 |
| Láska není koukat se zamilovaně na sebe |
"Lidé se potkávají a zamilují se do sebe, protože si mají co říct, co dát, fyzická sympatie, mají stejný pohled na dění okolo sebe. Otázkou zůstává, jak dlouho jim toto vydrží. Pokud je vše založeno jen na sexu, vzhledu, pobavení a společenském životě, asi to dlouho nevydrží. Vztah dvou lidí je trvalý tehdy, když chtějí dávat a nečekají, že to dostanou zpět. Samozřejmě, vždy riskují, že jim to partner nevrátí. Ale on nemá tu povinnost. Stejně jako ji nemáte vy. Vztah dvou lidí začíná vždy stejně, ale málokdo si uvědomuje, že za krátkou chvíli (relativně k životu) se musí pěstovat, vážit si ho. Vědět, že každý máme své chyby a tolerovat se."
Láska není koukat se zamilovaně na sebe, ale dívat se společně stejným směrem. Do každého vztahu jsem šla naplno i když vím, že to může na konci bolet. Ale pokud to neudělám, nebudu nikdy vědět, že ten vedle mě je ten pravý. Nechci partnera vlastnit, přeju si, aby se mnou byl dobrovolně, uvědoměle a rád. Mám ráda co dělá on, i když tomu nerozumím , zajímám se o to, co dělá partner a čemu já nerozumím, zkusím se nechat vést jeho cestou a rozhodnu se, zda mi to vyhovuje a totéž můžu předpokládat od partnera, ale nevyžaduju to. A vůbec to neznamená, že musí být den co den vedle mě.
Láska nemá hranice a mít někoho v srdci mě obohacuje stejně když jsme spolu, jako když je měsíc na druhém konci světa. Těžko se o tom dá mluvit, těžko se dá bolavému srdíčku, které se cítí zrazeno vysvětlit, že je to vlastně dobře... Je třeba pochopit, proč žijeme svůj život, je třeba zůstat sví, a kde je psáno, že když teď jsem na pokraji chuti žít, mě zítra nečeká ten pravý pohodový život, kde teprve poznám, že láska je skromná, obyčejná, nenáročná, kdy mi stačí dotek ruky, myšlenka že někde je člověk, který mě má rád a i když si v něčem neporozumíme, vždy se na něj mohu spolehnout.
Více čtěte z pokračování odkazu nahoře nebo jděte sem.
