 |
| Profesor Jan A. Staessen, MD, PhD |
Zejména kardiaci a lidé s hypertenzí a otoky končetin nesměli solit. Teď už se to mění. Pacienti v nemocnici jedli neslaná jídla a nebylo jim o moc líp. Tak nejedli. Výživa tím jistě utrpěla. Obzvláště u starých nemocných. To nebylo dobré pro pohodu ani psychiku a ani správou výživu. Blíkovinná a minerální karence. Dávaly se infuse podle biochemických rozborů. Farmakoterapie to doplnila pokažením žaludku nalačno tvrdými tabletkami léků.
Konzumovat minimum soli může škodit stejně, jako nadměrné solení. A možná ještě víc - lidé, kteří solili nejméně, umírali na choroby srdce nejčastěji.
Ti, kdo konzumovali více soli, než lékaři v současnosti doporučují, dokonce neměli ani vyšší krevní tlak, jak prokázala studie.
Ze zkoumaného vzorku 3 681 zdravých lidí mladších 60 let, jich šest procent utrpělo srdeční infarkt, mrtvici nebo jinou kardiovaskulární chorobu. Lidé, kteří jedli soli nejméně, umírali na infarkt o 56 procent častěji. Do analýzy byly přitom zahrnuty další rizikové faktory: obezita, hladina cholesterolu v krvi, kouření, diabetes atd.
„Osoby, které konzumovaly nejméně soli, asi malou lžičku denně, nevykazují žádné zdravotní výhody ve srovnání s osobami, které konzumovaly soli nejvíce. Ve skutečnosti ti, kteří konzumovali soli nejméně, umírali na choroby srdce nejčastěji,“ tvrdí profesor Jan Staessen z leuvenské univerzity.
Sůl je nezbytná pro naše zdraví. Její přiměřené množství, cca 5 g denně, zabezpečuje všechny životně důležité tělesné funkce, normální činnost nervů a svalů, aktivizuje řadu enzymů i produkci žaludečních šťáv.
Při nedostatku soli je ohroženo trávení cukrů, klesá krevní tlak, můžete pociťovat zvýšenou ranní únavu a dokonce i neuralgii.
„Naše studie nepodporuje generalizované omezení příjmu soli v populaci,“ uzavřel výzkumy z leuvenské univerzity profesor Staessen.
Že by nadměrné solení způsobovalo ledvinové kameny, vysoký tlak, potíže s játry nebo mělo přímou souvislost s otékáním končetin, není dokázáno. Je pravda, že dostatečné množství soli získáme z potravin, aniž bychom museli dosolovat, na druhou stranu zdravé tělo se jejího nadbytečného množství dokáže rychle zbavit – jde však o energeticky velmi náročné a složité pochody. Je jen spekulace, zda je tím organizmus nějak přetěžován.
Nadbytek sodíku (salámy s dusičnanem sodným nebo draselným - urychlení zrání uzenin)
Podrobně v doplnění níže...
Dusičnany se na naší Zemi vyskytují zcela přirozeně, v posledních desítiletích se však jejich výskyt v přírodě uměle zvýšil díky přímým zásahům člověka (zvýšené osídlení krajiny, chemizace zemědělství). Konzumace dusičnanů v malém množství není pro člověka zdravotně nebezpečná. Příjem vyššího množství dusičnanů z vody nebo potravin však může vést u člověka k vyšší produkci dusitanů v zažívacím traktu a po jejich sloučení se sekundárními aminy i k tvorbě karcinogenních nitrosaminů. Vyšší konzumace dusičnanů může mít negativní vliv také na trávení a vstřebávání živin, metabolizmus vitaminu A, funkci štítné žlázy, poruchy činnosti mozku a srdce. Závažným projevem vyššího příjmu dusičnanů u kojenců může být vznik dusičnanové alimentární methemoglobinémie. Významným zdrojem dusičnanů může být pitná voda (zvláště soukromé nekontrolované zdroje), dále zelenina, konzervované potraviny, maso, ryby, uzeniny a tvrdé sýry.
Nadbytkem sodíku z průmyslově vyráběné potravy dochází v organizmu k významnému porušení přirozené rovnováhy dvou prvků. Osoby, které jedí hodně kuchyňské soli, vylučují až devětkrát více draslíku, než lidé s její omezenou spotřebou.
Nedostatek draslíku pak podle některých teorií zřejmě vede k civilizačním nemocem, jako je artritida či osteoporóza.
Proto může být vhodné zkusit používat místo kuchyňské soli (NaCl) zdravější draselnou sůl s 90% KCl.
Poznámka: Konečně zdravá studie! Vždyť i to hovado ve chlévě potřebuje k životu sůl. Lidé buďme rozumní a solme. Samozřejmě normálně!
Poznámka II. Zdroj dusitanů:
Hlavním potravinovým zdrojem dusitanů jsou masné a rybí výrobky a sýry, do nichž se tyto látky záměrně přidávají jako potravinová aditiva (dusitan sodný a draselný má označení E 250, 249, dusičnan sodný a draselný má označení E 251, E 252 – viz solení masa). Výše přípustného přídavku resp. zbytkové množství dusičnanů a je stanovena ve vyhlášce 304/2004.
Dodržování předpisů je soustavně kontrolováno.
Zdroj: autor je lékař, a-z slovník, Jan A. Staessen, MD, PhD, professor of medicine at the University of Leuven in Belgium
Questioning the Benefits of Salt Restriction
