, patřilo například zatažení za páčku, která otvírá dvířka nebo balancování na tenkém drátu, rozhoupání houpačky či vytažení provázku s oříškem.

Červené veverky vyskytující se v Severní Americe svou potravu (houby) nejprve usuší, aby zabránily jejich znehodnocení během vlhkých zimních měsíců. Borové šišky a jejich šupiny zahrabou do nevzhledných hromádek na ploše o velikosti malé zahrádky.

Veverka šedá vychází ze své vlastní zkušenosti i ze zkušenosti svých druhů. Na zimu si staví nepromokavá hnízda z větviček s listím, která vystýlá mechem, kůrou, peřím a trávou. V létě naopak jde jen o volně rozložené větvičky v koruně stromu. Podobně se chová i naše veverka obecná hojná v lesích celé Eurasie. Svých 3-7 slepých mláďat z jednoho vrhu (několikrát ročně) zde drží zhruba 8 týdnů, než se osamostatní.