 |
| U lékaře |
Nástup hypotyreózy je pozvolný, a to je také charakteristické pro tento syndrom. Vzhledem k tomu, že jde o stav se sníženým metabolismem, imitují některé projevy příznaky stárnutí. Z laboratorních nálezů i při nepřítomnosti klinické symptomatologie hypotyreózy je namístě vyšetřit TSH u každé hypercholesterolemie, u nejasné anémie (častěji u sideropenické), u EKG změn s nálezem nízké voltáže, u nevysvětlitelného perikardiálního výpotku a nejasného zvýšení CK. Snížení natria v séru nacházíme již u pokročilé formy.
Laboratorní diagnostika periferní hypotyreózy je spolehlivě založená na vyšetření hladiny TSH, hodnotu od 3,5-4,0 mIU/l již považujeme za suspektní a je nezbytné doplnit vyšetřením protilátek a UZ štítné žlázy. Přítomnost zvýšeného titru protilátek svědčí pro imunogenní původ hypotyreózy, obvykle současně na UZ prokazujeme sníženou echogenitu tyroidey nebo její atrofii. Hladina T4 (FT4) a T3 (FT3) se snižuje až při déletrvajícím onemocnění a u subklinické hypotyreózy je v normě - vyjma syndrom nízkého T3.
O subklinické hypotyreóze se diskutuje téměř 30 let a zpočátku byl názor na substituční léčbu nejednotný, v průběhu let se většina lékařů přiklání k názoru léčbu zahájit, samozřejmě opatrně a malými dávkami, a pečlivě sledovat efekt. Při zahájení léčby je obvyklé, že pacient ubyde 2-4 kg odvodněním retinované tekutiny.
Léčba: u starších osob zásadně podáváme tyroxin, zcela výjimečně je nutné volit kombinovaný preparát, a jen při specifickém požadavku, a to jen přechodně, můžeme krátce přidat trijodotyronin. Snažíme se dosáhnout zlepšení klinického stavu a současně nezhoršit možné koronární obtíže, u starých osob začínáme dávkou 25-50 mg denně, zvyšujeme po 4-6 týdnech, s dosažením plné substituce nesmíme spěchat. Při stížnostech na palpitace se zvýšením dávky vyčkáme 1-2 měsíce, doplnění léčby beta-blokátorem většinou situaci řeší. Kontrolu TSH uskutečníme nejdříve za 4-6 týdnů po zvýšení dávky, pokud sledujeme i hladinu T4 (FT4), musí být odběr v odstupu nejméně 12 hodin od požití substituce.
Substituce musí být aplikována nejen nalačno, ale i odděleně od ostatní medikace, v opačném případě je zhoršená resorpce léku. Se zhoršenou substitucí počítáme i u některých chorob s postižením sliznice žaludku a střev, proto nelze předem substituční dávku určit. Dávka se pohybuje se mezi 50-150, výjimečně až 200-250 mg denně. Cílem je zlepšení subjektivního stavu a dosažení hladiny TSH mezi 1-2 mIU/l.
Kolísání hladiny TSH při kontrolách je většinou způsobené nedodržením medikace či záměnou síly tbl., což je u starších či velmi starých lidí obvyklé. Roli zde hraje nejen bradypsychie, ale i hypoakuzie, a v neposlední řadě obava pacientů „z chemie“, a tudíž úmyslné poddávkování. U starých lidí bychom měli uvážit i sekundární hypotyreózu při hypopituitarismu, příznaky se obvykle neliší, ale nacházíme navíc hypotenzi, anémii, zcela chybí ochlupení.
Hladina TSH bývá v normě a je snížená hladina T4 (FT4). Příznaky hypogonadismu, kterým je hypopituitarismus provázen, u starých lidí lze obtížně klinicky zjištovat. Orientační vyšetření bazální hladiny kortizolu, LH, FSH a u mužů testosteronu povede vyšetření dále správným směrem. Při zjištění centrální etiologie hypotyrózy substituujeme nejříve hypokorticismus.
