 |
| Symptomy sclerosis multiplex |
Roztroušená skleróza ovlivňuje schopnost nervových buněk (neuronů) v mozku a míše spolu vzájemně komunikovat. Nervové buňky spolu komunikují prostřednictvím vysílání nervových vzruchů přes dlouhé neuronové výběžky axony (neurity), které jsou obaleny v izolační látce nazývané myelin. Ten je bezpodmínečně nutný ke správnému fungování centrální nervové soustavy. Při RS napadá imunitní systém myelin a ničí jej. To v důsledku znamená, že axony již nadále nejsou schopny účinně přenášet nervové vzruchy. Přestože o procesech, které se podílejí na rozvoji choroby, je známo mnoho, samotná příčina vzniku onemocnění je stále neznámá. Mezi teorie etiopatogeneze patří genetické vlivy či infekce. Během studií došlo i k odhalení různých rizikových faktorů prostředí.
U roztroušené sklerózy se mohou vyskytnout prakticky jakékoliv neurologické symptomy, které často přecházejí ve fyzickou a kognitivní invaliditu a neuropsychiatrické poruchy. RS se podle průběhu dělí na benigní a maligní a má čtyři základní formy. Pro roztroušenou sklerózu neexistuje žádná známá kauzální léčba. Dostupné léky se zaměřují především na zmírnění obtíží, předcházení nových atak, zpomalení progrese onemocnění a zabránění invalidity (symptomatologická léčba). Střední délka života je u pacientů s RS téměř stejná jako u populace bez RS.
Symptomy (příznaky) roztroušené sklerózy se obvykle projevují v občasných zhoršujících se akutních obdobích (relaps) jako chronické progresivní zhoršování neurologických funkcí.
Nejběžnějším klinickou formou RS je klinicky izolovaný syndrom (CIS, z anglického clinically isolated syndrome). Při CIS má pacient ataky naznačující demyelinizaci, které však nesplňují kritéria pro roztroušenou sklerózu. Pouze u 30 až 70 % pacientů s CIS dojde k pozdějšímu rozvinutí RS. Onemocnění obvykle nastupuje se senzorickými (46 % případů), vizuálními (33 %), cerebrálními (30 %) a motorickými (26 %) symptomy. U pacientů bylo zaznamenáno i množství vzácných prvotních symptomů, včetně afázie, psychózy a epilepsie. Počáteční příznaky a symptomy RS jsou často přechodné, mírné a omezené. Tyto příznaky a symptomy dotyčného často nepřimějí vyhledat lékařskou pomoc a jsou často identifikovány pouze dodatečně, a to až poté, co byla RS již diagnostikována. Někdy dojde k odhalení RS náhodně, během neurologického vyšetření prováděného z jiných důvodů. Takové případy se označují jako subklinická RS.
U osob s RS se mohou projevovat prakticky jakékoliv neurologické symptomy, včetně změn v citlivosti (hypestezie a parestezie), svalové slabosti, svalových křečí, pohybových obtíží,[62] obtíží s koordinací a rovnováhou (ataxie), problémů s řečí (dysartrie) nebo polykáním (dysfagie), zrakových problémů (nystagmus, optická neuritida, diplopie), únavy, akutní nebo chronické bolesti či močových a střevních potíží. Mezi běžné symptomy patří rovněž kognitivní poruchy různého stupně a emocionální příznaky deprese či nestabilní nálady. Hlavním objektivním měřítkem progrese postižení a závažnosti příznaků je Kurtzkeho stupnice postižení (anglicky: Expanded Disability Status Scale, tj. rozšířená stupnice stavu invalidity), známá též jako EDSS či Kurtzkeho škála.
Ataky jsou při roztroušené skleróze jsou často nepředvidatelné, vyskytující se bez varování a bez zjevných podněcujících faktorů. Některé z nich však může mít na svědomí některý z běžných spouštěčů. Častěji se vyskytují během jara a léta. Riziko atak zvyšují infekce, jako je nachlazení chřipka či gastroenteritida. Spouštěčem záchvatu může být i stres.
Terapie: V současné době se v léčbě používají kortikoidy (hlavně Medrol a Prednison), imunosupresiva (např. Imuran) a další preparáty (draslík, vitamíny a léky chránící žaludeční stěnu před nepříznivými účinky kortikoidů). Podávají se většinou jako tablety, přičemž při akutních atakách nebo při velmi rychlém postupu choroby se indikují také infúze (např. Solu-Medrol) nebo se léky injekčně aplikují přímo do páteřního kanálu. Dalšími velmi nadějnými léky jsou interferony a glatiramer acetát.
Imunomodulační efekt interferonu beta je využíván k léčbě roztroušené sklerózy již téměř dvě desítky let, přičemž objevení interferonů se datuje až do roku 1957. Do této skupiny řadíme kromě interferonu beta, který je produkován fibroblasty, makrofágy nebo lymfocyty, také interferon alfa, produkovaný bílými krvinkami, a interferon gama, produkovaný lymfocyty. Primárně byl interferon beta získáván z fibroblastů, postupně byl pak připravován rekombinantně.
Spolu s glatirameracetátem se jedná o lék první volby u pacientů s relaps-remitentní formou RS, přičemž právě interferonem beta (IFNβ) je v České republice léčeno asi 5 000 pacientů. Jeho hlavní účinek spočívá ve snížení počtu relapsů choroby, snížení nárůstu invalidity i zmírnění progrese nálezů na magnetické rezonanci. Klíčovým momentem léčby interferonem beta je okamžik zahájení této terapie. Platí, že čím dříve je léčba nasazena, tím vyšší je její účinek. A proto je v současnosti trendem rozšířit indikaci nasazení léčby i na klinicky izolovaný syndrom a snížit věk nasazení léčby z původních 18 na nynějších 12 let.
Poznámka autora: článek je pouze informativní a nemůže pokrýt veškeré znalosti z mediciny. Věnujte čas dalšímu studiu této závažné a obtížně léčitelné nemoci.
