 |
| ... teplot, nechutenství, malátnosti a únavy |
Infekční mononukleóza
Onemocnění typické pro období dospívání je virová nemoc projevující se jako bolestivá angina, s povlaky na mandlích a zduřelými bolestivými krčními uzlinami. Virus postihuje i jaterní tkáň. Viry, které způsobují toto onemocnění, patří do skupiny tzv. herpetických virů. Většinou se jedná o tzv. EB virus, v menším procentu o cytomegalovirus.
Infekční mononukleóza postihuje převážně starší děti a mladistvé a jejím klasickým obrazem je již zmíněná angína s výrazně zvětšenými krčními uzlinami. Doba od nákazy k prvním příznakům nemoci kolísá mezi třemi dny a dvěma týdny.
Po období zvýšených teplot, nechutenství, malátnosti a únavy dochází k tvorbě povlaků na krčních mandlích, k horečkám, případně vyrážce po těle. Mízní uzliny jsou zduřeny i v celém nosohltanu, což vede k typickému huhňání. Dochází také ke zvětšení jater a sleziny. Jaterní onemocnění, spojené se zvýšenými jaterními testy, provází mononukleózu téměř vždy (asi v 95 %). Angína nereaguje na léčbu antibiotiky, která většinou přesto pacient dostává z obavy před druhotnou bakteriální infekcí.
Onemocnění trvá 2-3 týdny. Základem léčby je klid na lůžku a jaterní dieta. Podle potřeby lékař rozhodne o antibiotikách a dalších lécích. Obvykle během krátké doby (několika dnů) dochází k rychlé normalizaci jaterních testů a úplnému uzdravení. Rekonvalescence je ale dlouhá a trvá několik týdnů. Cytomegalovirová infekce vyvolává onemocnění s obrazem podobným infekční mononukleóze spíš u dospělých a starších osob. Specifický lék proti infekční mononukleóze není.
Vědomostní charakteristika nemoci
Infekční mononukleóza (lidově polibková nemoc či nemoc z líbání) je virové onemocnění způsobené viry Epsteina a Barrové (Epstein Barr / EBV) a cytomegalovirem (CMV infekce). Postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká Nemoc z líbání nebo Dětská nemoc, protože nejčastěji jí onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků, a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin - buď přímo nejčastěji líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ale nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.Přestože se v názvu vyskytuje slovo infekční, jde o nemoc málo nakažlivou. EB virus má v sobě přibližně 95% populace a záleží jen na okolnostech zda propukne nebo ne či zda se jím nakazí někdo jiný. Mononukleóza se přenáší již zmíněnými slinami, dále k propuknutí onemocnění přispívá snížená obranyschopnost organismu, stres nebo totální nervové vyčerpání. Mezi typické příznaky patří počáteční celková únava, trvající až několik týdnů, zvýšená teplota až horečky (běžně kolem 39 °C), zánět nosohltanu a zvětšení uzlin (podčelistních a krčních). Další příznaky mohou být zvětšená slezina a játra (a jejich zánět), otoky víček a obličeje, nechutenství. Inkubační doba je 4-6 týdnů. Pacient získává po onemocnění IM doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy).
U malých dětí onemocnění proběhne často bez příznaků nebo jen s lehkým průběhem, takže pacient dochází pouze na infekční oddělení. U vážnějšího průběhu (neklesající horečka, větší zánět jater atd.) dochází k hospitalizaci. Specifický lék na infekční mononukleózu neexistuje. Jelikož jde o virovou infekci, nemají na ni vliv ani antibiotika, která se podávají pouze ke zmírnění vedlejších průběhů nemoci (např. při zánětu krku). Ke snižování horečky se používají různá antipyretika. Nejdůležitější pro zdárné uzdravení je klid a dieta. Léčba trvá přibližně 6 měsíců, první měsíc musí být pacient doma, poté držet dietu několik měsíců (minimálně 2-3) a po vyléčení se ještě nějaký čas fyzicky šetřit. Vždy ale záleží na výsledcích testů a celkovém zdravotním stavu pacienta, takže některá období se mohou zkrátit nebo prodloužit.
Rekonvalescence po nemoci: Změny krevního obrazu a jaterní testy se normalizují do 2-3 měsíců. Trvalé poškození jater se u léčených pacientů nevyskytuje. Několik týdnů přetrvává potlačení obranyschopnosti organismu proti infekcím. Důsledkem je zvýšená vnímavost vůči nejrůznějším nákazám. Rekonvalescent by se měl vyhnout možnosti se nakazit nebo prochladnout, dále by se neměl fyzicky zatěžovat. Fyzická zátěž by se měla zvyšovat postupně. Vrcholovým sportovcům se povolují plné tréninky až 3 měsíce po normalizaci laboratorních testů. Jaterní dietu je nutno dodržovat 3-6 měsíců (dle hodnot jaterních testů). Nutné jsou pravidelné kontroly na infekčním oddělení.
Nedodržením doporučeného režimu se pacient vystavuje riziku znovupropuknutí onemocnění s mnohem vážnějším průběhem.
