 |
| Pozitivní stáří a humor |
Jedu domů vlakem z práce, je mi 73 let (o řidičák jsem již přišel jako zdravotně nezpůsobilý). Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Alzheimera.
Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku nádražní halou, kterou hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy. Vycházím ven a jdu na tramvaj, řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti.
Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, kterého číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů, tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, jestli bych jim nemohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí.
Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let…
 |
| Technika a mladší stáří |
Je to tak.
1 - 20 mladší mládí,
20 - 40 starší mládí.
40 - 60 mladší střední věk,
60 - 80 starší střední věk.
80 -100 mladší stáří,
100 -120 starší stáří.
Takhle je lidské tělo podle autora naprogramované a všechno, co se stane proti tomuto schematu, je způsobeno něčím špatným zvnějšku nebo špatnými postupy vůči vlastnímu tělu jeho samotným majitelem.
Že to lidské tělo obecně je schopné dokázat, dokládají příklady lidí tady i ve světě, kteří přes tu stovku skutečně žijí dál.
Použito: Ze zdroje email, internet a G+
