 |
| Světla noci ilustrační fotografie |
• Deprese je časté onemocnění, relativně snadno diagnostikovatelné a dobře léčitelné.
• Cílem léčby je zmírnění až vymizení příznaků deprese, předcházení relapsům a recidivám a zlepšení kvality života pacienta.
• Čím dříve se začne deprese léčit, tím lepší je její prognóza.
• Léky první volby u depresivních a úzkostných pacientů v ordinaci praktického lékaře jsou v současné době antidepresiva ze skupiny SSRI.
• Období, než se objeví znatelná úleva po léčbě, může trvat od 1 do 6 týdnů podle typu antidepresiva a individuální vnímavosti, nejčastěji však od 2 do 4 týdnů.
• Léčba deprese je dlouhodobá. Většina pacientů potřebuje užívat léky minimálně po dobu 6 - 12 měsíců.
• Stejně důležitá jako léčba vlastní depresivní epizody je i profylaxe relapsu a recidiv.
• Před nasazením léčby antidepresivy je nutno odlišit bipolární poruchu - její léčba patří do rukou specialisty.
• Nejčastější příčinou neúspěchu léčby je nedostatečná kompliance pacienta s léčebným režimem, nedostatečná dávka a délka léčby.
• Psychoterapie jako samostatná léčebná metoda může být účinná v léčbě mírné až středně těžké deprese.
Podpůrná psychoterapie prováděná PL je důležitou pravidelnou součástí medikamentózní léčby.
DIAGNOSTICKÝ POSTUP U DEPRESE
Diagnostika je relativně snadná, pokud na depresivní poruchu myslíme. Pacient ale často diagnózu deprese odmítá a hledá příčinu svých obtíží v somatickém onemocnění. Pokud nehrozí riziko z prodlení, lze pacienta postupně dovést k pochopení a přijetí pravé podstaty
jeho onemocnění. Od počátku je však třeba uznat skutečnost pacientových obtíží, aby neměl pocit nepochopení ze strany lékaře.
Anamnéza - je základem diagnostiky – zjišťujeme charakter a délku trvání příznaků, kdy poprvé, jaká je výkonnost, psychomotorické tempo, míru soustředění, schopnost komunikace, změny v oblasti sexuálního chování, chuť k jídlu, poruchy spánku, změny hmotnosti, přezkoumáme jeho medikaci s ohledem na riziko indukce deprese.
Nejčastější vstupní obtíže depresivního pacienta: bolest, únava, obava z vážného onemocnění, polymorfní hypochondrické obtíže. Při opakovaných návštěvách pacienta v ordinaci,
(>5 za rok) by měla být zvážena diagnóza deprese.
Rizikové faktory pro depresi v anamnéze:
- Chronická stresová zátěž nebo nedávná tragická událost a nedostatek sociální podpory
(úmrtí v rodině, ztráta/změna zaměstnání, rozvod, domácí násilí apod.).
- Předchozí výskyt depresivní epizody v anamnéze.
- Rodinná anamnéza depresivní nebo bipolární poruchy.
Fyzikální vyšetření by mělo být minimálně v rozsahu cíleného vyšetření zaměřeného na udávané somatické příznaky.
Základní laboratorní vyšetření: Krevní obraz, CRP nebo FW, základní biochemie sera a TSH.
Při stanovení diagnózy posuzujeme:
- závažnost
- přítomnost psychotických příznaků včetně mánie
- přítomnost somatického syndromu
- riziko suicidia
- komorbiditu psychického či somatického onemocnění
Diferenciální diagnostika:
- depresivní syndrom navozený psychoaktivními látkami a léky
- demence, depresivní pseudodemence
- bipolární porucha
- fyziologický smutek (je méně intenzivní, nebrání adaptaci na běžnou životní zátěž, má zjevnou příčinu, spontánně odezní do 3 měsíců)
- deprese u jiného psychotického onemocnění (např. schizoafektivní psychóza)
PŘEHLED ANTIDEPRESIV
TCA (tricyklická antidepresiva)působí nepříliš selektivně na zpětné vychytávání noradrenalinu, dopaminu a serotoninu
SSRI
selektivní blokátory zpětného vychytávání serotoninu
SNRI
blokátory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu
SARI
serotoninoví antagonisté a blokátory zpětného vychytávání serotoninu (nefazodon, trazodon)
NaSSA
noradrenergní a specifická serotoninergní antidepresiva (mirtazapin)
NARI
blokátory zpětného vychytávání noradrenalinu (reboxetin)
NDRI
blokátory zpětného vychytávání noradrenalinu a dopaminu (bupropion)
SRE
stimulátory zpětného vychytávání serotoninu (tianeptin)
IMAO – A, B
inhibitory monoaminooxidázy typu A či B
Jiné léky s antidepresivním účinkem:
Benzodiazepniny alprazolam (Neurol, Xanax), lorazepam
Jako antidepresiva se nevyužívají vzhledem k možnosti vzniku závislosti. V léčbě depresivních
a anxiosních poruch mají však své důležité místo jako symptomatická léčba (sedace, anxiolyti-
kum) k překlenutí doby do nástupu účinku vlastního antidepresiva.
Buspiron
k léčbě deprese se nevyužívá
Galenika
Extrakt třezalky tečkované (Hypericum perforatum Linn) (JARSIN, ....) – má komplexní mechanismus působení a slabé antidepresivní účinky. Nesmí se podávat současně s antidepresivy.
FARMAKA S RIZIKEM INDUKCE DEPRESIVNÍHO SYNDROMU
Acyklovir
ve vysokém dávkování
Alkohol
Amfetaminové deriváty
Anabolické steroidy
Antikonvulzíva ve vysokém dávkování
Antipsychotika 1. Generace
Asparagináza
Baklofen
obyčejně po náhlém vysazení
Barbituráty
hlavně u dětí a starých lidí
Benzodiazepiny
po vysazení
Beta blokátory
v obvyklých dávkách
Bromokryptin
může přetrvávat týdny po vysazení
Klonidin
deprese může vymizet při prodlouženém užívání
Perorální antikoncepce zvláště ve vysoké dávce
Kortikosteroidy ve vysokém dávkování
Digitalis
Disopyramid
Disulfiram
bez souvislosti s reakcí na alkohol
H2-antagonisté ve vyšších dávkách, hlavně u starých lidí
Interferon alfa
Izoniazid
raritně
Levodopa
u starých lidí
Metoklopramid
raritně
Nifedipin
raritně
Nesteroidní antirevmatika
Fenylefrin
při nadužívání nosních sprejů
Prazosin
raritně
Reserpin
při dávce >0,5 mg/den
Sulfonamidy
raritně
Teofyliny při vysoké hladině v séru
Thiazidy po několika týdnech užívání
